"Nedaří se mu dobře. V důsledku psychických a zdravotních problémů už nemůže pracovat jako profesionální řidič nákladního vozidla, problémy mu působí i kontakt s lidmi. Je pro něj tedy velmi obtížné najít jinou práci," říká pro Aktuálně.cz advokátka Vladana Zemanová.
Mluví o svém klientovi Andreasu Kammerzellovi, který ve vězení včetně vazby strávil 1238 dní. To jsou tři roky, čtyři měsíce a třiadvacet dní. Podle pravomocného rozsudku po útoku nožem málem zavraždil známého, s nímž byl v jižních Čechách na rybách. Kammerzelovi je nyní 62 let.
Až po zásahu konstitučního tribunálu soud prvního stupně seznal, že důkazy o Kammerzelově vině nesvědčí. Obžaloby ho napodruhé zprostil. Na případ tento měsíc upozornil Nejvyšší soud, jenž se zabýval odškodněním pro Kammerzella za útrapy způsobené nezákonným stíháním. Redakce na základě získaných dokumentů příběh rekonstruuje.
Porušení práva na spravedlivý proces
Kammerzella vinným z pokusu o vraždu postupně uznaly tři soudy. Až v březnu 2020 mu dal šanci na spravedlnost Ústavní soud. Ve svém nálezu řekl, že nižší porušily zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného, pozn. aut.) a ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a osobní svobodu.
Verdikt senátu tehdejší ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové přišel tři roky a čtyři měsíce poté, co se Němcovi původem z Kyrgyzstánu změnil život. Se třemi známými vyrazil 29. října 2016 z Německa do jižních Čech k rybníku Jánský. Během rybaření se všichni opili tak, že si z následného dramatického dění téměř nic nepamatují.
Jednoznačné bylo to, že jednoho z rybářů, Viktora K., někdo v noci napadl nožem. Způsobil mu vážná zranění. Viktor K. utrpěl šest hlubokých ran do zad, jednu do břicha a měl přeříznutou šlachu na levém palci. Život mu zachránili lékaři, Viktor K. se léčil z následků násilného incidentu téměř rok.
Krajský soud v Českých Budějovicích tři čtvrtě roku od útoku rozhodl, že Viktora K. pobodal Andreas Kammerzell. Za vraždu ve stádiu pokusu mu vyměřil osm let. Za další tří měsíce rozsudek potvrdil odvolací Vrchní soud v Praze. Kammerzell se pokusil případ zvrátit na svou stranu u Nejvyššího soudu, ten však jeho dovolání v květnu 2018 odmítl.
"Klient propadl beznaději"
"Když pan Kammerzell neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu, propadl beznaději a jeho nedůvěra ve spravedlivý proces u českých soudů dostoupila vrcholu," popisuje jeho advokátka Zemanová. Kammerzel byl v té době už více než rok a půl ve vězení, seděl v plzeňské káznici Bory.
Za mříže ho poslal rozsudek, jenž se neopíral o žádný přímý důkaz. Nebyly tam ani důkazy, jež by Kammerzella usvědčily ve svém celku. Policie v první řadě nezajistila zbraň, kterou útočník použil. Soudy jako rozhodující v Kammerzellův neprospěch přijaly výpověď Alexandra M., který přitom v prvním svědectví na policii o incidentu lhal.
Dalšími stěžejními indiciemi byly stopy krve pobodaného Viktora K. na Kammerzellových šatech. Ty ale měli na sobě i zbývající rybáři, protože společně nakládali zraněného do auta, aby ho odvezli do nemocnice. Kammerzellovi přitížil i zvukový záznam z cesty vozem, kde údajně zazní jeho doznání. Jenže nezaznělo.
"Výše naznačeným postupem, kdy obecné soudy shledaly stěžovatele vinným z pokusu vraždy, aniž by k tomu byly dostatečné důvody, porušily princip in dubio pro reo, jenž vyplývá ze zásady presumpce neviny," stojí v nálezu Ústavního soudu, jenž byl pro Kammellzera podle jeho advokátky "obrovskou úlevou".
