Jsou to neúprosná tvrdá čísla. Lidé se dožívají stále vyššího věku a v penzi tráví delší dobu. Naopak lidí v produktivním věku, kteří v průběžném systému na důchody nynějších penzistů vydělávají, posledních deset let ubývá a podle aktuální populační prognózy Českého statistického úřadu jich bude stále míň. Deník Aktuálně.cz na grafech ukazuje, proč je současné podoba důchodového systému neudržitelná a jeho změna je bez ohledu na názory politiků nevyhnutelná.
Stačí se ohlédnout sto let zpátky do roku 1924. Tehdy Československo přijalo první podobu důchodového systému, který se týkal většiny zaměstnanců. Věk odchodu do penze v něm byl stanoven na 65 let. Tedy na hranici, ke které se podle nynějších pravidel dostane aktuální verze systému pro muže a bezdětné ženy v roce 2030.
Jenže zatímco v roce 1924 připadalo na 6,9 milionu lidí v produktivním věku 656 tisíc seniorů starších 65 let, nyní je to na obdobný počet produktivních lidí už 2,2 milionu. A jelikož se nyní do penze stále odchází dříve než ve zmíněných 65 letech, starobní důchod podle dat České správy sociálního zabezpečení pobírá skoro 2,4 milionu lidí.
Zatímco v roce 1924 připadal na desítku lidí v produktivním věku (tedy od 15 do 64 let) jeden člověk starší 65 let, nyní stejná desítka Čechů, kteří mohou teoreticky pracovat, odvádí sociální pojištění na důchody tří penzistů. A podle zmíněné poslední aktualizované demografické prognózy Českého statistického úřadu bude tento poměr v budoucnu ještě mnohem horší. V polovině století se bude jednat o pět lidí v seniorském věku na deset produktivních obyvatel, na konci století dokonce šest.
Že se člověk nachází v produktivním věku, navíc ještě neznamená, že do sociálního systému hned po základní škole přispívá. Zatímco generace rodičů a prarodičů dnešních zaměstnanců se do pracovního procesu zapojovaly většinou ještě před dvacátými narozeninami, dnešní mladé generaci prodloužila školní docházku povinná devátá třída a široká nabídka středních a následně vysokých škol. Z pohledu plnění státní kasy tak dnes produktivní věk nezačíná v patnácti letech, ale reálně spíš o deset let později.
Dlouhá léta v penzi
Na udržitelnosti penzijního systému se podepisuje také jeden fakt, který je veskrze pozitivní: senioři se dožívají vyššího věku, a užívají si tak důchodu déle než jejich předchůdci. Čeští muži mají v pětašedesáti před sebou v průměru více než 17 let života, ženy dokonce přes 20 let.
Průměrná naděje dožití se má prodlužovat podle demografů i v následujících desetiletích, a to až k hranici 90 let, přičemž rozdíl mezi pohlavími by se měl zmenšovat.
Spolu s tím logicky roste i počet let, po které lidé pobírají starobní důchod. Přestože v posledních letech už podle nynějších pravidel postupně stoupá věková hranice pro odchod do penze, průměrná doba života s důchodem od státu za posledních čtvrtstoletí - s výjimkou covidového propadu v roce 2021 - vytrvale stoupala. Konkrétně: z dvaceti let na penzi v roce 2000 narostla na 24,6 roku v minulém roce, vyplývá z údajů České správy sociálního zabezpečení.
Aktuální vládní návrh, který minulý týden částečně zmírnila sněmovna, počítá s tím, že se důchodový věk bude nadále zvyšovat o měsíc ročně až do roku 2056, kdy se zastropuje na 67 letech. Premiér Petr Fiala (ODS) si od změny, která od poslanců zamířila k senátorům, slibuje, že stát bude mít dostatečné prostředky na důchody současných třicátníků a čtyřicátníků. Ty ale budou oproti současným pravidlům vyměřovány nižší.
Nicméně i po zmíněném roce 2056 se zvyšování naděje dožití podle demografů nezastaví. A problém bude trvat i nadále.
Zástupci opozičních ANO a SPD navíc slibují, že pokud se po příštích volbách dostanou k moci, což je podle aktuálních preferencí politických stran pravděpodobné, schválené změny v důchodech zruší.
Video: Rusnok o "tragickém osudu" důchodů v Česku. Investujte odvážněji, radí mladým (4. 4. 2024)
