Objev dne - České dopravní a vrtulníkové letectvo čekají velké a překvapivé změny. Na jedné straně tečka za sovětskými stroji, na straně druhé vznik špičkového mezinárodního centra, kde se budou školit piloti vrtulníků NATO.
Tedy – alespoň podle "Koncepce rozvoje vojenského dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025", kterou má Insider k dispozici. A která popisuje, jak by vojenské dopravní a vrtulníkové letectvo mohlo podle plánů generálního štábu už za dvanáct let vypadat.
Vize je zhruba taková:
Na letišti v pražských Kbelích parkují dva brazilské velkokapacitní letouny KC 390 Embraer, na jejichž vývoji se podílí Aero Vodochody. Dnes dvoučlennou flotilu Airbusů A-319 JC v luxusním provedení pak doplňuje další A-319, ovšem již bez koupelny a VIP salonku.
Po sedmnáctce legendárních sovětských létajících "tanků" – bitevních vrtulníků Mi-24/35 – není ani stopy a místo nich ze základny v Náměšti nad Oslavou startuje dvanáctka víceúčelových helikoptér pokročilé generace západní provenience.
Zdařile jim přitom sekunduje šestnáct ruských dopravních vrtulníků Mi-171Š. Ty tam jsou ovšem i dva sovětské proudové stroje Jak-40 z kbelské vládní letky. Nahradil je již zmíněný třetí airbus.
Přerovské letiště pak, vzdor mohutnému lobbingu poslanců za tento region, již dávno nepatří armádě, nýbrž kbelským Leteckým opravnám, které ho využívají k výuce nových pilotů pro armádu.
A čtveřice španělských letounů CASA 295M, které české letectvo v uplynulých letech tolik potrápily? Ta patří v roce 2025 k již osvědčeným "mazákům" s takřka polovinou svého životního cyklu za sebou.
Boj o podobu letectva A pokud půjde vše podle představ generálního štábu, v Česku bude v roce 2025 sídlit (zejména s podporou USA) špičkové mezinárodní školicí centrum pro piloty vrtulníků Severoatlantické aliance a také zemí, s nimž NATO spolupracuje.
"Máme-li piloty – tak jako například do Afghánistánu – vysílat do krizových oblastí, musí být podle toho cvičeni i na úrovni požadavků soudobého boje," říká zástupce náčelníka generálního štábu Bohuslav Dvořák, jenž má o koncepci nejúplnější informace.
A přiznává, že se kolem ní ve velení armády strhla obrovská diskuse. "Tu koncepci jsme ještě nepředložili k meziresortnímu připomínkovému řízení, a tedy ani do vlády. Až poté s ní seznámíme veřejnost. Nebudu se k ní tedy vyjadřovat. Vše kromě toho záleží na budoucí výši rozpočtu armády a ten je například na příští rok dost kritický," omlouvá se generál Dvořák.
I kvůli úsporám proto autoři koncepce navrhují, aby byl již v roce 2014 ukončen na dnešní poměry nákladný provoz bitevních vrtulníků Mi-24/35. O současných finančních možnostech letectva svědčí koneckonců i to, že z deseti vrtulníků W3 A Sokol, které se osvědčují v letecké záchranné a pátrací službě, jich létá jen pět. Zbytek je pro nedostatek prostředků na jejich opravu zakonzervován.
Náklady na letectvo by se však po jeho reformě měly dokonce – alespoň podle autorů koncepce – snížit a akceschopnost dopravního a vrtulníkového letectva naopak vzrůst. "S předstihem musíme reagovat na vývoj bezpečnostní situace," vysvětluje Dvořák. Z koncepce to sice přímo nevyplývá, ale letectvo by mělo jen odchodem z přerovského letiště a vyřazením provozně nákladných bitevních vrtulníků (ty kromě toho nemohou být kvůli své nekompatibilitě se stroji NATO nasazeny do spojeneckých akcí) ušetřit ročně stamiliony.
Nutná je ekonomická i bezpečnostní rozvaha
Přední letečtí odborníci, se nimiž Insider koncepci konzultoval, přesto generálnímu štábu vyčítají, že její součástí není podrobnější ekonomická kalkulace.
