Perutka, který řídil Správu státních hmotných rezerv z pozice místopředsedy, navrhl firmě Viktoriagruppe ukončení povinnosti hradit náklady na pronájem prázdné nádrže v centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi, což představovalo 4,9 milionu korun měsíčně. Na jaře 2013 pak předal novému šéfovi Páleníkovi k podpisu smluvní dodatek, jenž povinnost fakticky zrušil.

"Obžalovaný Perutka si musel být vědom toho, že na základě ukončení povinnosti dojde k významnému výpadku příjmů do státního rozpočtu, a toho, že takovým jednáním nedůvodně finančně zvýhodní společnost Viktoriagruppe," konstatovala předsedkyně senátu Helena Kutzlerová. Pro zastavení fakturace podle ní nebyl důvod.

Perutka, který dříve působil i jako ekonomický náměstek na ministerstvu obrany, se hájil mimo jiné tím, že bylo nutné zajistit dostupnost nádrže. Bezpečnostní rada státu totiž schválila pro jeho úřad úkol nakoupit 100 tisíc tun ropy.

Soudkyně připustila, že právě zajištění skladovací kapacity bylo Perutkovou motivací. "Nepodařilo se prokázat, že jeho pohnutkou a cílem bylo způsobení majetkové újmy Správě či opatření majetkového prospěchu sobě nebo jinému," uvedla. Dodala, že proto ho soud neuznal vinným i ze zneužití pravomoci. Podotkla, že Perutka vůči Viktoriagruppe naopak postupoval restriktivně a nesnažil se pro ni vyjednávat lepší podmínky.

Páleník smluvní dodatek s firmou uzavřel, podle obžaloby navzdory stanovisku šéfky legislativního odboru. Soud však dospěl k závěru, že jeho počínání nebylo trestným činem. "Není důvod jeho jednání kriminalizovat. Nijak nevybočilo z jeho oprávnění a povinností," řekla Kutzlerová.

Paleník se neodvolá

Páleník skončil v čele úřadu poté, co byl zatčen v kauze zneužití Vojenského zpravodajství. V ní ho soudy potrestaly 2,5letou podmínkou a osmiletým zákazem činnosti ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech.

Státní zástupce Tomáš Minx vinil Perutku a Páleníka nejen z porušení povinností řádného hospodáře, ale také ze zneužití pravomoci, za což mohli dostat pět až dvanáct let vězení. Minx pro ně žádal tresty v dolní polovině této sazby. Za samotné porušení povinnosti při správě cizího majetku hrozilo Perutkovi dva až osm let za mřížemi, soud však zohlednil jeho dosavadní bezúhonnost a dlouhý čas, který uplynul od spáchání činu. Vzhledem k výši způsobené škody však u podmíněného trestu uložil maximální možnou výši s pětiletou zkušební dobou.

Obžalovaní vinu odmítali a zdůrazňovali, že pracovali svědomitě. Páleník se po vyhlášení verdiktu vzdal práva na podání odvolání, Perutka i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.

Správa státních hmotných rezerv požadovala jakožto poškozená po obou mužích celkovou částku 245 milionů korun. Trestní soud ji s většinou nároku odkázal do civilního řízení.