Hlavní svědek nejdříve lhal
Senát konstitučního tribunálu vedený soudkyní Šimáčkovou se podivil tomu, jak nižší soudy uvěřily Alexandru M. On jediný v hlavním líčení prohlásil, že útočníkem je Andreas Kammellzer. Při první výpovědi na policii jen několik hodin po incidentu však tvrdil, že Kammellzer nic nespáchal. Otočil až o pár hodin později při druhé výpovědi.
"Ústavní soud nemůže učinit závěr o tom, co vedlo svědka ke změně výpovědi a zda v tom sehrála roli skutečnost, že byl zpočátku také podezřelý ze spáchání pokusu vraždy," stojí v nálezu. Nižší instance se tímto obratem měly zabývat a věrohodně ho vysvětlit, to však neudělaly. "Dokonce ani nezmiňují skutečnost, že svědek byl také podezřelý a původní výpověď změnil," píše Ústavní soud.
Soudy ani neprověřily, zda Alexandr M. mohl noční události vůbec vnímat a pak si je spolehlivě vybavit. Ještě v 9:18 ráno mu lékaři naměřili 1,38 promile alkoholu. Nižší instance také nechaly bez vysvětlení, proč stopy krve pobodaného na Kammellzerově oblečení svědčily o jeho vině, zatímco jejích pozůstatků na oděvech ostatních si nevšímaly.
"Od krve byly všechny osoby a věci, s nimiž přišel poškozený do kontaktu. Jelikož stěžovatel se účastnil záchrany poškozeného (…), lze se jen stěží divit, že na jeho oblečení se našly stopy krve. Z této skutečnosti není možné při racionální a logické úvaze bez dalšího dovodit, že krev se na oblečení stěžovatele ocitla v souvislosti s útokem," píše se v nálezu.
"Udělal jsem to, kluci?"
Ústavní soud rozbil i verzi o tom, že vinu Kammellzera dokládá jeho "přiznání" nahrané palubní kamerou při cestě se zraněným do nemocnice. Podle nižších soudů záznam odpovídá tomu, co vyšetřovatelům řekl zmíněný Alexandr M. Že se Kammellzer přiznal a že se Viktorovi K. omlouvá. Záznam ale takto jednoznačný není.
"Vůbec nechápu, co se stalo?" říkal Kammerzell. "Já jsem to udělal, ano? (…) Já jsem to udělal, kluci, nebo co? Udělal jsem to, nebo ne?" ptal se kamarádů. Alexandr M. mu opakoval, že skutečně útočil právě on. Kammerzell se ještě několikrát ujistil, zda je to pravda. Pak se začal omlouvat.
"Jeho obrana v průběhu trestního řízení byla stále stejná a nemůže tedy dodnes pochopit, proč se věcí důkladně zabýval až Ústavní soud."
Podle konstitučního tribunálu však ze záznamu plyne hlavně to, že si čtyři silně opilí lidé povídají o něčem, z čeho jsou zmatení a na co mají mlhavé vzpomínky. Nižší soudy to však vzaly jako jeden z důkazů. "Osoby pod vlivem alkoholu mohou být více sugestibilní, vnímat realitu odlišně nebo se chovat iracionálně či nestandardně," upozorňuje nález.
Soudy rezignovaly na svou roli
Jako první vynesl verdikt o Kammerzellově vině senát českobudějovického krajského soudu, jejž řídil soudce Michal Kubánek. Zda si je vědom chyb, není jasné. Na dotazy Aktuálně.cz neodpověděl. Předsedkyně soudu Martina Flanderová se pak prostřednictvím mluvčí vyjádřila, že jí "nepřísluší komentovat rozhodovací činnost soudců".