Jinými slovy – co a za jaké peníze Česko získá například nákupem třetího airbusu, dvou středních dopravních letounů typu KC 390 Embraer (s firmou Embraer byl už formulován dokument, tzv. Letter of Intent, o vyslovení zájmu Česka), ale i nákupem dvanácti víceúčelových vrtulníků (náhrada za ty bitevní)? A na jak dlouho tyto investice situaci v dopravním letectvu stabilizují? "Především tohle mi v koncepci schází," namítá jeden ze špičkových leteckých konstruktérů. V dokumentu navíc nenašel odpověď (po zkušenostech s předrahým zajištěním servisu pro letouny CASA, jímž se zabývá policie) na otázku, jak bude zajištěna logistika a servis letadel, o jejichž nákupu armáda uvažuje.
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý například pochybuje o smyslu nákupu třetího Airbusu A-319 pro armádu. Na rovinu říká: "Jde o bezbřehý luxus, který poškozuje bojové schopnosti armády. Záložní letadlo je jistě třeba, ale prioritně by mělo plnit jiné transportní úkoly – přepravu vojáků a materiálu. Politici by měli být v době ekonomické krize skromnější a ti naši jsou rozmařilí."
Šedivý je příznivcem praxe, která je zažitá například ve Velké Británii, kde i premiér létá civilními aerolinkami – samozřejmě v odpovídající třídě. Do Česka tak ostatně kdysi dorazil britský ministr obrany.
S Šedivým souhlasí i jiný manažer přední letecké firmy. Je však stručnější: „Další dva kapacitně větší dopravní letouny typu KC 130, které mohou přepravovat i větší počty vojáků a do nichž se konečně vejdou i standardizované přepravní kontejnery NATO? Správná cesta. Rovnou ale říkám – třetí airbus je blbost."
Nákup již třetího letounu A-319 ve standardní verzi pro 110 až 120 cestujících zdůvodňuje koncepce, ale i generál Bohuslav Dvořák, potřebou transportního letounu tohoto typu k plnění úkolů vojenské letecké, medicínské, humanitární, ale i strategické přepravy. Modulární systém stroje totiž umožňuje přestavbu interiéru letounu na špičkové medicínské pracoviště.
"Vždyť nejde jen o potřeby armády, ale také o přepravu lidí, kteří se zraní v zahraničí – tak jako například při havárii autobusu s českými turisty v Chorvatsku, kam jsme za nimi jeden z airbusů poslali," dodává Dvořák.
S podporou NATO? Jinak ale všichni oslovení odborníci – kromě výše uvedené kritiky – záměry velení armády v podstatě oceňují.
Zbystří pouze při zmínce o zamýšleném nákupu dvanácti víceúčelových vrtulníků pokročilé generace. Podle některých spekulací by totiž měly být pouze jednomotorové. "Pak by ani taková investice neměla smysl. Mohly by létat pouze doma, ale rozhodně ne v žádné riskantní misi, protože součinnost se stroji, které jdou při zasažení motoru střelou či jeho selhání ihned k zemi, aniž by měly v záloze druhou pohonnou jednotku, by každý spojenec předem odmítl," říká Šedivý.
Doufá, že jde jen o neověřené informace.
A názor Dvořáka? Podruhé se už prý nenechá vtáhnout do detailnější diskuse o koncepci.
Ani o kritickém nedostatku zkušeného leteckého personálu, o který letectvo postupně přišlo po každoročních rozpočtových škrtech, a tudíž i nucené reorganizaci. "Tak to je opravdu problém," dělá výjimku generál a přece jen se ještě jednou vrátí ke koncepci: přesněji té její části, která se věnuje vybudování mezinárodního leteckého výcvikového centra, od něhož si hodně slibují i nejvyšší místa NATO. Letadla či vrtulníky se totiž dají koupit relativně rychle, avšak výchova špičkových leteckých odborníků trvá deset až patnáct let, o nákladech, které to stojí, ani nemluvě.
Jan Gazdík
