Praha - V pěti zemích Evropské unie se dramaticky snížila spotřeba rodin i státu a zároveň klesá ekonomický výkon. Vedle tří států Pobaltí se to týká ještě Irska a Maďarska.
Do kategorie krizových zemí mají nejblíže ty, kde naopak spotřeba roste nejrychleji: Slovensko a Česko. Prozrazují to údaje Eurostatu, který podrobně zmapoval vývoj ekonomiky v celé Evropské unii.
Příliš mnoho prosperity
Během let 2006 až 2008 vzrostla spotřeba státu a domácností v Estonsku o třetinu, v Litvě a v Lotyšsku o polovinu. Protože stejně rychle nerostla domácí produkce, dováželo se mnohem víc zboží než vyváželo.
Státní rozpočty (dosud s výjimkou Estonska) nedokázaly obchodní deficit financovat a v cizině nikdo nepůjčil.
Zadlužené Pobaltí se propadlo do recese, ze které se může dostat jen tvrdými rozpočtovými škrty, které si jako podmínku vyžádal za svou pomoc Mezinárodní měnový fond.
Obdobným scénářem prošli také Maďaři a Irové. Výdaje irského státu, firem i rodin se z roku na rok propadly o sedm procent, i když státní rozpočet připouští schodek 13 procent HDP.
Co hrozí slovanským tygrům
Dnes výrazněji zvyšují spotřebu jen tři evropské země: Slovensko, Polsko a Česko. Starší členské státy jsou mnohem opatrnější.
Podobně jako baltští tygři či jejich irský příbuzný si také slovanské státy zvykly na rychlý ekonomický růst a spotřebu. Ekonomika zpomalila loni v létě, spotřeba však roste stejně rychle.
Menší riziko hrozí Polsku. Patří k pěti evropským zemím, které mají dostatečný vnitřní trh, aby jejich ekonomika mohla spoléhat na domácí spotřebu. Investice a zahraniční obchod tvoří jen pětinu ekonomického výkonu Velké Británie, Francie, Itálie, Španělska a právě Polska.
Dokud Poláci nepřestanou utrácet a nezaměří se na zahraniční výrobky, poběží jejich ekonomika samospádem.
Po vzoru Německa
Propad průmyslových investic a vývozu výrobků je naopak fatální pro tzv. exportní země, kterými jsou především Nizozemsko, Německo, Rakousko a skandinávské státy.
Pokud nechtějí, aby průmyslová recese stáhla celou ekonomiku, musí stát víc utrácet stát a pokud možno ještě motivovat občany, aby utráceli také.
Do této kategorie patří obě země bývalé federace. Češi jsou dokonce zemí, jejíž domácí produkt z celé Evropy nejvíc závisí na investicích a exportu: vytvářejí plných 30 procent HDP.
Také Češi následují ostatní exportní země a víc utrácejí. V letošním roce, kdy se má ekonomika propadnout o pět procent, utrácí stát podle rozpočtu, který je nastaven na pětiprocentní růst. Důsledkem je dvousetmiliardový deficit.
Bez německých peněz
"Pro Čechy je tato strategie víc riskantní, než pro Němce, Rakušany, Nizozemce, nebo Finy," míní analytik Aleš Michl z Raiffeisen Bank.
Jedním z důvodů může být i to, že Češi nedokážou utrácet natolik efektivně, aby podpořili budoucí ekonomický růst.
Veřejné finance jsou v rekordním schodku, aby mohly růst důchodům i platy státních zaměstnanců a aby vláda mohla investovat ve stavebnictví. Spotřeba roste v Evropě neobvyklým tempem, přesto nedokáže vyrovnat propad průmyslu a exportu.
Přitom se blíží okamžik, kdy nebude v rozpočtu z čeho brát. Pokud k tomu dojde, propadne se Česko do "maďarské" kategorie.
"Kolaps rozpočtu může spustit druhý náraz recese," předpokládá Michl, který Česku věští krizi ve tvaru W, tedy se dvěma dny. Jedinou možnou prevencí je podle něho přísný program úspor, který by měla hned po volbách zavést nová vláda.
Export a zaměstnanost
Další riziko exportních zemí, které chtějí utrácením zachránit ekonomiku, ukazuje Slovensko, kde se propadá export a stát musí platit za stále vyšší obchodní deficit.
Například jen v květnu činil schodek platební bilance 100 milionů eur. Podle prognózy ministerstva financí tento scénář České republice nehrozí.
Pro státní rozpočet by byl stejně nepříjemný růst nezaměstnanosti, například přes deset procent ještě v tomto roce.
