Brno - Padesát osm let po procesu s Miladou Horákovou vynese Nejvyšší soud definitivní verdikt o vině bývalé komunistické prokurátorky Ludmily Brožové Polednové.
A půjde o verdikt podstatný pro to, zda je možné zločiny komunismu považovat za promlčené. Soudci Nejvyššího soudu se totiž budou muset ve svém rozhodnutí vyrovnat s případem komunistického prokurátora Karla Vaše, který se podílel na popravě generála Heliodora Píky.
Bude jak Vaš?
Právě v případě Vaše, kterého soudy nejprve poslaly na osm let do vězení, Nejvyšší soud před šesti roky potvrdil, že jeho počínání bylo promlčeno v roce 1994. Tento verdikt se přitom nelíbil například nynější šéfce Nejvyššího soudu Ivě Brožové.
|
Čtěte blog Karla Hvížďali: Soudce Braun, prokurátorka Polednová a demokracie |
"Jsem přesvědčena, že není v pořádku, protože tam měl být aplikován článek Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z něhož lze odvodit nepromlčitelnost jednání nebo opomenutí, které je trestné podle obecných zásad uznávaných civilizovanými národy," uvedla Brožová.
Šestaosmdesátiletou Polednovou poslal soudce Městského soudu v Praze Petr Braun v listopadu na osm let do vězení za trestný čin vraždy ve spolupachatelství. Vrchní soud ale verdikt zrušil, podle něj jde stejně jako u Vaše od roku 1994 o promlčenou záležitost. Polednová podle Vrchního soudu žádnou vraždu nespáchala, maximálně se mohla dopustit napomáhání k vraždě.
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu je přesvědčen, že vražda promlčena není a že obvinění padlo včas. To si myslí i nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, která poslala v neprospěch Polednové dovolání na Nejvyšší soud.
Brožová-Polednová se jednání nezúčastní, soud bude ve veřejném jednání rozhodovat v její nepřítomnosti.
Nejvyšší soud za poslední dva roky rozhodl dva důležité případů zločinů, které se staly za komunismu. A v obou případech s odkazem na zákon o protiprávnosti komunistického režimu uvedl, že období mezi 25. únorem 1948 a 29. prosincem 1989 se nezapočítává do promlčecích lhůt u zločinů spáchaných veřejnými činiteli nebo v souvislosti s politickým, rasovým a náboženským pronásledováním.
Pohraničníci promlčení nebyli
Do hry tak vrátil případ tři pohraničníků, kteří před 35 lety zavlekli emigranta Jaromíra Masaříka z Rakouska na moravskou stranu hranic v Mikulově na Břeclavsku. Dva z pohraničníků si nakonec od soudu odešli z podmíněnými tresty. Před soud se vrátil šest důstojníků pohraniční stráže, kteří v roce 1978 stříleli na autobus, jímž se únosci, bratranci Barešovi, chtěli dostat přes hranice do západního Německa.
Politici i odborníci se na mezinárodní konferenci v Praze shodli na tom, že zločiny komunismu by měly být nepromlčitelné.
Zástupce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Lehký za komunistické zločiny proti lidskosti označil postih politických vězňů nebo zabíjení civilistů při pokusech o překročení hranice do Německa i Rakouska.
"Pro právní stát je povinností stíhat zločin, kdykoli a kdekoli se stal a kdokoli jej spáchal. V případě, že to nedělá, přestává být právním státem," uvedl Lehký.
Většinu zločinů komunismu se podle něj nepodařilo potrestat kvůli právní kontinuitě s předchozím režimem. Byly považovány za trestné činy, na něž se často vztahovala amnestie. "Jako by bylo jinak všechno v pořádku a komunistické Československo bylo právním státem v plném slova smyslu," uvedl Lehký.
240 tisíc odsouzených
Během komunistické éry v Československu bylo podle údajů Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu popraveno 234 lidí, přes 560 lidí zahynulo při pokusu o překročení západní hranice. Nejméně 10 000 lidí podle odhadů zahynulo v koncentračních táborech, na 1800 lidí zmizelo a 240 000 občanů bylo odsouzeno z politických důvodů.
Z komunistických předáků byli odsouzeni do vězení jen někteří, například Karel Hoffmann v souvislosti s okupací v roce 1968, dále bývalý šéf městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán a předlistopadový ministr vnitra František Kincl. K vězení byli odsouzeni i někdejší šéf kontrarozvědky Karel Vykypěl a Kinclův náměstek Alojz Lorenc, poslední šéf StB.
Ve větší části případů ale soudy rozhodly kvůli nedostatku důkazů nebo právě pro promlčení, že komunističtí funkcionáři budou osvobozeni.
