"Místo naděje na zlepšení a návrat k normální práci panuje narůstající zoufalství a beznaděj"

Už téměř rok pečují na jednotce intenzivní péče Kliniky infekčních chorob v brněnské fakultní nemocnici výhradně o pacienty s covidem-19. Výjimku tvořilo krátké období během loňského léta. "To jsme byli kapacitně schopni léčit i pacienty s jinými infekčními chorobami, po čemž se nám velmi stýská," říká vedoucí lékařka Michaela Freibergerová.

"Jsme za tak dlouhé období už velmi psychicky i fyzicky vyčerpaní, nedostali jsme prostor si kvalitně odpočinout, nabrat nové síly, na nemocnici na chvíli zapomenout. Naše práce se stala zoufalou rutinou, místo naděje na zlepšení a návrat k normální práci v celé šíři našeho oboru panuje narůstající zoufalství a beznaděj. Ze současné každodenně narůstající křivky počtu pozitivně testovaných vždy za jeden až dva týdny očekáváme stejné procento nemocných, u kterých si závažný průběh choroby vynutí hospitalizaci," popisuje lékařka.

S příchodem britské mutace viru, která podle ministerstva zdravotnictví v Česku postupně převládá, řeší lékaři v brněnské nemocnici více velmi závažných případů. "Britská mutace má dle našich dosavadních zkušeností o něco těžší průběh choroby s rychlejší progresí plicního zánětu. Přenáší se i na mladší ročníky, nezřídka třiceti- či čtyřicetileté jinak zdravé pacienty, které musíme hospitalizovat a už po několika málo dnech část z nich bojuje o život na naší či jiné covidové jednotce intenzivní péče. Smutným faktem této doby jsou současné hospitalizace více členů jedné rodiny, a to nejen manželů, ale i různých generací," uvádí lékařka.

Freibergerová popisuje, že zdravotníci jsou často přítomni velmi smutným příběhům. "Jsme svědky mnoha nešťastných lidských osudů, zoufalých dětí, které nakazily své rodiče, kteří pak svůj boj u nás prohrají, manželských párů seniorů, z nichž se domů vrátí jen jeden nebo už ani jeden."

Pro lékaře je situace o to obtížnější, že řadě pacientů nemají jak pomoct. "Zažíváme každodenní pocit dosud neznámé medicínské beznaděje při absenci účinné léčby, která by umožnila přežít větší části pacientů s těžkým průběhem onemocnění. Samozřejmě mnohdy nastávají i šťastné konce, kdy se podaří pacienty zachránit, a to i ty, kterým jsme mnoho šancí nedávali. Tahle radost pak slouží jako motor pro naši další práci," vypráví Freibergerová.

České zdravotnictví má nyní před sebou patrně nejkrušnější dny, protože počty pacientů v těžkém stavu jsou dosud nejvyšší za celou dobu epidemie a vzhledem k vývoji počtu nakažených se nedá očekávat, že by jejich počet v nejbližších dnech klesal. V Brně proto již potřetí otevírají již uzavřená covidová oddělení. 

"Pokaždé se zvýší míra našeho zoufalství, že je konec v nedohlednu. A je jisté, že se i tato nově otevřená lůžka rychle zaplní a po pár dnech budeme pro část pacientů hledat lůžka na jednotkách intenzivní péče, tak jak se bude jejich zdravotní stav zhoršovat. Trvalý nedostatek kvalifikovaného personálu, především sester, situaci velmi komplikuje. Navíc málokdo z neinfekčních oborů je rád převelen na covidové oddělení," popisuje lékařka.

Dodává, že ji mrzí, že řada kroků a opatření ze strany státu přichází pozdě a působí chaoticky, ačkoliv před zhoršením situace dlouho dopředu odborníci varovali.

"Zneužívá se toho, že jako zdravotníci jsme z morálních důvodů zvyklí jít bez řečí až na hranici svých sil a limitů, a tato situace je vnímána jako norma. Také mě mrzí, že část laické veřejnosti dosud nechápe závažnost situace, podléhá různým dezinformačním kampaním, podsunuje zdravotníkům finanční motivaci k přeplněným nemocnicím, nedodržuje nezbytná opatření a bohužel se mnohdy může opřít o názory některých lékařských autorit a osobností veřejného života," líčí své pocity vedoucí lékařka jednotky intenzivní péče.