Krevní plazmu v Česku daruje 120 tisíc lidí, mezi nimi loni i 21letá studentka Tereza. "Chtěla jsem jít darovat a rozmýšlela jsem se, jestli jít do nemocnice, nebo do soukromého centra. Neměla jsem tenkrát o dárcovství moc informací, takže rozhodla finanční motivace," popisuje Tereza svou zkušenost.
Dárce dostane od takzvaných plazmaferetických soukromých center za 570 až 830 ml své plazmy (množství závisí na váze dárce, pozn. red.) odměnu v maximální výši 600 korun, ta je limitována zákonem.
Na rozdíl od odběru krve však může člověk plazmu darovat každých 14 dnů. To znamená až 26krát ročně a dárce si tak může přivydělat až 15 600 korun za rok.
"U nás plazmaferetická centra narazila na zlatou žílu," komentuje současnou situaci pro Aktuálně.cz Martin Písačka, přednosta transfuziologického úseku Ústavu hematologie a krevní transfuze. Aby byl plazmy v Česku dostatek pro výrobu léčiv, která se v Česku spotřebují, stačilo by k tomu 40 tisíc dárců plazmy, registrovaných je však zmíněných 120 tisíc. Před čtyřmi lety to bylo jen 72 tisíc.
V dárcovství krve je přitom trend opačný, zatímco v roce 2015 bylo dárců krve 274 tisíc, loni počet klesl na 253 tisíc. Vyplývá to ze srovnání posledních dostupných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2015 a čerstvých čísel Společnosti pro transfuzní lékařství.
Mohou odběry plazmy za úbytek dárců krve?
Souvislost mezi tímto nárůstem a úbytkem hledal Český červený kříž ve své loňské tiskové zprávě právě v čím dál větší oblíbenosti plazmaferetických center. Přímá souvislost ale pravděpodobně neexistuje. Data nahrávají argumentu, kterým se zástupci soukromých center brání - že jde o rozdílné skupiny obyvatelstva.
"Čísla srovnávací studie Ústřední vojenské nemocnice s dárcovským centrem Uniplasma ukázala, že dárci krevní plazmy a dárci plné krve jsou dvě rozdílné skupiny osob, které mají rozdílné motivace. Tudíž dárcovství krevní plazmy neubírá dárce plné krve," tvrdí mluvčí Společnosti pro plazmaferézu, která zastupuje všechna česká soukromá centra odebírající plazmu, Martin Hamšík.
Tuto tezi potvrzuje i Písačka z Ústavu hematologie a krevní transfuze. "Když začala v roce 2008 soukromá plazmaferetická centra vznikat a jejich síť začala v porovnání s jinými zeměmi poměrně dramaticky houstnout, nebyl pokles dobrovolných dárců tak prudký, že by to odpovídalo nárůstu počtu dárců v těchto centrech. Tyto dvě skupiny dárců se možná trochu překrývají, ale určitě ne úplně," vysvětlil pro Aktuálně.cz.
A zpětně své tvrzení přehodnotil i Český červený kříž. "Plazmaferetická centra tady působí třeba deset let, byly obavy z toho, že dojde k výraznému odlivu dárců z transfuzních oddělení, ale žádný velký skok se nekonal, když se porovnají ta čísla, tak ta sestupná řada je v podstatě kontinuální, počty dárců nějakým způsobem klesají, pořád se v posledních letech pohybují kolem 250 tisíc," říká Jaroslav Hornych, lékař a zaměstnanec Českého červeného kříže.
Darování plazmy
Proces, při kterém se plazma získává, se nazývá plazmaferéza. V průběhu plazmaferézy se z krve odděluje tekutá plazma a dárci se vrací jeho červené a bílé krvinky a krevní destičky zpět.
Krevní plazma je nažloutlá kapalina, která vytváří prostředí pro krevní buňky a zajišťuje přenos živin a odvod zplodin metabolismu. Je to tekutá část krve, která tvoří u mužů 54 % a u žen 59 % jejího objemu. Zbývající část představují červené a bílé krvinky a krevní destičky.
Zdroj: Krevnicentrum.cz
Česko, zdroj krevní plazmy pro EU
V Česku neexistuje farmaceutická společnost, která plazmu zpracovává, veškerá odebraná plazma se tedy vyváží a část se pak vrací ve formě léčiv, většina však putuje do jiných zemí EU. Podle informací Sdružení pro plazmaferézu se pomocí plazmy léčí například osoby s poruchami srážlivosti krve, s oslabeným imunitním systémem, lidé s popáleninami či po dopravních nehodách.
Síť plazmaferetických center se z důvodu rostoucí poptávky v Česku stále rozrůstá, i soukromý sektor si však stěžuje na nedostatek nových dárců.
