Aktuálně.cz v minulých měsících popisovalo kampaň, v níž společnost Home Credit nejbohatšího Čecha Petra Kellnera financovala vytvoření sítě lidí, kteří vylepšovali obraz komunistické Číny v Česku. Popsali jsme i utajené financování konferencí na Karlově univerzitě čínskou ambasádou. Je toto v Česku nový fenomén, nebo jsme to jen doteď neviděli?
Ve srovnání s ruskými aktivitami tohoto typu jsou ty čínské daleko pozadu. Ale registrujeme je více a více. To je pravda. Metody Číny jsou opatrnější, pozvolnější, informace jsou ne tak tvrdě řečené. U ruských dezinformačních webů jsou fakta jednoznačně překrucována. Každý, kdo o tom přemýšlí, vidí, že je to nesmysl.
Podle vašich výročních zpráv se čínští zpravodajci snaží vlámat do našeho akademického prostředí, navázat vztahy s některými členy bezpečnostních složek či napřímo kontaktují české politiky, ať už regionální, či celostátní. Co od nás Čína chce?
Čínská špionáž, tedy aktivity čínských zpravodajských důstojníků, kteří například působí pod diplomatickým krytím na čínské ambasádě, směřuje do několika oblastí, které jsou do jisté míry odlišné od toho, co zajímá Rusy. Zajímají je technické informace, chtějí získat ke spolupráci naše odborníky, kteří působí tady nebo v zahraničí. Soustředí se také na takzvaných pět jedů. Jedná se o oblasti, kterým věnují čínští zpravodajci velkou pozornost v každé demokratické zemi na světě: Tchaj-wan, Tibet, hnutí Falung Gong, ujgurská menšina a demokratizační hnutí obecně.
Naposledy se to ukázalo právě v záležitosti Tchaj-wanu, který Čína dlouhodobě považuje za součást svého území. Aktuálně.cz informovalo o výhružné nótě, kterou čínská ambasáda zaslala na Hrad a ten ji s podpůrným přípisem předal tehdejšímu šéfovi Senátu Jaroslavu Kuberovi (ODS). Cílem výhrůžek bylo, aby si Kubera rozmyslel svou návštěvu Tchaj-wanu. Je tu více snah manipulovat českou zahraniční politiku ve prospěch Číny?
Pana Kuberu jsem měl rád. Mluvil jsem s ním čtyři dny před smrtí, sám za mnou přišel. Dohodli jsme se na setkání 21. ledna a 20. ledna zemřel, takže se mě to dotklo osobně. Jakákoliv snaha zasahovat do zahraniční politiky Česka a ovlivňovat rozhodování českých politiků je naprosto, naprosto nepřijatelná. Jsem připraven udělat cokoliv, abych tomu zabránil.
Hned několik českých expremiérů přitom dnes lobbuje za Čínu a její firmy. Je tento trend nebezpečný?
Nechci se vyjadřovat k bývalým premiérům České republiky. Záleží na každém člověku, jeho vnitřní síle a přesvědčení, zda některé věci jsou principiálně správně, a jiné ne. To je věc každého.
Podívejme se teď na další riziko spojené s jinou velmocí, na kterou pravidelně upozorňujete. Ve výročních zprávách píšete o tom, jak je ruská ambasáda předimenzovaná. Čítá dohromady přes 130 zaměstnanců, mezi nimi je řada ruských zpravodajců. Jaký je podle vašich poznatků styl jejich práce na našem území?
Dnes je situace jiná než před 30 lety, kdy bylo skoro všechno utajované. Většina věcí je dnes veřejně dostupná, tomu se zpravodajské služby Ruska musely přizpůsobit. Kromě klasické špionáže, která na našem území zcela jistě probíhá a kterou můžeme definovat jako získávání utajovaných informací, také používáním mrtvých schránek či tajnými schůzkami, tady probíhá získávání informací, které nejsou utajované. Tím pádem není trestně postižitelné jejich předávání, ale pro ruské tajné jsou služby důležité.
Proč jsou důležité?
