Dobré ráno,
vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté, dámy a pánové,
dnes před Vás předstupuji již potřetí během tohoto letošního Kongresu. V prvním projevu jsem položil některé otázky, ve druhém jsem se pokusil na tyto otázky odpovědět. Nečekal jsem aplaus. Neměl jsem tady klaku. Neříkal jsem ten projev pro média. Říkal jsem ty hořké pravdy nám, občanským demokratům. Korektně, tvrdě i sebekriticky. V tom projevu nebylo místo pro ovace. Všechno další, co bych chtěl říct, brilantně vyjádřil Martin Říman. Já jsem měl pocit, že vše již bylo řečeno, že i já jsem Vám vlastně už všechno řekl. Není to pravda, neřekl.
Neřekl jsem Vám, proč byste měli dnes volit zrovna mne. Já myslím, že se navzájem velmi dobře známe. Vlastně některé, které jsem měl pocit, že znám, jsem fakticky poznal až tady. Děkuji za to. Některé jsem tu už ani nečekal, někteří tu byli navíc. Drtivá většina byla kritická, otevřená, trochu rozčílená, ale odhodlaná. Tak je to správné, tak to má být. Víme, co od sebe můžeme čekat, tedy minimálně Vy ode mne. Moje rozhodnutí kandidovat znovu na předsedu ODS se nerodilo lehce. Po šesti letech ve funkci, neuvěřitelném tlaku.
Po mnoha velkých vítězstvích a spoustě proher, vzepětí, útlumu, jsem dlouho zvažoval, zda ještě nesu přidanou hodnotu. Zda to opravdu chci, zda mne opravdu chcete. Zda ještě něco mohu dát Vám, naší straně, české pravici, občanům. Nakonec jsem si odpověděl - ano, mohu. Nejsem člověk, který rád prohrává. Ve chvílích, kdy jiní ztrácejí odvahu, víru, sílu a chuť pokračovat, já začínám. Moje schopnosti a výkon rostou s úkoly, moje odhodlání podněcují výzvy. Čím složitější a beznadějnější je situace, tím více mohu dát a dávám ve prospěch našeho společného cíle. Říkají o mne, že jsem člověk do nepohody, takže to není mé ješitné hodnocení. Každý, kdo se mnou spolupracoval, to ví. Ano, dostali jsme tvrdý úder, soupeř porušoval všechna pravidla.
Někteří z nás ztrácejí odvahu, víru, sílu a chuť pokračovat. Já jsem dnes připraven se tady vztyčit a hlasitě a jasně říci: "ODS není poražena, ODS ví, jak dál, ODS se nevzdává." Lídr buď je, nebo není. Ano chci znovu stát ve Vašem čele. Na špici, jak říkám, kde fouká silný vítr, kde není ani chvíle oddechu. Chci opět nejprve nastavit svoji a teprve potom Vaši tvář. Nebudu se vymlouvat na cizí chyby a uznám ty svoje. Nebudu utíkat od odpovědnosti. Budu loajální tak jako vždy. I vysoký topol může mít hluboké kořeny. Samozřejmě stromořadí je lepší. Nezvládne možná tsunami, ale pořádnou vichřici ano, i proto potřebujeme tým.
K překvapení mnohých sděluji, že ty kořeny jsou modré. Stojím pevně jako svorník mezi tou liberálnější a konzervativnější částí ODS. Není to jednoduché. Vím, jak vysokou je schopnost integrovat, jak cenná může být jednota v různosti, pokud jsou vedeny cílem posílit naši stranu, posílit myšlenky našeho programu. Ctím individuální svobodu, pokud je korigována odpovědností k celku. Já si vůbec nemyslím, že ODS potřebuje psychoanalýzu. Pragmaticky a racionálně jsme vyhodnotili, kde se staly chyby, kde jsme my udělali chyby, kde jsem já udělal chyby. Vydiskutovali jsme nutné kroky a nezbytné změny. Není nutné sypat si dál popel na hlavu a zatratit úspěšných 6, respektive 18 let. Stačí přidat do kroku a neschovávat se za kolemjdoucí.
Každý z nás je nakonec na té cestě sám. Každý z nás jí musí věřit a vidět cíl. Já ho vidím, a proto tady dnes stojím. Nabízím jasné řešení, pokoru, rozum, srdce, odvahu a rozvahu a taky slibuji sebekontrolu. Nevstupujeme do lehkého období, proto potřebujeme silného lídra, kompaktní tým a elementární jednotu. Nepotřebujeme v čele někoho, kdo myslí jen na sebe, kdo nemá vlastní názor, kdo cestou na vrchol nenese zátěž, jen rozdává úsměvy do kamer. I v politice jsou vrcholoví lezci a šerpové, všichni mají své role, jsou na sobě závislí, úspěch i neúspěch je společný. Pečlivě si ale vybírají, s kým půjdou na jedno lano. Já jsem velmi pozorně poslouchal včerejší diskusi. Slyšel jsem i ty, kteří si stěžovali, že zrovna nejsem v sále, i ty, kteří si léčili své bolesti.
Možná mi to nebudete věřit, ale i já jsem byl včera už unaven. Hledal jsem v řečnících budoucího předsedu ODS. Ten člověk přece nejpozději na tomto Kongrese musí začít pracovat na svém zvolení. Pokud jste Vy všichni, kteří jste volali po změně, to volání mysleli vážně. Možná včera vystoupil, já doufám, že byl aspoň v sále. Navíc si myslím, že člověka i politika je nutno posuzovat podle činů, nikoliv podle slov. Některé činy nemohou být populární, já se jich nebojím. O tom snad nikdo nepochybuje. Pokud jsou v souladu s naším společným přesvědčením, s našimi společnými hodnotami. Jsme protikomunističtí, bratři Mašínové byli taky. Proto musíme hájit svobodu a demokracii. Jsme pro atlantickou bezpečnostní vazbu.
Radar je jejím nejlepším vyjádřením. Jsme zodpovědní. Proto musíme prosazovat a obhajovat náš pravicový program, proto se nesmíme stydět za starý dobrý kapitalismus. Jsme zásadoví, proto nespolupracujeme s komunisty a za potupných podmínek ani se socialisty. Jsme slušní, proto neseme kromě výnosů i náklady koaličního vládnutí a nelikvidujeme koaliční partnery. Jsme realističtí, proto spolupracujeme se sousedy a hrajeme aktivní roli v Evropě i ve světě. Jsme seriozní a konzervativní, proto dodržujeme smlouvy, ale i dobré zvyky a tradice. Jsme loajální, proto po diskusi respektujeme většinový názor.
Pokud takoví chceme být i nadále, jsem tady pro Vás. Pokud ne, pak děkuji. Všichni patrně chceme změnu. Já jsem začal u sebe. Lídr není dobrým lídrem, pokud vidí jen pozitiva a nepřizná chybu. Já jsem přiznal chyby a nabízím pozitivní realistická řešení, nejen pro sebe, nejenom pro Vás - pro občany České republiky. Včera jsem byl obsáhlý, dnes stručnější, protože Vy víte, kdo jsem, kam jdu a proč. Věřím Vám a chci, abyste věřili Vy mně. Protože jsem Topolánek, Mirek Topolánek, předseda ODS.
Děkuji za pozornost.
