Děkujeme! Třináct příběhů zdravotníků, kteří bojují proti koronaviru v první linii

Tomáš Klézl Domácí Jan Kačer Tomáš Klézl, Domácí, Jan Kačer
3. 11. 2020 5:30
Osm měsíců. Tak dlouho už čeští zdravotníci čelí pandemii koronaviru. Únavu neskrývají, žádného z nich ale nenapadne byť jen na chvíli polevit - vědí, že životy nemocných závisí jen na nich. Pacienti jim sice přes vrstvy ochranných pomůcek ani nevidí do tváře, přesto je mnozí nazývají jediným slovem: Andělé. Jsou jich tisíce, Aktuálně.cz přináší medailonky třinácti z nich. Jako poděkování.
Foto: Aktuálně.cz

Dagmar Kubátová

Nemocnice v Uherském Hradišti patří už několik týdnů k těm, které jsou nejvíce zatížené péčí o pacienty s covidem. Před epidemií pracovala Dagmar Kubátová na klasickém oddělení následné péče, určeném pro mužské pacienty. To se ovšem změnilo v jednu z covidových stanic, a tím se částečně proměnila i její práce.

"Práce je ještě náročnější než obvykle, ale díky tomu, že máme skvělý kolektiv a navzájem se podporujeme, tak se daří všechno zvládat," pochvaluje si.

Na zmiňovaném oddělení pracuje jedenáct let, dochází na denní i noční dvanáctihodinové směny. S příchodem koronaviru začíná službu tím, že si nasadí respirátor a změří si teplotu při příchodu do zaměstnání.

"Než vůbec vejdeme do nějakého pokoje za pacienty, tak si oblečeme ochranné pomůcky. Mimo jiné máme na sobě jeden pevný plášť, na něm jednorázový plášť, na ruce si dám dvoje rukavice, na nohy návleky a na hlavu čepici a štít. Při každém vstupu a odchodu z pokoje musíme měnit ochranné pomůcky, pokojů máme celkem devět a leží na nich nyní maximum pacientů, třicet," vysvětluje s tím, že použité věci hází do boxů s infekčním odpadem.   

Pokud jde o samotnou práci, základem je co nejlepší péče o každého z pacientů, počínaje osobní hygienou přes přebalování, zajišťování čistého prádla, polohování pacientů až po pomoc s jídlem, ať už jde o snídani, oběd, či večeři.

"S výjimkou půlhodinové přestávky na vlastní oběd se téměř nezastavíme, snažíme se, aby všechno bylo v pořádku, navíc kvůli covidu musíme dodržovat ještě přísnější pravidla. Je to opravdu náročné, ale přesto mě péče o pacienty baví," říká a podle toho, jak svou práci popisuje, to je z jejích slov cítit.

"Dělá mi radost vědomí, že naše práce má smysl. Všichni na oddělení chceme, aby pacienti byli spokojeni i přes všechny své starosti a bolesti. Těší mě, když se mě pacienti ptají, kde beru tolik energie a úsměvů, a já jim odpovídám, že úsměv přece nic nestojí. Škoda že v poslední době nejsou přes respirátor úsměvy tolik vidět," podotýká. 

Sama Dagmar Kubátová teď ale potřebuje povzbudit. Před pár dny se dozvěděla, že je na covid také pozitivní. "Jsem z toho nešťastná, ani nevím, kde jsem se nakazila, v práci ale patrně ne, protože jsem nosila respirátor od začátku směny do konce, ani na toaletě jsem ho nesundala. Jedinou výjimkou byl oběd, který nám navíc od začátku covidu vozí přímo na oddělení," konstatuje a během rozhovoru často těžce kašle.

"Věřím, že budu v pořádku a zase se vrátím do nemocnice k pacientům. Nemyslím, že patřím do rizikové skupiny, nikdy jsem nekouřila, nejsem obézní, vážnější zdravotní problémy jsem neměla, navíc mám skvělou rodinu, která o mě pečuje," pochvaluje si a opět se vrací ve vyprávění ke svým kolegům z práce a k Uherskohradišťské nemocnici, kde je podle svých slov velmi spokojená.

"Jsme jako jedna velká rodina, všichni se těšíme, až toto nešťastné a smutné období bude za námi. Sundáme respirátory, obejmeme se a řekneme si, že jsme to zvládli. Budeme opravdu moc šťastní," ujišťuje několikrát a přiznává, že má ještě jednu velkou prosbu. "Moc bych chtěla lidem vzkázat, aby opravdu dodržovali všechna ochranná opatření a covid nijak nepodceňovali. Nechápu, jak to může někdo zlehčovat. Pokud se k sobě budeme chovat co nejvíce ohleduplně, tak to spolu zvládneme."

 

Právě se děje

Další zprávy