Zjevné vady zůstaly v kauze i po rozhodnutí odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze vedeného Jiřím Lněničkou a později také dovolacího senátu Nejvyššího soudu v čele s Vladimírem Jurkou. Jak k jejich práci uvedl konstituční tribunál, obě instance "zcela rezignovaly na svou roli odvolacího, respektive dovolacího soudu".
Ve vězení ani nedostal berle
Andreas Kammellzer podal na ministerstvo spravedlnosti kvůli odškodnění dvě žaloby. Za nezákonný pobyt za mřížemi mu přiznalo 1,9 milionu korun, Kammellzer však žádal 2,3 milionu. O zbytek se soudí. Jak bez bližších podrobností o případu upozornily Novinky.cz, Nejvyšší soud mu dal na zbytek odškodnění šanci. Nižší instance musí jeho nárok znovu projednat.
Během nezákonného výkonu trestu Kammellzerovi zemřela matka a bratr, se kterými se nemohl rozloučit. Coby fyzicky handicapovaný nedostal ve vězení ani berle, v důsledků čehož se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Muž se pak soudí o kompenzaci za ušlý příjem a poškození zdraví ve vězení. V tomto sporu žádá o 68 tisíc eur (asi 1,7 milionu korun) plus 4 miliony korun. Pře stále běží.
"Mrzí ho, že proces odškodnění je zdlouhavý a že vůbec se musí o takovou věc, která by měla být samozřejmá, soudit. A to opět za nutnosti využití mimořádných opravných prostředků," uvádí Kammellzerova advokátka s tím, že i navzdory prožitým zkušenostem věří "ve spravedlivý rozsudek".
Vrchní soud chyby nepřiznal. Jeho mluvčí Vít Tomáš uvedl, že instance respektuje závěry nálezu. Nicméně podle něj "nelze než zdůraznit, že hodnocení důkazů je subjektivním postupem soudu, jeho samosoudce či senátu, při němž mohou soudci dospět k odlišným závěrům, aniž by přitom došlo k porušení jejich povinností".
Podle mluvčího by vrchní soud, pokud by se k němu kauza opět dostala, postupoval podle nálezu. Zdůrazňuje však, že "pochybení bylo Ústavním soudem shledáno v rámci subjektivní společné myšlenkové činnosti senátu, to vše za, v nálezu zmíněné, obtížné důkazní situace". Trvá na tom, že věrohodností klíčového svědka se Lněničkův senát zabýval.
"Soudce není bůh"
Předseda dovolacího senátu Nejvyššího soudu Vladimír Jurka je jediný, který už v justici nepůsobí. Odešel do důchodu na konci roku 2018, sedm měsíců od jeho rozhodnutí v této kauze. V té době předsedal Nejvyššímu soudu Pavel Šámal. Právě na něj odkázala mluvčí instance Gabriela Tomíčková, protože kritizovaný verdikt padl v jeho funkčním období.
"Takové rozhodnutí by mě nepochybně zajímalo. Podíval bych se na to, teprve pak bych se rozhodoval, jestli bych s předsedou senátu o tom mluvil, a pak se tím případně zabýval," sdělil Šámal na dotaz, jak by se zachoval, kdyby ústavní nález přišel v době, kdy stál v čele Nejvyššího soudu. Sám už je čtyři roky ústavním soudcem.
Podrobnosti kauzy Šámal nezná, verdikty v této věci nečetl. Aktuálně.cz mu nicméně základní obrysy případu předestřelo. Šámal reagoval, že soudce "není bůh". A že za jejich chyby odpovídá stát, ostatně ministerstvo spravedlnosti vyplatilo Kammellzerovi 1,8 milionu korun (více v boxu výše). A jak je to podle něj s osobní odpovědností soudců?
"Za rozhodovací činnost, kdy došlo k průtahům, neetickému jednání nebo falšování důkazů, tam kárný žalobce (předseda soudu) musí jednat. Ale provedení důkazů, jejich zhodnocení a činění právních závěrů, to je vlastní rozhodovací činnost soudce a za to nemůže být podle mého názoru kárně stíhán," uzavřel.
