Bratislava - Duchovní otec českého undergroundu Egon Bondy zemřel na následky popálenin třetího stupně. Napsal to slovenský týdeník Plus 7 dní, podle kterého se Bondymu stala osudnou cigareta, s níž usnul v posteli.
Rodák z Prahy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, zemřel v Bratislavě 9. dubna ve věku 77 let. Neštěstí známého bohéma, který se do Bratislavy uchýlil v roce 1993 na protest proti rozdělení Československa, postihlo koncem března.
Podle týdeníku se mu patrně vymstil zvyk kouřit v posteli. Usnul a od hořící cigarety se mu vzňalo pyžamo. Hospitalizován byl 23. března, svým zraněním však podlehl. "Ukončil svou pozemskou pouť a je třeba říci, že to udělal poeticky, efektně až mysticky. Myslím, že by byl spokojen s tím, jak to bylo všechno zrežírováno," komentoval Bondyho smrt jeho mnohaletý přítel Laco Teren.
V závěti prý však Bondy žádal, aby jeho smrt nebyla medializována a aby z něj nedělali hrdinu. Údajně mu totiž vyhovovala pozice nepohodlného intelektuála a člověka na periférii.
Právě proto by měl být jeho pohřeb v Praze určen jen pro příbuzné. Jeho ostatky však už prý byly zpopelněny. Uložení urny je podle týdeníku naplánováno nejdříve na květen, přičemž by se ho měla zúčastnit i kapela Plastic People Of The Universe, jíž psal texty.
Bondy se stal legendou už za svého života. Známý filozof byl například předlohou pro postavu z knihy Bohumila Hrabala Něžný barbar.
| Čtěte blog Petra Holuba: Egon Bondy: Vzpomínka na velikána |
S Hrabalem ho spojuje i nezvyklá smrt. Jeden z nejznámějších českých spisovatelů totiž zemřel za záhadných okolností - v roce 1997 při krmení holubů vypadl z okna kliniky. Bondy prý tehdy zvolal: "On to dokázal!".
Sám se už prý kdysi pokusil skoncovat se životem. Podle Plus 7 dní nejenže koketoval s drogami a několikrát pobýval i na psychiatrii, opakovaně se pokusil o sebevraždu. Jednou si prý lehl na koleje a usnul. Netušil ale, že tam tehdy byla dopravní výluka. Když se ráno vzbudil, zjistil, že vlaky jezdí po vedlejší koleji.
Autor desítek knih a vysokoškolský pedagog podle Terena žil v poslední době v ústraní a trpěl depresemi ze samoty a stáří. Celý život bojoval proti konzumní společnosti, neměl telefon, televizi ani rádio. Navštěvovalo ho ale mnoho přátel a studentů.
