Praha - Když před čtyřmi lety přišel Ivan Elischer na Vrchní soud v Praze, všichni jej vychvalovali a na jeho adresu nešetřili superlativy. Nyní je ale ve vazbě a za korupci mu hrozí až desetileté vězení. Policie jej viní, že za úplatu ovlivňoval rozsudky v drogových kauzách, které řešil. Ministr spravedlnosti ve čtvrtek oznámil, že Elischera zbaví funkce.
Soudcem vrchního soud se stal Elischer v říjnu 2013 poté, co zde již absolvoval půlroční stáž. Na tu si jej soudci vrchního soudu sami vytipovali, když se jim při odvolání dostaly do ruky jeho verdikty, které vynášel na svém domovském Krajském soudu v Ústí nad Labem. Tam řešil nejzávažnější případy - od vražd přes hospodářskou kriminalitu až po organizované drogové delikty.
"Naše odvolací senáty vyhodnocují práci prvoinstančních soudců a tipují ty, které pak zveme na stáž," říká předseda Vrchního soud v Praze Jaroslav Bureš, podle nějž byl Elischer jedním z takových případů.
"Tímto systémem prošel a byl doporučen jako vynikající soudce krajského soudu. Byly na něj jen superlativy, nikdo neměl žádnou námitku," říká Bureš, podle nějž proto bylo o to větší překvapení, když mu pražský městský státní zástupce Martin Erazím v úterý ráno zavolal a oznámil, že Elischera zatkli a budou provádět prohlídku jeho kanceláří.
Absolutně nenápadný soudce
Ani Bureš, ani nikdo z jeho kolegů prý neměli žádné indicie, že by s Elischerovými rozsudky bylo něco v nepořádku. "Byl absolutně nenápadný, málo komunikativní a velmi konzervativní. To i v přístupu k oblékání, to byl až skromný," popisuje Bureš. Elischer podle něj byl i vzorem rychlosti rozhodování a pečlivosti při odůvodňování rozsudků. Ani s kolegy příliš nekomunikoval a věděli o něm prakticky jen to, že rád běhá zejména dálkové závody.
Bureš si po zatčení svého podřízeného prošel i některé rozsudky, které jsou zmíněny v policejním obvinění. Ani na nich nenašel nic neobvyklého. "Hledal jsem, zda se nevyskytují skutečnosti, které by mohly vzbuzovat podezření, ale nic jsem zatím nezjistil," uvedl Bureš s tím, že veškeré vývody v rozsudku byly pečlivě vyargumentovány. "Nenalezl jsem jedinou nepřesvědčivou větu, která by mě opravňovala k pochybnostem," podotkl.
Žádných nesrovnalosti si evidentně nevšimli i žalobci. Ti mají možnost proti verdiktu podat dovolání, ani v jednom případě to ale neučinili. To se však možná změní a dovolání nakonec podají. To je navíc podle Bureše prakticky jediná možnost, jak lze sporné případy znovu otevřít.
Víc než zpovědní tajemství
U závažných případů musí vždy rozhodovat tříčlenný senát. Má to ale jeden háček: To, jak rozhodoval, je tajné. Jednání se nezaznamenává, pouze se zapíše, jak kdo hlasoval, a protokol se zapečetí. Tuto obálku může otevřít jedině Nejvyšší soud, pokud zjistí, že byl porušen zákon. Soudci sami mají o průběhu porady povinnost absolutní mlčenlivosti. "Je to víc než zpovědní tajemství," podotkl Bureš.
Ani kolegové z Elischerova senátu, kteří spolu s ním ve sporných případech rozhodovali, podle Bureše nemuseli přijít na to, že by bylo něco v nepořádku. "Nemám důvody očekávat, že by ukecával kolegy, aby rozhodli proti svému přesvědčení," řekl Bureš. Dodal, že diskuse a přesvědčování kolegů je při poradách běžné.
A jak je tedy možné, že podle obvinění za své "příznivější" rozsudky bral úplatky? "Může to být tak, že nabízel rozhodnutí, o kterém věděl, že se pro něj stejně rozhodne," naznačil Bureš jednu z možností, jak vše mohlo probíhat.
Co nahrála policie?
Závažnosti případu nasvědčuje i to, že policie v budově soudu nasadila prostorové odposlechy. Jak vyplynulo ze zveřejněných detailů, Elischera sledovala více než rok. Je tak velmi pravděpodobné, že nahrála i některá jednání senátu, když se radil o trestu. Tyto nahrávky však z výše uvedených důvodů nebude moci použít jako důkaz, ale měla by je smazat. "Mohlo se stát, že se do té kanceláře přijdou poradit i jiní kolegové v úplně jiné věci. Policie sice řekne, že takové informace vyřadí, ale už je to stejně venku," poukazuje Bureš.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve čtvrtek naznačil, že by se měla zvážit změna způsobu rozdělování případů na Vrchním soudu v Praze, aby se podobným případům předešlo. Elischer se totiž specializoval na případy, v nichž figurují drogy, a tak již většinou předem věděl, jaké kauzy z krajských soudů mu přijdou na stůl.
Ovšem to, že by se na vrchním soudu v budoucnu rozdělovaly případy například náhodným výběrem, nevidí Bureš jako smysluplné. Není možné, aby soudce, který se dosud specializoval na násilnou trestnou činnost, musel nyní dělat i hospodářskou kriminalitu či rozhodovat o insolvencích. "To by soud paralyzovalo, specializace je na úrovni vyšších soudů nezbytná," uvedl Bureš.
Pokud případ skončí podáním žaloby na Elischera, česká justice bude muset vyřešit ještě jednu zapeklitou otázku. V první instanci jej s největší pravděpodobností bude muset soudit Městský soud v Praze. Pro odvolání je pak příslušný právě Vrchní soud v Praze.
"My to v žádném případě rozhodovat nebudeme," reagoval Bureš. Pak by připadal v úvahu sesterský Vrchní soud v Olomouci. V jeho obvodu přitom Elischer zase počátkem tisíciletí působil jako státní zástupce a s řadou tamních soudců se také zná.
