Jedním z vašich výtvorů je takzvaný haptický oblek, který reaguje na dotek. Jak to funguje?
Myšlenka byla, že jsem chtěla dát tanečnicím možnost komunikovat s publikem skrze hudbu. Vytvořila jsem oblek, který generuje hudbu pomocí pohybu a doteku. Má na sobě několik elektronických součástek. Najdete tam jen jeden kabel, jinak je to celé z měkkého materiálu. Když tanečnice tancuje a dotkne se svého těla nebo další z tanečnic, vygeneruje hudbu.
Když jsem se díval na ukázky vašich obleků a látek, které jsou úplně nebo zčásti tvořené pomocí 3D tiskárny, říkal jsem si, že to musí stát strašně času a práce.
Nejvíc práce dá vymyslet, aby to fungovalo, a pak to dát dohromady. Potom je to snazší, tiskárna je relativně rychlá.
To, co máte na nyní na sobě, je také vytištěné na 3D tiskárně. Z čeho to je vyrobené?
Toto je z TPU, termoplastického polyuretanu, který mění barvu podle teploty. Když jsem přišla z venku, byla vesta úplně oranžová. Teď se postupně mění do žluté.
Studentům na svých workshopech nabízíte možnost pracovat s 3D tiskárnou. Jak na to reagují?
Na studentech je skvělé, že mají opravdu skvělé a věcné otázky. Zájem se na člověku nejlépe pozná tak, že se ptá a nejsou to jen povrchní otázky. Jsou to třeba otázky ohledně životního prostředí, z čeho jsou vyrobené materiály. Je úžasné to vidět.
Jak moc jste limitovaní současnou technologií? Předpokládám, že na tištění oblečení je potřeba velká 3D tiskárna.
Jsou i velké průmyslové tiskárny, které zabírají celou místnost. Ale teď jsme limitovaní menší tiskárnou. Na druhou stranu je krásné, že to můžeme ukázat na tiskárně, kterou může mít každý doma.
Také se snažíme o udržitelnost. A jedna z možností, jak oblečení vytvořit, je modulárně. Modulární komponenty jsou vždy malé. Můžeme je vytisknout a spojit dohromady tak, aby se to pak dalo znovu rozložit na něco jiného. Mohu tak mít kalhoty, které přetvořím na tričko a poté na kabelku. A nemusím kvůli tomu tisknout další látku.
Říkáte, že jednou z věcí, které si studenti z vašich workshopů odnesou, je umění řešit problémy. Kterým problémům čelí a jak se je učí řešit?
To je dobrá otázka. První problém obvykle je naučit se s tou technologií pracovat. Tedy pochopit, jak funguje tiskárna. Druhý problém je vytvořit model, který bude na tiskárně vytištěn. Třetí je pak spojený s tím, že i pokud mám skvělý model a umím skvěle ovládat tiskárnu, vstupuje do toho materiál. Každý z nich je jiný, funguje jinak a má jiné výsledky.
Když chci udělat třeba 3D tištěnou kabelku, budu chtít použít jiný materiál a jiný způsob tisku, než když chci vyrobit třeba tričko, která by mělo být lehčí. Částí, kdy se studenti musí naučit čelit problémům a poté je řešit, je mnoho.
Jak probíhá váš typický workshop?
Na začátku si povíme trochu o 3D tištěné módě obecně. Je to sice nová oblast, ale nevznikla včera. Existuje spousta odborníků, kteří se tomu věnují. Skvělé je, že všichni jsou relativně mladí. Studentům tak ukazujeme mladé inspirativní lidi, kteří k nim mají blízko.
Povídáme si také o různých typech materiálů a pak se během hodiny, dvou učíme designovat jednoduché komponenty. Poté je učíme, jak se materiál tiskne. Postupně je učíme další techniky. Chceme také, aby si studenti něco odnesli domů, takže tisknou třeba peněženku, gumičku do vlasů nebo motýlka.
V minulosti jste mluvila o oblecích, které využívají solární energii. Jak to funguje?
Zajímá mě nositelná a chytrá móda, jako například čipy v oblečení. Ale samozřejmě jako u každé elektroniky vzniká problém, jak je nabíjet. A všichni máme chytré telefony, hodinky, počítače, které potřebují energii. Jedno z řešení by potenciálně mohlo být právě integrování solárních panelů do oblečení.
Je to pořád ve výzkumu, ale viděla jsem, že už to například zkoušejí využít u plachet na plachetnicích, kdy vytvoří měkký textil protkaný obvody. Je to látka, která funguje jako solární panel a sbírá energii. V současnosti se bádá například nad tím, jak vytvořit chytrou záclonu. Mohli bychom tak z ní sbírat solární energii.
Dá se takto oblečením sbírat i kinetická energie, například při chůzi?
Viděla jsem teď úžasný výzkum, který se věnuje přetváření lidského tepla na energii. Pokud se potíme nebo se zahřejeme, dalo by se to přeměnit na elektrickou energii. Je to ve výzkumu.