Protože pomáhají vytvářet mozaiku dění v České republice. Tyto informace Rusové získávají komunikací s politiky, s novináři nebo s byznysmeny. Vyptávají se jich na spoustu věcí, které tu mozaiku pomáhají vytvářet. Tomu se věnujeme. Chceme, aby si oprávnění adresáti (příjemci poznatků BIS podle zákona, primárně jde o vládu, prezidenta a bezpečnostní složky, pozn. aut.) uvědomili, že i při běžném hovoru mohou poskytovat informace, které zpravodajská služba může využít. Ať už hovoří o událostech, věcech týkajících se kolegů nebo jejich plánů do budoucna.
V tomto ohledu má přitom stát svázané ruce. Takové zpravodajce nemůže stíhat, jelikož v důsledku nedělají nic nelegálního. Není v tomto ohledu legislativa, řekněme, nepružná?
To je problém, který diskutujeme dlouho a ještě dlouho diskutovat budeme. Je to problém demokratického právního řádu v evropském výkladu, není to jednoduché.
Ve výročních zprávách také varujete, jak se ruským zpravodajcům daří posilovat vazby kolem českých politiků. Jsou politici vůči těmto vazbám odolní, nebo jim spíše podléhají?
Nemohu to konkretizovat, ale když vidíme riziko u konkrétní osoby a informujeme ji o tom, začne se chovat tak, aby riziko výrazně snížila.
Cílem dezinformačních kampaní je i BIS
Největší zásah do chodu ruské ambasády v Praze představovalo vyhoštění tří diplomatů v reakci na předloňský pokus ruských tajných služeb otrávit látkou novičok svého bývalého agenta Sergeje Skripala, který žije ve Velké Británii. Byla reakce české strany dostatečná?
Když srovnáte to, co udělalo Česko a co udělaly okolní země včetně velkého Německa, myslím si, že to byl dostatečný krok. V tomto ohledu jsou důležité dvě věci. Za prvé jsme to udělali rychle, vláda a premiér rozhodli okamžitě. Za druhé to mělo mezinárodní rozměr, ke stejnému kroku rychle přistoupily evropské i zámořské demokratické země.
V reakci na pokus o vraždu Skripala demokratické společenství vyhostilo celkem 153 ruských zpravodajců, to byl jasný postoj. V Americe jim dokonce zavřeli konzulát v Seattlu, kam se přestěhovali ze San Francisca. Když si vzpomenete na vraždu Litviněnka (bývalý příslušník ruské tajné služby FSB Alexandr Litviněnko, ruští zpravodajci ho v roce 2006 otrávili poloniem, pozn. aut.), tak Britové poslali domů čtyři ruské zpravodajce a to bylo všechno. Ale 153 zpravodajců, kteří jsou nuceně zpátky v Moskvě, činnost ruských tajných služeb zasáhlo.
Jak se BIS podílí na vyhoštění nepřátelských ruských zpravodajců, má v tomto ohledu vyloženě výkonnou pravomoc?
V dnešní době ve špionáži nebo kontrašpionáži (získávání, shromažďování a vyhodnocování informací o činnostech zpravodajských služeb cizích mocností, pozn. aut.) je vyhošťování krajní možností, ke které se příliš nepřistupuje. V kontrašpionáži jsou jiné cesty, ke kterým se přistupuje. Například konkrétní člověk opustí zemi v tichosti bez oficiálního vyhoštění. Ale v minulosti jsme přistupovali i k tvrdému vyhoštění ve stylu persona non grata, bylo-li to třeba a když jsme chtěli vyslat jasný vzkaz, že Rusové už šli přes čáru. A uděláme to znovu, pokud to bude třeba. Bez diskuse.
Lze říci, co ze strany ruské strany považujete za jednání přes čáru?
To záleží, jak vážné z hlediska bezpečnosti České republiky aktivity na našem území jsou.
Je Česko objektem zájmu ruských tajných služeb primárně samo o sobě, nebo spíš slouží jako základna pro vlivové operace v sousedních zemích?
Jsem přesvědčený, že pro ruské tajné služby je Česká republika a středoevropský prostor jedním z jasných cílů. Na rozdíl od služeb čínských, kde jsme pouze prostředkem k dalšímu postupu. U Rusů to je jiné. Odpovídá tomu jejich masivní přítomnost, využívání kvalitních a sofistikovaných technických prostředků a oblast zájmu.
