Kdyby tudy zrovna neprojíždělo několik aut od nedaleké základní školy, působila by Příčná ulice v Rudné až příliš opuštěně. Slátaný asfalt vozovky, chodník z betonových kostek, zavřené domy a v řadě zaparkovaná auta. Deštivé ticho letošní zimy je v prudkém kontrastu k červenci roku 1995, kdy sem přijela auta Útvaru rychlého nasazení a z nich vyskákali policisté v kombinézách a se samopaly v rukou. Přijeli sem tehdy zatknout Karla Kopáče, šéfa gangu orlických vrahů, který měl na svědomí pět obětí odklizených hluboko pod hladinou Orlické přehrady.
Tři hodiny tu s Kopáčem vyjednával tehdejší šéf středočeských kriminalistů Josef Doucha, než se mu s kolegy podařilo ozbrojeného muže zneškodnit. Dům, ve kterém se vše odehrálo, by dnes patrně nepoznal. Budova prošla kompletní rekonstrukcí a typickou devadesátkovou omítku vystřídala nová, světle modrá fasáda.
V době zásahu byl před plotem pás zeleného trávníku, dnes tudy vede chodník, ze kterého je to k oknu jen necelé dva metry. Nebýt bílé záclony, mohli by kolemjdoucí vidět do místnosti, kde Doucha s orlickým vrahem vyhrožujícím nabitou pistolí diskutoval.
Tehdejší dobu dnes připomíná už jen oprýskaný plot a zrezavělá branka. "Nový majitel celý dům předělal, udělal novou fasádu a novou střechu," popisuje zdejší podnikatel Georgi Štilijanov, který bydlí opodál.
Téměř tři desítky let po zatčení pětice sériových vrahů se proměnilo i město. Především se rozrostlo na takřka dvojnásobný počet obyvatel, dnes jich má více než pět tisíc. Nezměnil se ale dům dalšího z členů skupiny, Vladimíra Kuny. Od někdejšího Kopáčova bydliště je to k němu zhruba půl kilometru chůze - klidnou ulicí, kterou obklopují rodinné domy.
Historická budova působí o něco honosnějším dojmem než dřívější Kopáčův malý rodinný domek. Také ona má novou fasádu, ale jinak je na první pohled stejná jako kdysi.
Zůstávají tu i okna vedoucí do sklepa, kde Kuna schovával zbraně, včetně protitankových střel, a kde vrazi ukládali těla svých obětí do sudů. Zavařovali je do nich s louhem a pak je odsud vozili na Žďákovský most. Z něj sudy shazovali na dno Orlické přehrady, do hloubky přesahující 50 metrů. Dnes do sklepa přes okna vidět není, všechna jsou zatemněná.
"Kdysi v téhle vile bydlel i můj muž. Když se později mluvilo o tom sklepě, říkala jsem si: 'No nazdar, já jsem tam přece chodila pro brambory,'" vypráví místní seniorka, která si ale nepřeje uvést své jméno.
Na jejím příkladu je ale vidět, jak odhalení pachatelů místní lidi zasáhlo. Na malém městě za Prahou se zná téměř každý s každým. Žena vypráví, že pracovala jako učitelka na zdejší základní škole a učila Kopáče i Kunu. Znala i Kopáčovu matku, která ve škole uklízela, stejně jako jeho sestru Irenu Meierovou. Ta si u gangu objednala vraždu svého muže Jaroslava.
Najít v Rudné lidi, kteří by orlické vrahy znali, není nijak obtížné. Stačí v jedné z místních hospod zmínit seriál Devadesátky, který Česká televize v minulých dnech o osudech gangu odvysílala. V tu chvíli se od vedlejšího stolu ozývá muž. "Vláďa Kuna i Karel Kopáč byli moji spolužáci. Než je chytili, byli to moji kamarádi, ale vůbec o ničem jsme nevěděli. Vláďa nás dotáhl na karate. Chodil k nám domů, já chodil k němu. Prostě jsme byli kámoši," vypráví při odchodu z hospody.
Podnikatel Štilijanov zase Kunu zaměstnával. "Pracoval u mě na začátku 90. let asi čtyři roky, lepil palety. Byl to velice milý, pracovitý a ochotný člověk. Když jsem se pak dozvěděl, co se stalo, nemohl jsem tomu vůbec uvěřit," vzpomíná.
