Praha - Česká televize přes léto reprízuje notoricky známé filmy a seriály jako například krimisérii Malý pitaval z velkého města. Generální ředitel Petr Dvořák však tvrdí, že vysílání ohrané produkce má svůj smysl a najde si svého diváka.
"Díly Malého pitavala si pouští teď přes 700 tisíc diváků," argumentuje Dvořák čísly a v rozhovoru odhaluje další plány ČT. Hovoří třeba o nové řadě oblíbené taneční soutěže StarDance.
Není ČT přes léto moc retro, málo odvážná?
Co to znamená být odvážnější? Pokud máme fungovat jako televize, která spravuje veřejné peníze, musíme se snažit ty peníze správně investovat.
Pokud odvážnější znamená, že bychom měli přes léto vysílat premiéry, což je asi to, na co si pár lidí stěžuje, tak pokud bychom investovali do léta, budou nám peníze chybět při jarní nebo podzimní sezoně, kdy už koncesionáři u televize sedí. Jsou teď na dovolených a ten “retrozpůsob” přijímají velmi dobře. Koneckonců i výkonnost televize ve smyslu sledovanosti tomu napovídá.
Navíc to neděláme úplně náhodně, snažili jsme se reprízy podřídit nějakému tématu a vzhledem k tomu, že letos v červnu uplynulo 30 let od smrti Jaroslava Dietla, tak jsme z archivu vybrali jeho slavné věci. Na podzim na ně budeme navazovat.
Já jsem si říkal, že by to nemusely být premiéry, ani bych to nečekal, jen ne tak staré věci.
Ale pozor, nezapomeňte, že Česká televize nevysílá pouze na programu ČT1, který je určen většinovému divákovi, ale že vysílá na řadě dalších kanálů.
Když se podíváte třeba na Americké nezávislé léto na ČT2, tak tam jdeme velmi odvážně a vysíláme takové filmy, které třeba přes rok ani nevidíte.
Jednička je taková vlajková loď. Proč Old Shatterhand nebo Malý pitaval z velkého města, není už to ohrané?
Je to ohrané do té míry, že lidé se k tomu rádi vracejí a sledovanost tomu odpovídá. Je potřeba vzít v úvahu paradox českého novináře, který se snaží tvrdit, že pouze to, co je premiérové, je dobré.
Proti tomu jde základní premisa vytváření televizního obsahu. Televizní pořad vytváříte tak, že se snažíte odvysílat jej v premiéře, ale pak také reprízovat, protože ho máte v archivu. Reprízovatelnost pořadu je jeden ze základních parametrů, které ukazují na jeho kvalitu.
Cesta čistých premiér není správná a není ani efektivní. Televize funguje tak, že vždy vysílá část premiér a část repríz. Mimochodem, díly Malého pitavalu si pouští teď přes 700 tisíc diváků.
Teď jsme viděli, že Michal David vyprodal O2 arenu, tak evidentně nějaké teskno po té starší produkci tu je.
Snažíme se to vyvažovat. Kromě toho, že reprízujeme věci, u kterých máme pocit, že mají smysl, natáčíme věci nové, které akcentují nové trendy.
Je třeba nějaký žebříček, co v reprízách nejvíc roste, čemu se nejvíc daří?
Lidé se rádi vrací ke klasické pohádce pro dospělé, což jsou různé typy detektivek. Ať už to jsou detektivky typu Hříšní lidé města pražského, nebo Malý pitaval.
A pohádky fungují skvěle. Mohli byste nám vyčítat, že vánoční schéma skládáme z různých i starších pohádek, ale ono se ukazuje, že jsou doby a chvíle, kdy lidem reprízy nejen nevadí, ale že je vyžadují. I z toho důvodu, že když se budu dívat na Pitaval, který znám a který si jen připomínám, a odjedu na letní dovolenou a nestihnu dva díly, tak mě to nijak netrápí.
A co chystáte na podzim?
Na Jedničce budeme dále uvádět novou dramatiku, máme připravené například premiérové kriminálky.
Z oblasti zábavy se vrátíme k osvědčenému formátu, což je StarDance. Bude to sedmá řada. V letošním roce jsme navíc udělali to, že místo osmi dílů jsme se inspirovali ve Velké Británii a uděláme jich deset.
