Praha – Když se čerstvě vystudovaná lékařka Markéta Horská před víc než rokem vydala poprvé pomáhat lidem do uprchlických táborů, překvapilo ji, kolik těžce nemocných lidí se na cestu do Evropy vydává. Potkala lidi s nádory, leukémií, po infarktech, s cukrovkou, děti zraněné výbuchy bomb.
"Mnohokrát se stalo, že jsem byla na místě jedinou ošetřující lékařkou. A to jsem ani neměla dost zkušeností ani sebevědomí lidi léčit. Ale kdybych tam nebyla, tak tam v tu chvíli nebyl nikdo," vzpomíná mladá žena, která od té doby vyrazila pomáhat uprchlíkům už pětkrát. Někdy s českými dobrovolníky z organizace Pomáháme lidem na útěku, jindy jako lékařka za slovenskou neziskovku Magna Děti v tísni.
Právě čeští dobrovolníci jsou jedni z posledních, kteří ještě v místech působí. “Co vím, tak se z táborů organizace stahují, docházejí jim peníze a uprchlické téma už navíc není tolik vidět ve zprávách. Není tak atraktivní. Takže jako Češi jsme tam jedni z posledních dobrovolníků. Přitom je pořád potřeba pomáhat,” říká koordinátor z organizace Pomáháme lidem na útěku Milan Votypka. Stejně jako Markéta Horská se nedávno vrátil z tábora v Srbsku a patří mezi víc než devět stovek Čechů, kteří loni vyjeli na hranice evropských států, na kterých se hromadili uprchlíci ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu a dalších zemí.
Za celou existenci české dobrovolnické skupiny, která se záhy po vypuknutí migrační krize v roce 2015 zorganizovala, už to jsou bezmála čtyři tisíce lidí. V oranžových vestách, s nápisem Czech Team na hrudi, sloužili všude, kde běženci uvízli v lépe či hůře vybavených táborech, případně byli bez ubytování a jakékoli pomoci. Například na řeckém ostrově Lesbos a v Idomeni zřídili sklad s humanitární pomocí, v srbských táborech Principovac a Adaševci dodnes předávají lidem teplé oblečení, hygienické potřeby a provozují prádelnu.
„I po příchodu mrazivé zimy velká část obyvatel táborů stále zůstává ve velkokapacitních stanech. Proto nakupujeme i ponožky a teplé spodní prádlo. Vidíme, že když přichází prát, tak krom toho, co mají na sobě, mají třeba jen jedno tričko nebo trenýrky na výměnu,” říká Jan Zeman z organizace Pomáháme lidem na útěku, která české dobrovolnické aktivity zastřešuje.
V celém Srbsku je nyní zhruba 6400 uprchlíků, většina z nich v oficiálních táborech. V Principovaci a Adaševci jich dohromady přebývají asi dva tisíce. A čeští dobrovolníci jim přijíždějí ulehčit život přibližně v týdenních cyklech. "Stále nás překvapuje štědrost a vstřícnost stovek lidí, kteří vyjíždějí uprchlíkům pomáhat. Od loňského podzimu se na Balkáně při pomoci uprchlíkům vystřídalo okolo čtyř tisíc lidí a do sbírky přispěly další tisíce Čechů a Češek," říká Zeman, který má koordinaci pomoci v Srbsku na starosti.
Zbyli Češi a Slováci
Od prvních cest Čechů předloni v září se situace v uprchlických táborech změnila. Už nevznikají živelně v polích jako v době, kdy do Evropy přicházelo z jihu nejvíce lidí na útěku. A pro dobrovolníky taky není tak snadné se do nich dostat. Všechny kempy nyní oficiálně zřizují vlády jednotlivých zemí a hlídají si, které organizace mají do táborů přístup.
Čeští dobrovolníci však zůstávají jednou z národnostně nejpočetnějších a nejlépe organizovaných skupin, ke které se občas přidávají i lidé z jiných koutů Evropy, nejčastěji samozřejmě Slováci. Jejich práce si všimla česká i zahraniční média, reportáž o nich například na podzim 2015 vysílal první program chorvatské televize. Stejně tak někteří politici, zástupce Czech Teamu přijal například předloni v listopadu premiér Bohuslav Sobotka.
Nejčerstvějšího ocenění se čeští dobrovolníci dočkali v prosinci, když jejich zástupci převzali od amerického velvyslance Andrewa Schapira cenu Alice G. Masarykové za lidská práva. Tu každoročně dostávají lidé a organizace, které se nejvíce zaslouží o významný pokrok v oblasti lidských práv.
„Za působením Czech Teamu je neuvěřitelné množství času a energie spousty lidí, kteří významně zlepšili život mnoha lidem v uprchlických táborech. Podmínky v nich jsou takové, že si to často ani neumíme tady v Čechách představit. Všem těmto dobrovolníkům patří obrovský dík a pro nás je čest ocenění jejich jménem přijmout,” řekla předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.
Sami dobrovolníci upozorňují, že i když je někteří hanlivě označují jako “sluníčka” nebo “vítače”, nedělají si o celé situaci iluze. “Jsme si vědomi rizik, která jsou s migrací spojena, a nejásáme, že je v Sýrii válka a přišla sem spousta lidí z jiného prostředí,” upozorňuje Markéta Horská. Zároveň je ale podle ní třeba poskytnout lidem, kteří přišli, pomoc, na kterou mají podle evropského práva nárok. “Podle nás je potřeba jednat hned, s rozumem, lidsky, konstruktivně, aby byly následky co nejmenší pro všechny,” říká mladá lékařka.