Bezpečnostní informační služba
- Bezpečnostní informační služba je jednou ze tří zpravodajských služeb země, jde o kontrarozvědku s vnitřním polem působnosti. Sbírá, třídí a vyhodnocuje informace důležité pro bezpečnost, demokratické zřízení a ochranu ekonomických zájmů Česka.
- BIS se zodpovídá vládě, s jejím vědomím jí může zadávat úkoly i prezident. Kabinet i hlava státu jsou také příjemci jejich informací. Vedle zbývajících zdejších služeb, civilní rozvědky a Vojenského zpravodajství, spolupracuje i se západními agenturami. Loni od nich přijala 14 tisíc zpráv, naopak sama jim postoupila 2 500 dokumentů.
- BIS a rozvědka v roce 2023 společně prověřily 199 diplomatů a jejich blízkých, kteří v Česku žádali o akreditaci na ambasády.
- Veřejnou výroční zprávu vydává BIS na podzim, popisuje v ní především obecné bezpečnostní trendy. Konkrétní poznatky shrnuje utajená výroční zpráva. Roční rozpočet BIS je zhruba 2,3 miliardy korun, kontrarozvědka má přibližně tisíc pracovníků.
Z čeho především pro Rusy plyne atraktivita České republiky?
Jsou tu historické souvislosti, tenhle prostor byl doménou sovětského vlivu dlouhou dobu. Cílem Ruska je dnes vzhledem k jeho ekonomické situaci a z toho vyplývající schopnosti výrazně zbrojit snaha čelit velké síle NATO tím, že ho rozbije zevnitř. Cíl Rusů tedy je narušení transatlantických vazeb, narušení vazeb uvnitř NATO a uvnitř Evropské unie. K tomu využívají různé prostředky, ať už je to klasická špionáž, nebo dezinformační kampaně.
Setkáváte se s tím, že objektem zájmu ruských tajných služeb je i sama BIS? Máme na mysli operace, které mají za cíl BIS přímo poškodit?
Ano. Máme informace o tom, že BIS může být cílem zájmů ruských tajných služeb. Že jsme cílem zájmů z hlediska zpravodajského, to je pochopitelné. Ale jsme cílem zájmů i z pohledu dezinformačních kampaní ve snaze službu oslabit a znevěrohodnit. BIS je dnes službou silnou a respektovanou, která informace poskytuje adresátům, kteří na ně reagují, to naši protivníci vnímají. Vnímají zcela jistě i podporu veřejnosti, která dává našim zprávám větší váhu. Proto snahy oslabit naši službu a znevěrohodnit ji jsou a jistě i budou.
Můžete uvést příklad dezinformační kampaně proti vaší službě, která je výsledkem ruské aktivity?
Stačí si vzpomenout na kampaň týkající se našich údajných snah o ovlivňování výuky historie. Víme, že byla vyvolána naší nepříliš šťastnou poznámkou pod čarou (šlo o následující poznámku z výroční zprávy za rok 2017: Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury, pozn. aut.), ačkoliv podstata sdělení byla jasná. Ale kampaň, která proti nám směřovala, byla velmi tvrdá a začaly ji proruské dezinformační weby. Následně přišly řetězové maily vytvořené přesně na danou skupinu obyvatel, které byly psané velkým písmem a obsahovaly naprosto nehorázné lži. Tam lze ruskou stopu vysledovat.
Prezidenta nekomentuji, důležitá je podpora vlády
Obrazu BIS bezpochyby nepomohly ani výroky českého prezidenta Miloše Zemana, který po pokusu o Skripalovu otravu naskočil na dezinformační vlnu, že se v Česku vyráběl novičok, nebo který vaše zpravodajce označil za čučkaře.
Tohle nemohu komentovat. Já jsem velice rád, že máme jasnou podporu vlády, premiéra a orgánů sněmovny i Senátu. To je důležité.
Předpokládáme, že jistě sledujete i nejbližší okolí prezidenta republiky. Míníme tím jeho poradce Martina Nejedlého, který 10 let žil a podnikal v Rusku. Nikdo pořádně neví, jaké vazby si z Ruska přenesl sem. Máte k tomu co říct?