"V Evropě i v celém světě se v poslední době výrazně zvyšuje poptávka po krevních derivátech, tedy po lécích vyrobených z krevní plazmy. Bohužel produkce plazmy se v různých zemích v rámci EU velmi liší, některé státy ji mají velkou a některé velmi malou," upozorňuje předseda Společnosti pro transfuzní lékařství a primář Oddělení hematologie a krevní transfuze v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Miloš Bohoněk.
"Rozdíl mezi jednotlivými zeměmi EU je ten, že v řadě z nich je plazmaferetický program regulován či je přímo zakázáno, aby byl prováděn privátní sférou. Týká se to hlavně některých velkých zemí, jako je např. Francie, Španělsko, Polsko a Itálie, ale i například Slovenska a je v tom bohužel značný kus politiky a pokrytectví," dodává pro Aktuálně.cz.
"Výsledkem je pak skutečnost, že Evropa jako celek není soběstačná v produkci plazmy na výrobu krevních derivátů (léků z plazmy) a je závislá na dovozu z USA. Zemí EU, kde je 'plazmová politika' liberální - jako je Česko, Německo, Rakousko nebo Maďarsko -, je málo a nejsou schopny evropskou soběstačnost dohnat," dodává.
Přivýdělek až dvakrát týdně, ale jen v USA
Doporučení Rady Evropy je darovat plazmu maximálně jednou týdně, plazma by se však v těle měla plně obnovit již za 48 hodin po odběru. V Česku může dárce plazmy k odběru jednou za 14 dní. V USA je ale možné darovat i dvakrát týdně, díky tomu zajišťuje USA téměř polovinu krevní plazmy pro potřeby EU.
Co se týče ceny za litr plazmy, kterou farmaceutické společnosti zaplatí centrům odebírajícím plazmu, pohybuje se v rozmezí 90 až 120 eur. Při současném kurzu se tedy jedná o 2300 až 3100 korun, podle Sdružení pro plazmaferézu v posledních letech cena spíše klesá.
Česko potřebuje 300 tisíc dárců krve
Zatímco v odběru plazmy jsou tedy Češi přeborníci, dárců krve by v tuzemsku mělo být víc - podle Společnosti pro transfuzní lékařství 300 tisíc a podle Světové zdravotnické organizace dokonce 400 tisíc oproti současným zhruba 250 tisícům. Odborníci ale tvrdí, že číslo 400 tisíc je nadsazené, nepočítá například s více odběry za rok u jednoho dárce a je nutné jej proto brát s rezervou.
V čekárnách transfuzních oddělení to ale nevypadá, že by o dárce krve byla nouze. Například v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně mají už v sedm hodin ráno plno a během odběrů se z rozhlasu ozve hlášení o poděkování dárci, který je tu dnes již počtyřicáté.
"Poprvé jsem musel jít darovat na vojně, to už je 20 let. Teď už je to pro mě zvyk, když jsem to jednou zkusil, byla by škoda to přerušit a samozřejmě to dělám i kvůli dobrému pocitu. Dnes jsem se přihlásil taky do registru dárců kostní dřeně," popisuje pravidelný dlouholetý dárce Roman Absolon.
Do budoucna bude důležité především soustředit se na nábor prvodárců, zásadním faktorem je totiž demografický vývoj české populace, který rozšiřování registru dobrovolných dárců příliš nenahrává.
Věkový limit pro darování je v Česku stanoven na 65 let, vzhledem ke stárnutí populace se tak bude stále více dárců ocitat za touto hranicí a může se stát, že nebude dost nových dárců, kteří by je mohli nahradit.
Možností, jak do registru dostat více lidí, je také horní věkový limit posunout či zrušit. "Věk není diagnóza a například v USA není stanoven žádný věkový limit pro darování krve, jsou pouze zdravotní limity. V ČR, stejně jako v celé EU je věkový limit 65 let, nicméně je v pravomoci lékaře pustit k odběru i starší osoby. Předpokládám, že v budoucnu se věkový limit pro darování krve v EU a v ČR zvýší," myslí si primář Oddělení hematologie a krevní transfuze v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Miloš Bohoněk.
Variantu, že by se dárci krve přilákali na stejnou věc jako v případě plazmy, tedy na peníze, odborníci shodně nedoporučují. Zaprvé by tím byl popřen základní princip dobrovolného dárcovství, kterým má být touha někomu pomoci, není to však jediný důvod. "Placené dárcovství je i zdravotní riziko, je to vidět na záchytech infekcí. Například záchytů žloutenky je u dobrovolných dárců v řádu jednotek, u placených v řádu desítek," říká Písačka z Ústavu hematologie a krevní transfuze.
