Z dálky se ozve zapískání jak z dětské píšťalky. Pán i pes odpočívající ve stínu pergoly zpozorní. "Neboj, přes léto si zvykneš," uklidňuje muž svého mohutného hlídače, který vystrašeně zalézá pod stůl. Sám přejde na konec zahrady u svého domu.
Infobox
CHVÁLA BLÁZNOVSTVÍ
Šestnáct let nám nikdo neříká, že musíme pracovat a co máme dělat. Jsou tací co sedí ve svém paneláku a večer nadávají v hospodě na poměry. Jsou i takoví, kteří se rozhodli svůj um věnovat tam, kde z něj mohou mít radost a užitek i ostatní. Kandidují do místních zastupitelstev, shání peníze, stavějí kanalizace, vodovody, chodníky. Úřadují, starají se.
Mezi starosty a zastupiteli našich měst a obcí jsou tací, kterým to nestačí a rozhodli se dělat i něco jiného, na první pohled neužitečného. Opravují hrady, staví cesty, sází lesy, otevírají muzea, kupují a jezdí s parními lokomotivami, zkoumají a opravují staré štoly, staví rozhledny. Jsou to blázni mrhající obecními penězi nebo vizionáři, kteří pochopili, že důležité věci mohou vypadat zbytečně?
Deník Aktuálně.cz v letním seriálu nabízí příběhy některých z nich.
K pískání se přidá syčení a skřípání. V oblacích páry a kouře projíždí kolem plotu mašina. Jeden, dva... šest vagónů plných turistů. Robert Schaffartzik (40), starosta Bohušova, zdraví vlak prsty roztaženými do vítězného vé. "Tolik lidí tu bylo naposledy při osvobození." První letní víkend začala druhá sezóna jízd historických vláčků z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy, na jedné ze dvou úzkorozchodných tratí v Česku.
Nestydět se za místo, kde žiji
Robert Schaffartzik přišel do Bohušova před dvaceti lety z Hlučínska. Mladého zootechnika tu zaměstnali na Státním statku rovnou po škole. Předválečná prosperita "Slezské Hané," jak se úrodnému kousku země za hradbou Jeseníků říká, už byla dávno pryč. Bohatá hospodářství s hospodami a řemeslnými dílnami nahradily socialistické bytovky a scelené lány.
"Lidé si tu odvykli postarat se o sebe," říká Schaffartzik. "Já jsem Prajzkej, je pro mě normální, že jsem si postavil vlastní dům, druhý v obci po válce." Střechu domu udělal ze štípaných šindelů. "Jsem romantik a nostalgik, mám rád věci co voní živým materiálem."
Devizou tohoto kraje je minimální znečištění, je tu ticho a v noci tma. Taky ale minimální průmysl a práce daleko. "Každý starosta by měl vytvořit takové podmínky, aby lidé nemuseli odcházet a stydět se za místo, kde žijí," říká Robert Schaffartzik.
Poprvé se stal v Bohušově starostou v roce 1994. Rozhodl se jít ostatním příkladem a přesvědčit je, že i do zapadlého kraje je možné nalákat turisty. Vsadil na agroturistiku. Odešel ze statku a otevřel si penzion. "Pokud podpoříme lidi ve vlastním podnikání, je to třikrát lepší než blbá průmyslová zóna v Nošovicích."
Z chatek, které po povodních sloužily jako provizorní ubytování, vybudoval obecní rekreační zařízení. Založil tři rybníky, hřiště. "Na co to tu stavíte, vždyť sem stejně nikdo nebude jezdit," reagovali na aktivity obce místní skeptici. Letos už je vyprodáno, kromě rybaření a panenské přírody láká návštěvníky i unikátní technická památka.
Sen o romantickém byznysu
Využít potenciál dvacet kilometrů dlouhé železnice ho napadlo, když v roce 1998 při oslavách sto let provozu půjčily České dráhy v té době jedinou parní úzkorozchodnou lokomotivu z Jindřichova Hradce a uspořádaly několik nostalgických jízd.
"Bylo to úžasné, parní stroj je nejkrásnější lidský výtvor, byl podzim a přijelo dva tisíce lidí, i Němci a Rakušani." Starosta začal připravovat plány na privatizaci tratě. "Kromě jízdného tu každý nechá dvě, tři stovky za jídlo a ostatní služby," vypočítává Schaffartzik.
V tom roce však neuspěl ve volbách. "Bez autority obce se s vámi nikdo nebaví." Odjel pracovat do ciziny. Po čtyřech letech volby znovu vyhrál. Mezitím obec stačila prodat pozemky pod místní zříceninou hradu Fulštejn. "Je to škoda, hrad je spojen s bohatou historií našeho kraje, měl zůstat obci." O to víc se začal Robert Schaffartzik věnovat svému snu.
Spolu s vedlejší obcí se Bohušov spojil s krnovskou firmou Olpas, kde umí renovovat staré lokomotivy a založili obecně prospěšnou společnost Slezské zemské dráhy. Půjčit parní lokomotivu stojí na víkend 250 tisíc korun. Spolu s Jaromírem Foltýnem z Olpasu začali proto po celé Evropě shánět vlastní stroj.
