Scházelo málo, aby se ze špičkového ekonoma stal profesionální basketbalista. "Rozhodlo zranění. Měl jsem problémy s koleny, tak jsem toho nechal. Jestli bych se tím živil, nevím. To byste se musela pobavit spíše s mými trenéry," říká Petr Sedláček.
V roce 2018, to již přednášel a bádal na Oxfordské univerzitě, mu Evropská rada pro výzkum udělila startovací grant na studii o vlivu podnikatelů a firem na makroekonomii. Tohoto prestižního grantu se ten rok dočkalo jen jedenáct dalších ekonomů. "Záleží i na štěstí. Když jsem byl na pohovorech v Bruselu, potkal jsem tam pár lidí, kteří rovněž o grant žádali a byli také velmi dobří," vzpomíná. Granty jsou podle něj velmi štědré, takže není problém si vše potřebné pro výzkum zaplatit.
Vzápětí se stal řádným profesorem na Oxfordu, to mu bylo pouhých 37 let. "Na takovýchto univerzitách jde hlavně o publikace. Když je má člověk dostatečně kvalitní a dostatečný počet, tak ho univerzita povýší. Člověk také nemůže být tragický učitel, ale počet odučených hodin tu nehraje roli, hlavní jsou výzkum a publikace," hodnotí střízlivě svůj úspěch.
Profesura na Oxfordu by se mohla zdát tou nejvyšší metou, nyní ale Petr Sedláček odešel do Sydney na Univerzitu Nového Jižního Walesu. "Oxford má samozřejmě fantastickou reputaci. Ale pro člověka je důležitý i mikrokosmos lidí, který má kolem sebe, a takovéto prostředí je fantastické na spoustě univerzit, nejen v Oxfordu. Parádně jsem se měl i na univerzitě v Bonnu a teď se mám skvěle i v Sydney," vysvětluje. Hlavním důvodem jeho stěhování byla rodina. Manželka je totiž Australanka a chtěli, aby děti byly blízko alespoň jedněm prarodičům.
Ceny Neuron
Ceny Neuron jsou prestižní vědecká ocenění, která uděluje Nadační fond Neuron od roku 2009. Laureáti s cenou získávají také osobní finanční prémii z prostředků mecenášů fondu. Garantem výběru laureátů je domácí a mezinárodní vědecká rada složená z osobností české a světové vědy.
Start-upy jednou potáhnou ekonomiku
Ve své vědecké práci se mimo jiné zabývá pozoruhodnou rolí start-upů v makroekonomice. Říká, že velká většina růstu produktivity a tvorby nových pracovních míst v celé ekonomice se odehrává právě v relativně malé skupince těchto mladých podniků.
Když se řekne start-up, laikům možná naskočí obraz několika studentů s dobrým nápadem, ale s minimem peněz a s malým či žádným zázemím. Jenže jde spíše o letitý stereotyp, jak Sedláček upozorňuje, průměrný věk, kdy si podnikatel založí svou první firmu, je přes čtyřicet let. Jde především o lidi, kteří si odpracují deset či patnáct let v oboru a pak se postaví na vlastní nohy.
"Nicméně z médií slyšíme častěji o těch studentech, kteří rozjížděli firmu v garáži, protože to je taková pěkná story, na rozdíl od vyprávění o pánovi středního věku, který si založil firmu a neslo mu to," usmívá se ekonom.
Na start-upech je podle něj zajímavé, že na první pohled jde o zanedbatelné podniky, které zaměstnávají jen tři procenta pracovní síly. Jenže mají na svědomí tvorbu většiny nových pracovních míst. Oproti tomu zavedené velké podniky sice zaměstnávají většinu lidí, ale nová místa již většinou nevytvářejí. "Start-upy jsou motorem ekonomiky, bez nich by se to tu nehýbalo. Navíc jelikož jsou malé, musí přijít s něčím lepším, to je jediný způsob, jak mohou přežít," zdůrazňuje.
Najít gazely ve stádech firem
Spolu se svými kolegy se snaží také upozorňovat, že se člověk nesmí dívat jen na momentální užitek, ale musí si uvědomit, že dnešní start-up může být "zítra" mladá firma, která najme další lidi, a za deset let to třeba bude velký podnik, jenž zaměstnává půlku ekonomiky. "Je krátkozraké říct, že start-up najme pár lidí, tak proč bychom se o něj starali. Je to budoucnost ekonomiky. Stát by si na to měl dávat pozor," říká.
Investice do nich je ale samozřejmě rizikovější než do zavedených podniků. Jak uvádí, třeba v USA třetina nových firem nepřežije ani první rok. A to už jde o ty, které přežijí tak dlouho, aby se vůbec objevily v těchto ukazatelích - tedy tak dlouho, aby odvedly své první daně státu.
