Byznys – Mieczyslaw Molenda a František Sasyn, majitelé Gascontrol Group, skupiny s třímiliardovým obratem a tisícovkou zaměstnanců, museli letos vzdát sen o vstupu do velké energetiky: Dva ostřílení havířovští podnikatelé doufali, že se vrcholem jejich 22leté byznysové kariéry stane koupě černouhelné elektrárny Dětmarovice od firmy ČEZ. Nabízeli za ni miliardu, obchod ale nakonec nevyšel. A tak Molenda se Sasynem chystají jiné velké investice. Budují bioplynové stanice na Slovensku, přestavují firemní areál v Havířově, rozšiřují průmyslovou výrobu a stále víc se angažují v moderních energetických technologiích. A taky modernizují svou drůbežárnu ve Slaném.
Jak se stanou ze dvou slezských podnikatelů v energetice majitelé středočeského drůbežího velkochovu? „Jen souhrou okolností,“ říká Molenda. Zadlužený Podnik živočišné výroby OVUS za předchozích majitelů dostala jako zástavu za úvěry banka, s níž Gascontrol spolupracuje. Drůbežáři půjčky nezaplatili a zástava v roce 2010 propadla bankéřům. Banka si s drůbeží farmou nevěděla rady, a tak rychle hledala kupce. Během pár týdnů ho našla v Gascontrolu.
„Využili jsme příležitost vstoupit do nového oboru, navíc jsme pomohli bance,“ vysvětluje Molenda. Farmu, která zajišťuje téměř deset procent tuzemské spotřeby vajec, drží 235 tisíc nosnic a odchová každý půlrok 120 tisíc kuřat, koupil Gascontrol za 15 milionů korun. Dalších 70 milionů do podniku za téměř tři roky vložil.
Slepičí řetězec
„Udělali jsme z OVUSu nejmodernější drůbežárnu v zemi a rádi bychom tu vytvořili uzavřený výrobní cyklus. Což kromě výroby vajec a odchovu kuřat znamená navíc zpracování vajec, výrobu elektřiny a tepla ze slepičího trusu a produkci hnojiva,“ popisuje Molenda. Linku na velkovýrobu vařených vajec zřejmě do Slaného koupí, problém je ale s plánovanou bioplynovou stanicí, která měla zpracovávat tuny trusu z drůbežárny a rostlinné odpady z okolí. Majitelé sousedních pozemků se stavbě brání. Pokud OVUS nedostane stavební povolení do konce roku, ztratí bioplynka šanci na výkup elektřiny za zvýhodněnou cenu, protože státní podpora obnovitelných zdrojů energie končí. Pak by se projekt nevyplatil a Gascontrol by od něj nejspíš upustil.
Potravinářství je ale pro Gascontrol jen okrajová aktivita. Skupina, kterou Molenda se Sasynem budují od začátku 90. let, se zaměřuje hlavně na energetiku. Kromě závodů na výrobu regulačních stanic, plastových trubek, desek a nejrůznějších dílů, dodávky energocenter a bioplynek pod ni patří také obchodní firmy, výzkumný ústav či projekční kanceláře zaměřené na energetické a vodní stavby. Gascontrol působí v plynárenství také v Polsku a na Slovensku. A jeho společný podnik s německým partnerem dováží výkonné malé turbíny z USA.
Gascontrol se ale nebrání ani akvizicím firem vybočujících z hlavního oboru. Kromě drůbežárny už tři roky vlastní také výrobce stavebních hmot Pórobeton Ostrava. Přišel k němu podobně jako k drůbežárně, firmu koupil zadluženou, v kolapsu, kdy neměla ani na výplaty. Loni začala poprvé vydělávat, 11milionový profit ale slouží zatím hlavně k úhradě ztrát předchozích let. Doba, kdy začne přinášet majitelům tučný příjem, je zatím – podobně jako u slánské drůbežárny – v nedohlednu. Molenda nad tím mává rukou: „Myslím, že není nutné, aby nám každý podnik rychle vydělával, hlavně aby fungoval a měl nějaký přínos pro region, kde působí,“ prohlašuje.
