Praha - Do haly pracovníci závodu každou půlhodinu přiváží několik znečištěných beden. Jiní dva zaměstnanci je opláchnou pod proudem vody, která končí nenávratně v kanalizaci. I takhle může vypadat z ekologického hlediska nejčernější realita v českých firmách.
A to v době, kdy Česku hrozí, že se v následujících letech může dostat do situace, kdy mít dostatek vody nebude považováno za samozřejmost. "Do budoucna lze očekávat, že stávající vodní zdroje nebudou dostatečné, a to nejen z hlediska potenciálně snižujícího se dostupného množství vody, ale i z hlediska nevyhovující jakosti vody," stojí v koncepci sucha, kterou v červenci schválila vláda.
Vůbec nejvíce vody v Česku podle ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka Marka Riedera proteče v energetickém průmyslu. A do budoucna ho pravděpodobně o toto prvenství nic nepřipraví. "Tam výrazná úspora z objektivních důvodů není úplně možná. Něco jiného je chladit jadernou elektrárnu a něco jiného oplachovat přepravky s jablky," říká Rieder. Naopak ve zpracovatelském průmyslu vidí potenciál, tam by se výrazné množství vody ušetřit dalo.
Přestože v okolních zemích není sucho vzhledem k příznivějším přírodním podmínkám tak palčivé téma jako u nás, některé firmy nakládají s vodou výrazně zodpovědněji. "Ty společnosti to dělají ne proto, že by bylo v Německu sucho, ale protože si myslí, že je zapotřebí se chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí," říká Rieder.
Podobně smýšlejících firem ale podle něj přibývá i v Česku. "Otázka společensky odpovědného podnikání začíná být cool. Firmy se k tomu začínají hlásit a zvlášť ve chvíli, kdy vidí, že jim to šetří náklady," dodává Rieder.
"Vyrůstali jste v představě, že voda je něco automatického"
Ale právě to, že šetření vodou bývá často spojeno s finančními úsporami, řadě firem uniká. Miroslav Maňásek se svou společností Aquarex Waterprofit, která se tímto oborem zabývá, objel již mnoho firem. Přestože jimi navrhovaná řešení pomohla v řadě případů ušetřit mnoho kubíků vody a i desítky tisíc korun, firmy o to příliš zájem nemají. "Oni nás volají, když mají problém. Jsme hasiči, hasíme problémy," říká Maňásek.
Když vyřeší komplikace s ucpanou chladicí věží nebo zanášející se parní kotelnou, přijde na řadu diskuse, zdali je nutné v provozu používat tolik vody a jestli neexistují úspornější řešení - jak z hlediska vody, tak financí. V mnoha případech taková řešení skutečně jsou, i když by to manažery společností leckdy ani nenapadlo.
"To spočívá v mentalitě lidí. Obecně my Středoevropané jsme vyrůstali v tom, že voda je něco automatického. Když otočíme kohoutkem, tak teče v dobré kvalitě a v dostatečném množství. Větší firmy řeší spoustu různých oblastí od energetických bilancí, zateplení, spotřeby energie, spotřeby plynu a tepla, ale nikde tam není voda. Proto podniky na vodu zapomínají," myslí si Maňásek.
Tak černě jako Maňásek ale situaci nevidí ministerstvo životního prostředí, podle kterého firmy na úsporu vody již myslí. "Tam, kde je to možné a efektivní, jsou tyto systémy v provozech a firmách již přirozeně instalovány," říká mluvčí Jarmila Krebsová.
I tak se ale na tento segment chce stát v budoucnu zaměřit. "Nicméně na opětovné využívání šedých nebo dočištěných odpadních vod v průmyslu do budoucna myslí vládou schválená Koncepce ochrany před suchem v ČR. Rozpracování takových opatření a jejich rozdělení v rámci resortů se na jednáních meziresortní komise teprve připravuje," dodává mluvčí.
