Praha - "Proces s velezrádci a špiony", hlásaly titulky hned v několika českých novinách z konce listopadu 1953. Pod ním byla zpráva ČTK, v níž se psalo o přelíčení se členy antikomunistické špionážní skupiny.
"Hlavou skupiny byl dr. Josef Zenáhlík, lékař z Vyššího Brodu. Ve službách francouzské špionážní služby uskutečňoval plány americké rozvědky. (...) Počátkem léta 1952 získal dr. Josef Zenáhlík s manželkou pro špionážní činnost svého bratra Jiřího Zenáhlíka, který byl důstojníkem československé armády. Zrádce Jiří Zenáhlík přijal podrobné pokyny ke shromažďování špionážních zpráv o československé armádě a tajný inkoust ke vzájemnému písemnému vyrozumívání."
Když stál dnešní plukovník v.v. Jiří Zenáhlík ve svých dvaatřiceti letech před soudem, měl už za sebou válečné pracovní nasazení v Říši.
Vypráví, že roku 1944 utekl z Německa na Západ a vrátil se domů jako tankista, ale o téhle etapě jeho života se bohužel nedají dohledat žádné dokumenty. Zato je jasně zdokumentováno, že po roce 1945 absolvoval školu pro důstojníky z povolání, ale protože měl ženu a malé děti, odešel raději do civilu.
Únor 1948 - tedy komunistický převrat - do jeho života výrazně nezasáhl: s komunisty sice nesympatizoval, ale proti režimu ještě nic nepodnikal.
Se "sledovačkou" za zády
Osudový zlom v životě Jiřího Zenáhlíka nastal 1. února 1952, kdy ho ze zálohy povolali zpět do armády.
Tehdy zjistil, že jeho bratr Josef spolupracuje s francouzskou špionážní službou: "Někdy v květnu nebo červnu za mnou bratr přijel. Naložil mě do sanitky a zavezl do lesů poblíž města Teplá. Tam mi řekl, o co jde. Zdráhal jsem se. Velice mě nabádal. Říkám mu: 'Pepíku víš, co dělám? Já jsem voják a jestliže se dopustím této činnosti, bude mě to stát krk.'"
Jiří Zenáhlík se nakonec rozhodl, že bratrovu nabídku přijme - jak říká, rozhodující roli hrál Josefův apel na jeho vlastenectví a odpor vůči totalitnímu režimu.
Předával pak především informace o vojenských jednotkách, s nimiž profesionálně přicházel do styku.
V té době nevěděl, že StB už zaměřila bratrovu vysílačku, ale začal tušil, že je soustavně sledován.
Infobox
- Rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století připravuje tým redaktorů Českého rozhlasu Rádia Česko a neziskového občanského sdružení Post Bellum .
- Novináři natočili více než sedm set svědectví a vzpomínek pamětníků.
- Hodinový dokument věnovaný vzpomínkám bývalého špiona a vězně Josefa Zenáhlíka, o němž pojednává tento článek, můžete slyšet v sobotu 3. listopadu pět minut po 13. hodině na rádiu Česko.
- Projekt momentálně hledá sponzory - vše potřebné najedte na webových stránkách sdružení Post Bellum .
Nepřehlédněte:
Měl možnost emigrovat při armádních sportovních hrách na Šumavě, ale nevyužil jí: Jeho žena tehdy čekala třetí dítě a nedokázal rodinu opustit.
Jiřího Zenáhlíka zatkla tajná policie 1. května 1953.
První nakládačka a pak doživotí
Nejprve ho odvezli na státní bezpečnost v Karlových Varech, kde byl brutálně zbit.
Následovala cesta do Českých Budějovic. V autě ležel na zadním sedadle, svázaný do kozelce: "Nemohl jsem se postavit. Otevřeli dveře, a jak jsem se snažil vylézt, dostal jsem rány. Vykopali mě z auta ven, táhli mě za křídla a při tom mlátili. Tvrdý brachiální násilí. Odvedli mě na celu číslo 8. Byl jsem dolámanej, dobitej, z hlavy mi tekla krev. Ale ne že bych se bál. Nevím, co se v člověku stane, kde se najde duševní síla, že nebrečí, nepodlehne, není v něm žádný zoufalství..."
Po drsném příjmu následovala čtrnáctidenní pauza a pak vyšetřování: "Byl jsem přivázán za ruce k židli, abych se nemohl bránit. Bratr všechno řekl. Neměl jsem co zapírat, nemělo to smysl. Všechno věděli."
Nejhorší podle Jiřího Zenáhlíka nebylo mlácení, nýbrž psychický tlak, jemuž byl vystaven. Zavírali ho na samotku, tvrdili mu, že žena ho už dávno opustila, že každým dnem přijde žádost o rozvod. Jeho manželka na něj přitom čekala dlouhá léta, dokud ho nepustili z vězení.
Jiří Zenáhlík i jeho bratr dostali u soudu doživotí (předtím je prý donutili vypít kávu s drogou, aby byli před Senátem "povolní!). Jen zázrakem unikli trestu smti, který žádal prokurátor.
V komunistických kriminálech strávil nakonec Jiří Zenáhlík jedenáct a půl roku. Věznili ho v Leopoldově, pracoval na uranu v lágru Bytíz... Propuštěn byl na podzim roku 1964, bratr Josef o rok později.
Pokud vás osud Jiřího Zenáhlíka zaujal a chcete o něm vědět víc, nalaďte si v sobotu 3. listopadu po 13:00 hodině vysílání Českého rozhlasu-rádia Česko (v Praze 101,1 FM) - Jiřímu Zenáhlíkovi je totiž věnován další díl dokumentárního cyklu Příběhy 20. století.