Majitelé Gascontrolu i s touto filozofií vydělávat dokážou. Gascontrol Group loni při rekordním obratu přes tři miliardy korun vytvořil čistý zisk 210 milionů, rok předtím vydělal 135 milionů. Na dva průmyslníky s tisícovkou zaměstnanců a uprostřed krize slušný výsledek.
Na startu pomohla Vitásková
Gascontrol zakládala pětice někdejších zaměstnanců dánsko-české firmy Dancco, což byl státem kontrolovaný výrobce plynárenských zařízení a trubek, založený těsně před pádem socialismu. Dancco počátkem 90. let rušilo část výroby a Molenda řešil hrozící ztrátu zaměstnání založením vlastní firmy. Technik, který odstartoval kariéru v ostravských plynárnách a u Dancca získal jako šéf kovoobráběcího úseku praxi v energetické strojařině i první manažerské zkušenosti, začínal s jediným zaměstnancem. Zprvu se živili úklidovými službami, revizemi, ostrahou, zároveň ale s kolegy z Dancca chystali vlastní výrobu plynárenských zařízení. Tak vznikl v roce 1992 Gascontrol.
Z pětice původních zakladatelů ve skupině zůstal kromě Molendy už jen František Sasyn, oba tu drží shodně po 50 procentech.
V počátcích firmě pomohla spolupráce se státními plynárnami. Molenda a spol. nabízeli dovoz dílů ze zahraničí, montáž a postupně vlastní výrobu regulačních stanic a dalších technologií pro plynofikační sítě. Naskočili na stoupající vlnu. Stát v 90. letech mohutně investoval do plynofikace obcí a pro Gascontrol tento program znamenal příliv zakázek.
Mimořádně šťastné pro Gascontrol bylo, že se rok po vzniku firmy stala jejím třetinovým akcionářem tehdy začínající manažerka státní Severomoravské plynárenské (SMP) Alena Vitásková. Táž Vitásková, jež v roce 2001 už jako generální ředitelka celé skupiny Transgas asistovala u privatizace českého plynárenského gigantu do rukou německé RWE a dnes je předsedkyní Energetického regulačního úřadu.
První dáma české energetiky tehdy teprve začínala stoupat na kariérním žebříčku, ale její účast Gascontrolu pomohla. Otevřela mu dveře ke státním zakázkám, díky nimž v počátcích rostl.
Když se Vitásková v půli 90. let stala v SMP obchodní ředitelkou a členkou představenstva, účast v soukromém Gascontrolu už pro ni byla neúnosná, šlo by o příliš očividný střet zájmů. Její podíl v Gascontrolu tak na pět let odkoupila sama firma, v níž Vitásková pracovala. SMP držela třetinu Gascontrolu do roku 2003 (kdy ji odkoupili Molenda se Sasynem). Obchodní spolupráce mezi Gascontrolem, SMP a dalšími dcerami skupiny Transgas se tak upevnila. V té době už měl Gascontrol kolem stovky pracovníků a byl významným dodavatelem regulačních stanic pro státní plynárny.
V půli 90. let se Molenda a spol. pustili do nového oboru: výrobu rozšířili o plastové trubky. Využili toho, že český trh opouštěl jiný výrobce, holandská skupina Wavin. „V Havířově se zavírala fabrika na plastové potrubí, Wavin počítal s tím, že bude český trh zásobovat ze svých polských a maďarských závodů,“ líčí Molenda. „Viděli jsme díru na trhu.“ Gascontrol odkoupil v Havířově prázdnou halu po ukončené výrobě, dovezl do ní vlastní linky a rozjel produkci potrubí tam, kde ji Holanďané vzdali.