Není to problém sehnat celebrity, které by byly k dispozici na půl roku?
Když se tomu tanečník chce věnovat naplno, opravdu na půl roku škrtá 50 až 60 procent ostatních aktivit. Na druhou stranu se ukazuje, že účast ve StarDance funguje a že tam diváci najednou zaznamenají herečky, sportovce, moderátory v jiné roli a víc se jim přiblíží. A řadě těch lidí, kteří prošli StarDance, to akceleruje nebo udrží jejich kariéru.
A oni za to dostávají honorář?
Standardní honorář mají. Není to ale tak, že by byl nějaký nesmyslný. Je plno lidí, které bychom do StarDance chtěli, ale nedostaneme je tam, protože nemají čas. A pak jsou lidé, kteří by hrozně chtěli do StarDance, ale zase my je tam nechceme, protože nám připadá, že tam nepatří.
Když jste zmínil ty nové seriály, čím si vysvětlujete, že je takový zájem o krimiseriály, kterých je taková spousta? Před časem se mi zdálo, že byly spíš lékařské nebo zdravotní.
Jak už jsem říkal, když je kriminálka udělaná dobře, tak je to vlastně taková pohádka pro dospělé. Protože jasně rozděluje zlo a dobro. A dobro také nad zlem ve většině případů zvítězí.
Zároveň se v kriminálkách dají dobře definovat charaktery jednotlivých postav, víc než v jiných dramatických typech. Tím pádem k nim lidé získávají větší emoční vztah, ať už pozitivní, nebo negativní. V České republice víc fungují jednoepizodní kriminálky než ty, kde se záhada řeší přes několik dílů.
Těch seriálů původních s detektivním nádechem, které v poslední době Česká televize udělala, tak který z nich nejvíc zabodoval a který zůstal za očekáváním?
Zafungovaly Případy 1. oddělení, dařilo se Vraždám v kruhu s Ivanem Trojanem. Za očekáváním zůstala Clona, kde asi víc převážila odvážná a vizuální forma nad obsahem. To ale neznamená, že by ten seriál byl špatný.
První oddělení bude pokračovat?
Natáčíme dalších 8 dílů a počítáme s tím, že vznikne celá série, která bude reprízovatelná. Co se premiéry týče, odhaduji duben příštího roku.
Chystáte tedy něco speciálního pro nejbližší dobu? Něco, čím zkusíte překvapit nebo inspirovat se v zahraniční nějakým novým formátem, který tu nebyl?
Jedna z věcí, kterou budeme na podzim testovat a chceme ji rozvinout v příštím roce, je český dokument. Protože do dokumentů, a to nejen do televizních, ale i těch, které běží nejdřív v kinech, jsme začali výrazně investovat někdy před dvěma lety a teď se nám podařilo nashromáždit dostatečné množství solitérních snímků, která mají stopáž celovečerního filmu, 70 až 80 minut.
Budeme je vysílat v pevně definovaném programovém okně v týdenním intervalu. Je lepší vytvořit divácký návyk a ukázat, že v jeden pevný den v týdnu divák ty dokumenty najde.
Jaké typy dokumentů?
Danielův svět, Stále spolu, Na východ od ráje, K oblakům vzhlížíme, Česká pivní válka, Evangelium podle Brabence... Jsou to současné autorské dokumenty. Mnohé z nich uspěly na mezinárodních festivalech, na Berlinale, v Amsterodamu, v Karlových Varech. Nyní jsme pro ně na ČT2 stanovili pevná programová okna.
Jak se vám osvědčily Kmeny?
Kmeny zafungovaly, vyvolaly určité kontroverze. Cykly tohoto typu často trpí tím, že je natáčí několik různých režisérů a ne vždy se producentovi, který zaštiťuje celou sérii, podaří udržet stejný jazyk a stejný způsob vyprávění.
Takže u Kmenů byly některé díly přijímané velmi dobře, některé z těch dílů byly natočeny jednodušším způsobem a to byla škoda. Někde jsme promarnili šanci, kterou ta původní knižní předloha a ohlasy na ni otevřely.