BIS plní úkoly, které jí dává zákon. Informace, které zjistíme a týkají se bezpečnosti České republiky, dáváme našim zákonným adresátům. Je mi úplně jedno, o koho se jedná. A nenechám se ovlivnit nikým a ničím v tom, že informace předám tomu, komu patří.
V poslední výroční zprávě jste jako největší riziko ohrožení naší ústavnosti uvedli právě působení proruských dezinformačních aktivistů, kteří se snaží narušit důvěru veřejnosti v demokratický režim, politický systém a instituce. Je česká veřejnost vůči těmto pokusům imunní?
Já si myslím, že veřejnost je na tom stejně jako v jiných rozvinutých západních demokraciích.
Co to znamená?
Část veřejnosti tomu podléhá, část ne. Není to horší ani lepší než jinde. Ale v této souvislosti hovořit o tom, co může dělat zpravodajská služba v boji proti dezinformacím, je trochu problém. Myslím, že toho moc dělat nemůžeme. To je otázka na novináře a na politiky. Oni musí být přesvědčiví a sdělovat veřejnosti pravdu. Pakliže jim veřejnost uvěří, dezinformace nemají šanci.
Takhle snadné to je?
Znovu mohu uvést příklad ruské kampaně v souvislosti s novičokem. Když jsme po pokusu o otravu Skripala čelili brutálnímu napadení ruské dezinformační mašinérie, bylo naprosto zásadní vystoupení premiéra. Jasně, odvážně a bez vytáček řekl, že novičok se v České republice nevyráběl a neskladoval. V tu chvíli bylo po kampani. Tohle je cesta, proti lži bojovat pravdou. Někdo říká, že to je naivní, ale já myslím, že jiná cesta není.
Z toho nám vychází, že klíčovou roli pro boj s dezinformaci má exekutiva. Je to tak?
A novináři, jsem o tom přesvědčený. Co je jedním z hlavních principů dezinformační kampaně? Aby ji převzala mainstreamová média. Jakmile ji převezmou, občas za pomoci jednoho důležitějšího politika, kampaň se za minimální náklady rozjede a má velkou efektivitu.
To je právě ono. Není proto problém, že část české politické scény, hlavně antisystémové strany, šíření dezinformací sama podporuje?
To nemohu komentovat.
V tendru na Dukovany platí bezpečnostní doporučení
V souvislosti s Ruskem se opakovaně mluví o jeho zájmu získat tendr na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, o zakázku stojí ruský Rosatom. Zvažuje česká strana důsledně všechna bezpečnostní rizika této zakázky?
Ochrana energetické bezpečnosti je jednou z našich priorit. Tomu se nevěnujeme jenom my, ale i další části bezpečnostní komunity. Snažíme se vytyčit jasná pravidla a stanovit bezpečnostní rizika, která s tím souvisí. Předkládáme je našim adresátům, což funguje velmi dobře. Je třeba říci, že v tomto ohledu je výborná spolupráce s ministrem průmyslu a obchodu (Karlem Havlíčkem). Přistupuje k tomu velmi odpovědně.
Zaznamenali jste pokusy ruské strany o jakékoliv nepřípustné zásahy do této zakázky?
K tomu se nechci a nemůžu vyjadřovat.
Týdeník Respekt loni na jaře upozornil, že bezpečnostní skupina při ministerstvu průmyslu a obchodu v souvislosti s jaderným tendrem sestavila seznam tří desítek rizik. Ačkoliv nejmenují konkrétní zemi, z jejich interpretace vyplývá, že na zakázku by neměly dosáhnout Rusko ani Čína. Je tento, řekněme, bezpečnostní manuál stále aktuální?
Na tomhle se nic nezměnilo. K tomu část bezpečnostní komunity, která do toho byla zapojena, připravila doporučení, která platí. Kdo je splňuje nebo nesplňuje, to říkat nechci. Ale jasně jsme řekli obecná pravidla, která by měla být splněna.