Orličtí vrazi
Karel Kopáč - byl hlavou a organizátorem gangu. Soud ho potrestal 21 lety vězení. V kuřimské věznici v roce 2004 spáchal sebevraždu.
Ludvík Černý - byl vykonavatelem vražd. Dostal doživotní trest. Ačkoliv žádal o podmíněné propuštění, soud jeho žádosti nevyhověl. Ve vězení si změnil jméno.
Vladimír Kuna - v jeho sklepě se gang zbavoval mrtvol. Jednou z obětí byla i jeho matka, usmrcená kvůli dědictví. Odsouzený byl na 25 let, za dobré chování byl propuštěn v roce 2013.
Irena Meierová - byla Kopáčovou sestrou. Objednala si vraždu svého muže, Černý ho v jeho domě zastřelil. Dostala desetiletý trest, soud ji předčasně propustil v roce 2002.
Petr Chodounský - dostal čtrnáctiletý trest, který mu v roce 2011 uplynul.
A rozmluví se i o tom, jak pro své podnikání sháněl ochranku. Více než rok tehdy jednal i s Kopáčem. Bývalý příslušník policejního Útvaru rychlého nasazení se mu na tuto práci hodil, pracoval jako vyhazovač v nočních podnicích, cvičil a zajímal se o bojová umění. Nakonec se však nedohodli.
Seriál Devadesátky oživil místním vzpomínky na to, co se ve městečku před lety dělo. "Chlapi říkali, že je to super, že se to povedlo. Prý je to dost přesné. Mně v té době bylo málo, nevěděla jsem tehdy, o co jde," popisuje servírka.
Ne všichni ale na staré časy vzpomínají se zaujetím. Bývalá učitelka říká, že jí ohlédnutí do minulosti nedělá dobře. "Viděla jsem film Sametoví vrazi, sledovali jsme i Devadesátky - a bylo mi z toho špatně. Když si vezmete, že to byly normální děti a co z nich vyrostlo, tak je to strašné. Jsem ráda, že to v televizi skončilo. Nerada bych už o tom mluvila," vysvětluje.
Vzpomínat nechce ani starší žena, která krátce před polednem míří na nákup. "Lepší na to nemyslet. Jsou to ošklivé věci, dejte pokoj," odmítá s tím, že místo orlických vrahů ji trápí drahá elektřina a nemoci. Uvádí ale, že bydlí v těsné blízkosti domu, kde žila Kopáčova sestra, Irena Meierová, další z odsouzených členů gangu.
Právě Meierová se jako jediná po návratu z vězení do Rudné vrátila. Kopáč spáchal v kuřimské věznici sebevraždu, oběsil se na šňůrce od pyžama. Kuna po propuštění změnil bydliště. Meierová dnes podle katastru nemovitostí i podle výpovědí místních žije v domě, kde Ludvík Černý, další z pětice orlických vrahů, zabil jejího muže Jaroslava. Dům se příliš nezměnil, jen také září novou fasádou.
"Ještě nedávno jsem ji potkávala, chodila na procházky se psem. Usmála se, pozdravila, tak jsem jí odpověděla a šla jsem dál," popisuje bývalá učitelka. I další místní přidávají, že se s ní ve městě občas střetnou.
Orlické vrahy připomíná ještě jeden dům. Ne už v Rudné, ale v pražských Vysočanech. Prostorná vila ve Vysočanské ulici nad parkem Jetelka patřila Kopáčovi ještě v době, kdy seděl ve vězení. Spolumajitelem byl další člen gangu, Petr Chodounský.
Podle Blesku si na dům vzali muži úvěr už v roce 1992. Policisté uvádějí, že tu plánovali vybudovat erotický klub, posilovnu a ve sklepě ve velkém likvidovat mrtvoly. K přestavbě domu však nikdy nedošlo. Kopáč zůstal po nehodě z roku 1994 na vozíku, o rok později gang zadržela policie.
Zástavní právo na dům měla Česká spořitelna a vilu prodala lucemburské firmě. Nyní dům patří italské společnosti Europe Commerce a chátrá. Na pozemku sice stále stojí jeřáb, žádné stavební práce tu ale neprobíhají. Místo je opuštěné a podle pozůstatků po ohni, které jsou znát uvnitř budovy, slouží zřejmě jako nocležiště bezdomovců.
