Proč ještě stát nemá vysoutěženého výběrčího mýta, který bude systém spravovat po 1. lednu 2017, kdy vyprší desetiletý kontrakt s rakouskou firmou Kapsch?
To se zeptejte současného vedení ministerstva dopravy.
Ptám se i předchozího ministra, abych zjistil, co udělal během svého působení na dopravě on.
Víte, ono mýto je větší politikum než reálný problém. A já jsem svému nástupci, panu Ťokovi, předal dva klíčové materiály, na které dosud nenavázal. Asi skončily v šuplíku. Přitom kvůli jednomu z nich porušujeme dohodu s Evropskou unií a hrozí nám zmrazení evropských dotací na dopravní stavby.
O co jde?
Stále jsme nezavedli Evropskou službu elektronického mýta, zkráceně EETS. Přitom už v roce 2009 EU jasně řekla, že členské země s elektronickým systémem výběru mýta mají tři roky na to, aby zpracovaly manuály a zavedly EETS tak, aby v každé zemi vznikl institut poskytovatele elektronického mýta. To znamená, že vedle sebe může v konkurenčním prostředí fungovat víc firem, které splní určité podmínky. U nás by tak skončil monopol Kapsche.
Jak si firmy konkurují?
Cenou a rozsahem služeb. Poskytovatel mýta dostává od státu provizi podle tabulek od dvou do čtyř procent. Část peněz kryje náklady, část je jejich zisk, část může dát jako slevu dopravcům. U nás je to teď tak, že stát poskytuje dopravcům slevu přímo podle počtu ujetých kilometrů, respektive zaplaceného mýta. Tuto roli by nově plnil poskytovatel mýta vůči svým klientům. Pro stát je to výhodné.
Čím?
Stát by dostal o desítky milionů korun ročně víc. Nenesl by třeba náklady na poplatky za registraci palubních jednotek. To jsou ty situace, kdy k nám přijede turecký kamion, zaregistruje si palubní jednotku a pak ji nepoužívá. Přitom stát za vydanou jednotku platí měsíčně poplatky. Za přihlášení, distribuci, servis. Podařilo se alespoň do zákona prosadit, že jednotky, na kterých není několik měsíců žádný pohyb, se zruší a nevyčerpaný kredit propadne státu.
Takhle by ale odpadla jakákoliv registrace a další problémy. O vše by se starala firma. Měla by certifikované palubní jednotky, které rozdá klientům, tedy dopravcům, a garantuje státu výběr mýta. Každá země však musí v rámci EETS vytvořit podmínky tak, aby se do systému mohly přihlásit všechny palubní jednotky různých firem. Zahraniční kamion by tak nepotřeboval v každé zemi jinou krabičku. Je to podobné jako s tankovací kartou CCS: tankujete všude po Evropě a dostanete jednu fakturu bez ohledu na systém v té či oné zemi. A protože jsme tohle ještě nezavedli, hrozí nám zmrazení čerpání dotací. Brusel s námi ještě za mého působení zahájil řízení.
Ani vám se ten problém tedy nepodařilo vyřešit, když řízení stále běží.
Tak to není. Někdy na jaře 2014 nám Brusel oznámil zahájení řízení a dal nám šedesát dní na nápravu. Svolal jsem úředníky a ptal se, co budeme dělat. Během pěti týdnů jsme zpracovaný manuál, jehož základy se vytvořily už někdy za éry ministra Pavla Dobeše, poslali na ministerstvo zahraničí kolegovi Zaorálkovi, jehož lidé to předali do Bruselu. V říjnu 2014 pak viselo na stránkách Ředitelství silnic a dálnic oznámení o zakázce na implementaci EETS. Podle harmonogramu na to byl rok, a pokud by se tohle dokončilo, neexistuje monopol Kapsche a můžeme mít více poskytovatelů, kteří mají své palubní jednotky, dají dopravcům a stát nemusí platit za jejich registraci jako dosud.
Tohle měl být první důležitý krok, který dosud nikdo neudělal. Přitom jsem to před svou rezignací na podzim 2014 svému nástupci Ťokovi předal. Ovšem po jeho nástupu na začátku prosince 2014 oznámení o zakázce na implementaci z webových stánek ŘSD zmizelo.
Říkáte, že by se omezil monopol Kapsche. Jednal jste s nimi o tom? Oni přece nemohou mít zájem na tom, aby jim tady někdo konkuroval a rozdával svoje palubní krabičky.
Jednání s Kapschem byla naopak velmi korektní. Jsou nadnárodní společností a vědí o evropské směrnici, která to nařizuje. Říkali, že nemají problém s tím, aby do systému pustili i konkurenční firmy. Navíc jako rakouská firma také vědí, že to funguje třeba mezi Rakouskem a Německem. Obě země přitom mají jiný systém výběru mýta, jedna mikrovlnný a jedna satelitní.
Právě to je současný problém v Česku: jak zajistit výběr mýta od příštího roku. Jakou technologií a kdo to má dělat. A s tím se nepohnulo.
To je opět otázka na současné vedení ministerstva. Kromě plánu na zavedení EETS jsem před svým odchodem z funkce předal panu Ťokovi i zpracovaný materiál pro vládu, který se zabývá rozšířením mýta a variantami, jak vlastně mýto vybírat. Než vyberete správce, který to pro vás bude dělat, musíte vědět, jak to po něm vůbec chcete dělat. Musíte si napřed politicky říct, kde všude chcete mýto vybírat. Zda jen na páteřních komunikacích, kde se vyplatí současný mikrovlnný systém. Anebo budete chtít zpoplatnit i, když to přeženu, polní cesty, pak je výhodnější satelitní systém. Možné je zavést i kombinaci obou. Navíc, a málokdo to ví, při zavedení satelitního systému, který mají třeba Němci, potřebujete i mikrovlny na přenos dat.
Proč si mýto nevybírá sám stát? Například přes ŘSD, jak se o tom také uvažovalo?
Protože tomu nikdo z úředníků pořádně nerozumí. Já jsem měl vytipovaných dvanáct IT odborníků, kteří se měli mýtem zabývat. K jejich přijetí ale nakonec po mé rezignaci nedošlo. Největší potíž ministerstva dopravy není častá změna na pozici ministra, ale téměř žádná změna na postu zodpovědných úředníků.