Zpravodajec ze stavební fakulty
- Plukovník Michal Koudelka (* 1965) vstoupil do služeb kontrarozvědky v roce 1992, tehdy se jmenovala Federální bezpečnostní informační služba. První dva roky strávil v odboru boje proti terorismu, poté požádal o přeložení na odbor kontrašpionáže, kde zůstal až do svého jmenování ředitelem BIS v srpnu 2016.
- Posledních deset let zmíněný odbor kontrašpionáže vedl. Do funkce ředitele BIS ho jmenovala vláda na návrh tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky. Ředitel BIS má prověrku na stupeň přísně tajné, v minulosti absolvoval zpravodajský výcvik u britské rozvědky MI6 i v Kanadě.
- Původně vystudoval stavební fakultu Českého vysokého učení technického.
- V roce 2019 Koudela převzal od CIA v USA cenu George Teneta, nejvyšší ocenění za zahraniční spolupráci. Vedle toho je Koudelka držitelem Medaile Karla Kramáře předsedy vlády, Kříže bezpečnosti státu ministra vnitra ČR, Medaile policejního prezidenta ČR I. stupně
- V květnu 2018 ho první vláda Andreje Babiše poprvé navrhla povýšit do hodnosti generála, prezident Miloš Zeman to však odmítl. Později nevyhověl dalším pěti návrhům na Koudelkovo povýšení, naposledy tak učinil v květnu 2021.
Když nebudeme mluvit o konkrétních zemích, jaké státy by typově měla Česká republika od tohoto tendru odstavit?
Země, v nichž je velká provázanost mezi firmami a státem a které využívají různých cest k ovlivňování politického nebo jiného dění v té které zemi. Jsou problematické právě z tohoto důvodu. Ale nechci nikoho jmenovat, to by nebylo korektní.
BIS má v popisu práce nejen bojovat proti ruským nebo čínským špionům, ale také hájit ekonomické zájmy státu. Podle toho, co víme, informace BIS pomohly v případě rozkrývání aktivit podnikatele Tomáše Horáčka, který je dnes stíhaný za manipulace zakázek ve zdravotnictví, nebo vláda na jejich základě odvolala radního Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Vladimíra Outratu, protože měl lobbovat za konkrétní firmy. Jak taková spolupráce funguje, jste ve spojení s policií často?
Obecně ochrana důležitých ekonomických zájmů státu je jednou ze základních působností naší služby, této oblasti se věnujeme velmi intenzivně. Tento druh informací, které poskytujeme našim zákonným adresátům, je s velkým náskokem nejčetnější. Například kontrašpionáž je až na čtvrtém místě. Naše spolupráce s policií je vynikající. Nesmírně si vážím kolegů z Národní centrály proti organizovanému zločinu, ale i z jiných útvarů. Ať už je to Útvar zvláštních činností (zodpovídá za nasazení odposlechů, pozn. aut.), Útvar rychlého nasazení či Ochranná služba (stará se o bezpečnost ústavních činitelů, pozn. aut.).
Velmi dobře spolupracujeme i se státním zastupitelstvím, nejvyšším i vrchními v Praze a v Olomouci. I díky tomu se nám čas od času podaří nějakému činu, který by ohrozil ekonomické zájmy, zabránit. Korupční prostředí dnes ví, že si musí dát daleko větší pozor, protože je tu služba, která je nezkorumpovaná.
Důkazy, například odposlechy, které BIS shromáždí, nejsou podle zákona použitelné v trestním řízení. Připravila se ale novela, která by to změnila. Na její adresu zní kritické hlasy, které varují, že by nepřípustně prolomila soukromí lidí.
Chápu obě dvě strany. Z pozice, v níž jsem dnes, více než dříve vidím, jak je demokracie křehká a že je třeba ji chránit. Proto naprosto rozumím výhradám, že by se to mohlo zneužít. Na stranu druhou mám i zkušenosti s tím, že máme některé informace, a pokud by mohly být zprocesněny přímo, bylo by to výrazně efektivnější a pomohlo by to dobré věci.
Jakékoliv informace, které získáváme za pomoci zpravodajské techniky, jsou vždy získávány jen a pouze po povolení předsedy senátu vrchního soudu a předávány státním zástupcům, kteří pracují v demokratické zemi podle práva a podle zákona. Jak tato novela ve výsledku dopadne, je zcela na zákonodárcích.