Jde o proces přírodní selekce. Mnoho podnikatelů to zkusí, přežijí jen ti opravdu dobří. Ani ti, kteří přežijí, ještě nemusí tvořit pracovní místa, často si jen majitel založí svou firmu pro sebe. "Dokážou to až start-upy, kterým se říká gazely a rostou jako blázen. Zbytek firem přežívá, uživí majitele a možná má i několik zaměstnanců, ale nestanou se motorem ekonomiky," vysvětluje Petr Sedláček.
I když gazely jsou pro zbytek ekonomiky důležité, moc o nich nevíme. Český ekonom se spolu s dalšími kolegy snaží zjistit, zda úspěch firem je něco, co je dané už na jejím začátku, nebo to přijde až časem, když třeba majitelé zjistí, jak se má byznys dělat. Zatím se podle něj zdá, že jde o něco, s čím se firmy "narodí".
Sedláček a další zjistili i jiné znaky gazel, jimž moc nerozumí - třeba že úspěšněji si vedou ty firmy, které mají kratší jména nebo se jmenují po svém majiteli. A tak se kousek po kousku snaží poodkrýt, z čeho firemní úspěch pochází. Limituje je ale dostupnost potřebných dat, těžko lze totiž o každé firmě vědět každý detail.
Dnes na ně nezapomene, zítra nás vyvedou z recese
"Kdybychom uměli přečíst, která firma bude úspěšná, mohli bychom státu poradit, na jaké firmy se zaměřit," říká Sedláček. Jak také podotýká, mnoho států mělo během pandemie covidu opatření na podporu malých a středních podniků, ale na start-upy se tak trochu zapomnělo.
Přitom by to mohly být právě ony, kdo by další rok vytáhl ekonomiku z recese. Dokonce by se podle něj podpora vyplatila i u firem, které ještě nezačaly. Když se na ně zapomene a v době krize nebudou mít dostatek pobídek, aby začaly, tak se krize a recese může podle jeho slov prodloužit, protože se odstřihne od ekonomiky její potenciální motor.
S kolegy dali dohromady interaktivní kalkulačku, která je nyní k dispozici na stránkách Evropské komise. Vypočítá, jak dlouho se bude stát z recese dostávat na základě toho, co se děje se start-upy, co to bude znamenat pro zaměstnanost v následujících deseti letech, když se například počet nových podniků propadne o desetinu.
Jak říká Sedláček, ztracená příležitost, tedy to, že nějaká potenciálně úspěšná firma nevznikne, může být větší ztráta než finance věnované například do podnikatelského inkubátoru. V něm samozřejmě budou i firmy, které zkrachují, ale kdyby nefungovaly, nevyužitý potenciál bude opravdu velký. I to je pro stát důležitá informace.
Přimlouvá se také za možnost, aby všichni lidé měli přístup ke kvalitnímu vzdělání - čím lepší, tím vyšší bude osobní kapitál jedince a tím může růst jeho produktivita. Kdyby každý mohl jít na dobrou školu, nastalo by něco podobného jako v případě podnikatelských inkubátorů - neztratil by se neodhalený potenciál. "Každý má na něco talent, je ale potřeba ho objevit," doplňuje. Důležité podle něj je také zlákat více dívek na matematiku a tím pádem i do oblasti vědního oboru ekonomie, kde je zastoupení žen velmi nízké.
Na konci září 2021 se stal laureátem Ceny Neuron pro mladé nadějné vědce v kategorii společenských věd. "Bohužel jsem nemohl být na předávání v Praze přítomen, ale dal jsem si budíka na tři ráno, abych se na ten večer mohl podívat on-line. Je to nádherné, každé ocenění práce člověka nadchne a dodá spoustu energie a motivace do další činnosti," pochvaluje si. Jak ale dodává, s motivací moc problémů nemá, protože zaměstnání je jeho koníček.
Pochvaluje si i práci v akademické sféře. "Když má člověk výsledky a je úspěšný, může si pracovat, na čem chce a život je pohodlný," konstatuje spokojeně. Ale dodává, že univerzitní svět je jinak hodně složitý a studenty od něj spíše odrazuje. Dobrých míst na dobrých vysokých školách není mnoho a téměř jistě se za ním musí člověk někam odstěhovat, což třeba s mladou rodinou není jednoduché. Rovněž prosadit se může trvat dlouho. "Ale já jsem měl asi štěstí. Prostě jsem měl smůlu v basketu, tak teď se to otočilo," uzavírá.
