Praha - Tři čtvrtiny Čechů se obávají nejisté ekonomické budoucnosti. Dvě třetiny z nich vidí, že demokracie nefunguje správně, 86 procent si myslí, že se situace ve společnosti nevyvíjí správným směrem, případně že nesměřuje nikam.
Ukazují to dlouhodobé časové řady společnosti STEM, podle kterých spokojenost s poměry klesá už třetím rokem.
Ředitel této agentury Jan Hartl přesto tvrdí: "Data popisují situaci, kdy je většina lidí v materiálním ohledu spokojena. Ale zároveň si uvědomují, že nefunguje právní systém ani nepsaná pravidla, podle kterých má fungovat společnost."
Čechy tak v roce dvacátého výročí sametové revoluce dostihly důsledky toho, jakým způsobem své prosperity dosáhli.
"Zažili jsme období tunelování, rozkrádání a korupce. Z technokratického pohledu to nepostrádalo smysl, protože tak se dravější lidé rychle dostali k majetku. Jenže tím přišlo soukromé vlastnictví o svůj ctihodný titul. Když vidíte někoho bohatého, okamžitě ho podezíráte, že je lump. Dnes nikdo neví, co je pravda, co je lež, co je slušnost, klesá důvěra mezi lidmi," shrnuje pocity Čechů z průzkumů STEM Hartl.
Jednou budem dál
Sociologická data potvrzují názor, který mají na dvacetiletý vývoj vůdci listopadové revoluce.
"Zatím jsme nedosáhli společenského života ve smyslu spolkovém, místním a sousedském. Ten je založen na chuti prožívat spolu nějaký čas, nejen se zavírat do svých osobních rodinných životů," připouští někdejší studentský vůdce Šimon Pánek.
Také podle Pánka Češi nejdříve doháněli vyspělejší země v rozvoji privátního sektoru, bytové výstavby a vůbec konzumu. "Vzpomeňme si, jak dlouho se čekalo na telefon a telefonní číslo ještě před 15 lety," upozorňuje Pánek, který je dnes ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni.
Snahou dohnat vyspělý Západ se lidé dostali do křeče: "Dohánění není přirozený vývoj," tvrdí Pánek.
Jeho kolega z někdejšího stávkového výboru vysokých škol Martin Klíma upozorňuje, že řada současných těžkostí vychází ze společenského modelu, který Češi po listopadu 1989 zcela svobodně zvolili.
"Je to parlamentní demokracie evropského typu, u které předpokládáme, že jsou k dispozici bezúplatně školy, zdravotnictví a silnice. Když stát rozděluje tak velké množství peněz, přirozeně s tím je spojena korupce. V tom se od ostatních evropských zemí příliš nelišíme," míní Klíma, který pracuje v softwarové firmě.
Ovce proti krizi
Pánek i Hartl shodně oceňují, že si lidé společenské nešvary konečně začali uvědomovat.
"Vědomí problému je dobrá věc, ještě to ale není řešení," podotýká Hartl.
Postupným zhoršováním nálady se podle sociologa země vrací před rok 1998. Tehdy přestala fungovat ekonomika a objevily se první vážné korupční aféry, které zpochybnily politickou elitu. "Nic se od té doby nevyřešilo, proto se vracejí stále stejné problémy," připomíná Hartl.
Dvě třetiny lidí sice věří, že listopadový převrat zajistil lepší budoucnost jejich dětem, nejsou si ale jisti, co je osobně čeká v příštích deseti nebo patnácti letech.
Podle sociologa si za to mohou sami, protože se nechali úpadkem práva a morálky znechutit. Češi dokonce zachovávají úctu k lidem, kteří přišli k penězům či titulu prokazatelně nečestným způsobem, dokážou se však veřejnosti prezentovat jako odborníci. "Jsme jako ovce," říká Hartl a připomíná, že ani před 20 lety to nebylo o mnoho lepší: "Němci už zbořili berlínskou zeď a my jsme ještě stáli na stráži socialismu."
Hartl nechce předpovídat, jestli mají Češi dost energie, aby krizi ve společnosti vyřešili na druhý pokus.