A skupina pokračuje v růstu. Molenda se Sasynem kupují další výrobní areály i celé firmy. Přebírají postupně plastikářskou továrnu Mateiciuk v Odrách, Moravský plynostav Brno, ostravský Vodostav, výrobce bioplynových stanic Fermgas, projekční firmu IGEA, vývojářský KPTech. S německým partnerem zakládají firmu GGC Energy na dovoz moderních jednotek na výrobu elektřiny, tepla a chladu. Díky spojení s místním partnerem pronikají na polský trh. Kupují ve slovenské Nitře plastikářský výzkumný ústav. Zachycují nástup stlačeného zemního plynu v dopravě, začínají budovat plnicí stanice pro auta (zatím mají dvě). A rozhodují se koupit černouhelnou elektrárnu v Dětmarovicích. „Plánovali jsme investovat do její modernizace, aby splňovala zpřísněné ekologické limity a prodloužila se tak její životnost. Pořád jsem přesvědčen, že to byl dobrý projekt,“ říká Molenda.
Miliardový nákup nevyšel
Když loni ČEZ oznámil, že vítězem tendru na koupi Dětmarovic se stala málo známá firma Gascontrol z Havířova, způsobilo to šok. Za favorita koupě totiž zasvěcení považovali jednoho z nejambicióznějších hráčů české energetiky, Energetický a průmyslový holding, vlastněný mocnými skupinami PPF a J&T a vlivným Danielem Křetínským. Jejich nabídka ale zaostala za miliardou nabízenou Gascontrolem o stovky milionů.
Nakonec se ukázalo, že obchod byl nad síly havířovských byznysmenů. Nepodařilo se jim přesvědčit žádnou banku, že dětmarovický projekt bude návratný. „Banky se bály klesajících cen elektřiny, bály se uvěřit, že stejně budou klesat elektrárnám náklady, protože dolů půjde i cena uhlí,“ říká Molenda. Gascontrolu nakonec nepomohlo ani to, že se ke koupi Dětmarovic spojili s dalším silným hráčem, majitelem společnosti Carbounion Bohemia Petrem Pauknerem. Financování koupě v původní výši se jim zajistit nepodařilo a ČEZ se rozhodl, že se Dětmarovic zbavovat nebude. Vyhnul se tím alespoň kritice části svých akcionářů.
Budoucnost na Východě
Gascontrol se každopádně může soustředit na jiné projekty. Molenda se Sasynem sázejí hlavně na Východ. Na Slovensku nyní chystají stavbu dvou bioplynových stanic za 200 milionů korun, investovat chtějí do nitranského výzkumného ústavu, který pod názvem VÚSAPL funguje jako vývojová základna skupiny a poskytuje služby dalším klientům. A hodně si slibují od prvního prestižního projektu v Rusku.
Pro vznikající obchodní komplex v Soči dodává jejich skupina čtyřmegawattovou elektrárnu kombinovanou s výrobou tepla a chladu. Základem jsou vysoce výkonné malé plynové turbíny, jejichž výhradním dovozcem z USA je společná firma Gascontrolu a německé skupiny Greenvironment. Havířovští byznysmeni jsou přesvědčeni, že přesně takováto malá efektivní energocentra jsou budoucností evropské energetiky. „Dvě menší jednotky už máme v provozu i v České republice a projektujeme další aplikace,“ říká prokurista Gascontrolu Radim Vaško.
Podnikatelé Molenda a Sasyn už překročili šedesátku a začínají uvažovat, jak se z denního operativního řízení firmy postupně vyvazovat. „Chceme, aby se vedení ujali mladší manažeři, kteří dostanou možnost v Gascontrolu získat i akciové podíly. Já sám chci do budoucna spíš jen kontrolní funkce a postupně snižovat své nasazení,“ říká Molenda. Firmu ale se Sasynem ani před odchodem na penzi prodávat nebudou, majoritu si podrží i v budoucnu jejich rodiny.
Zuzana Kubátová