Nakonec se přes rakouského překupníka dostali až do Rumunské Kluže. Mezi rozpadlými halami, kde pobíhaly smečky zdivočelých psů, si z desítek rezavých, kopřivami zarostlých strojů jednu lokomotivu vybrali. "Stála dvanáct tisíc euro," vzpomíná Schaffartzik. Dovezli také první tři vagóny.
S pomocí krajské dotace mašinu opravili a ve vagónech na uhlí začali loni vozit první turisty. Sezóna se moc nepovedla, nakonec musela obec za provoz vláčku doplatit čtyřicet tisíc korun. Ne všechny obce na trati byly ochotny na lokálku přispět. "Dávejte peníze někomu, kdo má lepší nápad než vy," glosuje Schaffartzik.
Až ten vláček zapíská
Tolik lidí na nádraží v Třemešné snad nikdo ani nepamatuje. Na peróně se čepuje pivo, mezi kolejemi vyhrává kapela. Vlak je připraven k odjezdu. Za dýmající parní lokomotivou Resita stojí v přípřahu letošní premiéra, dieselová lokomotiva Faur z roku 1971 a další čtyři historické vagónky, služební, pivní, odkrytý výletní a nákladní, pro velký zájem ještě dva běžné osobní vozy.
"Nastupovat!" Průvodčí v dobových uniformách pomáhají cestujícím do přeplněného vlaku.
O pár kilometrů dál zastavuje u železničního přejezdu na kopečku kolona automobilů s domácími i zahraničními značkami. Lidé vytahují kamery a fotoaparáty. V dálce, za kostelní věží, je vidět pohybující se obláček kouře. Desítky nadšenců pronásledují vláček po celou dobu jeho cesty.
Rakousko-Uherská vláda dotovala pouze tratě delší než dvacet kilometrů. Koleje jsou tedy oblouky a zajížďkami uměle prodlouženy na dvacet kilometrů a 218 metrů. Když vláček zmizí za zatáčkou, není problém ho ani na kole po silnici dohonit. Než projede devět stanic a nádraží, mine čtyři hrady a zámky, projede údolím říčky, mezi poli i hlubokými lesy na nádraží v Osoblaze, uběhnou dvě hodiny. V Rudolticích je zastávka na prohlídku zámku a v Bohušově vlak přepadnou desperáti.
Vyhazování peněz
V Bohušově se přišla stovka lidí do kempu pod hrad Fuštejn podívat do indiánské vesnice a na bandity, kterým se podařilo zastavit vlak a zajmout šerifa, i když ohnivý oř plašil jejich nezkušené koně. Hostinský Luďek Prokeš má U Lípy plno. "Vlak je dobrá věc, víc turistů, víc práce, větší zaměstnanost." Rychle točí další piva.
I pro paní Marcelu Jankovičovou, která sedí před hospodou i s třemi dětmi, je vláček oživení "Je to hezký, ale drahý, osmdesát korun za lístek je moc. Děti by měly mít slevu, ale přepadení se nám líbilo."
Důchodce u vedlejšího stolu si myslí, že je to vyhazování peněz. "Bohušov potřebuje jiné věci, hasiči nový vůz, opravit cesty," stěžuje si František Kalus. "Někdo si myslí, že když má funkci může dělat blbosti." Jiného starostu by chtěla i Šárka Vasilkovská, "náš je arogantní a neumí to s lidmi, se všemi se hádá."
Robert Schaffartzik ví, že spolupráce s ostatními starosty je pro jeho záměr důležitá. "Znám ty lidi víc jak deset let a s některými se neshodnu," přiznává. "Třeba na placení školy nebo zefektivnění správy společného vodovodu." Odpůrců provozování železnice však ubývá. "Na letošní slavnostní zahájení provozu přispěla každá obec na trati, i Osoblaha a Třemešná daly aspoň tři tisíce. Asi to bylo tím, že jsem to nedojednával já."
Veliká hra pro co nejvíc lidí
Ještě letos se chtějí Slezské zemské dráhy přihlásit do soutěže o dotaci na dopravní obslužnost místní tratě. Připraven je i privatizační projekt na všechna nádraží a železniční depo. V Polsku mají vyhlídnutou další lokomotivu s tendrem, schází jen milión korun.
V každé stanici by tak mohl vyrůst penzión s hospodou z doby Františka Josefa s manufakturou, která tu má tradici, svíčky, mýdlo, sodovka, kvasnicové pivo, sýry. Z některých obcí by mohly vzniknout památkové zóny a bryčkou by návštěvníci jezdili na hrady a zámky v okolí tratě. Sní svůj sen romantický podnikatel, starosta a nyní už i ředitel Slezských zemských drah, "Byla by to veliká hra pro co nejvíc lidí, a jednou bych se chtěl s tímhle vlakem dostat až na seznam památek UNESCO."
