Není to nic divného, zjistili už před časem američtí vědci.
Volební komise vůbec nemusí chtít záměrně podvádět, ale prostě se u ní projeví únava, zjistili na praktickém příkladu Stephen Ansolabehere a Charles Stewart z Massachusettského technologického institutu v Cambridgi.
Studovali výsledky voleb v americkém státě New Hampshire v průběhu posledních čtyřiceti let 20. století. Tento stát o nich totiž stále uchovává záznamy. Ukázalo se, že ruční sčítání hlasovacích lístků vedlo zhruba ke dvěma procentům chyb, kdy členové komise přiřkli odevzdaný hlas nesprávnému kandidátovi nebo jej nezapočítali.
Oba vědci o svých poznatcích informovali před dvěma lety v časopise Journal of Politics.
Jedno promile rozhodlo
Z nadhledu se dá říct, že při velkých rozdílech mezi napočítanými hlasy nějaká dvouprocentní chyba vlastně až tak nevadí. Vítěz je jasný navzdory případným sčítacím omylům. Problém nastává, když je pořadí kandidátů velmi těsné. Pak by bylo správné hlasovací lístky znovu přepočítat, čímž se možnost chyby podstatně sníží.
Z tohoto pohledu má racionální jádro i další volební stížnost, která zasáhla poslední senátní a komunální volby v České republice.
Petr Pithart (KDU-ČSL) vyhrál senátorský mandát na Chrudimsku rozdílem 24 hlasů při účasti 24 100 voličů. Ve druhém kole senátních voleb voliči vybírali jen ze dvou jmen, takže volební komisaři měli při sčítání jednoduchou práci. Nicméně 24 hlasů tady představuje jen jediné promile hlasovacích lístků. A tady už k nějaké chybě podle vědeckých zjištění teoreticky mohlo dojít.
A případ Šlapanice? V zastupitelstvu obce bude mít svého zástupce i sdružení Šance pro Šlapanice. Krajský soud v Brně nechal totiž kvůli volební stížnosti znovu sečíst část hlasů v jednom z volebních okrsků a tak rozhodl, že jich Šance pro Šlapanice získala více, než se dosud uvádělo. Uskupení tak získalo potřebný počet hlasů pro usednutí do zastupitelstva.
Ani moderní hlasování není bez kazů
Zatímco Evropa se vcelku drží klasického vhazování papírových hlasovacích lístků do volebních uren, jiné státy světa, například USA, Brazílie, Austrálie či Indie, zavádějí různé varianty hlasování za využití strojů.
Už v první polovině 20. století se v některých volebních místnostech v USA objevila mechanická zařízení, na nichž volič hlasoval zatažením za páku u jména svého kandidáta.
"Pákový" systém zůstal v mnoha částech USA zachován, ale postupně přibyla další technická zařízení. Například optický skener. Volič na lístku perem označí jméno kandidáta, pro nějž hlasuje, a pak lístek vloží do skeneru. Přístroj určí, komu byl hlas určen, a zařadí výsledek do počítačové databáze.
Jinou možností je dotyková obrazovka. Na ní člověk dotykem prstu označí, komu dává svůj hlas, a svou volbu pak ještě potvrdí stiskem dalšího tlačítka.
V šedesátých letech Američané také zavedli systém děrných štítků. Voliči v nich proštípli dírku u svého kandidáta. Právě tento způsob selhal při prezidentských volbách v roce 2000. Čtyřicet let staré hlasovací přístroje na Floridě neudělaly všechny dírky tak, aby byly pokaždé zcela znatelné. Přepočítávání hlasů trvalo déle než měsíc a nakonec je ukončil až federální Nejvyšší soud, který označil za vítěze George Bushe.
Bez papírové kontroly
Jen sotva půl procenta amerických voličů dnes ještě volí pomocí hlasovacích lístků.
Moderní systémy mají výhodu v tom, že umožňují rychlé sečtení výsledků. Současně se však stále objevují obavy, že mohou selhat. U proštípnutých volebních lístků nebo u hlasů napsaných na papír a teprve poté naskenovaných do počítače existuje zpětná kontrola, protože tyto lístky se archivují.
Avšak při hlasování stisknutím páky nebo na dotykové obrazovce už žádný "kontrolní" doklad nemusí existovat. Pokud by se tedy do systému dostal hacker, mohl by výsledky voleb ovlivnit.
Jiným nebezpečím je chyba stroje. V lokálních volbách v okrese Bernalillo v americkém státě Nové Mexiko volilo v roce 2002 na dotykových obrazovkách 48 000 lidí, avšak systém zaregistroval jen 36 000 hlasů. Ukázalo se, že šlo o softwarovou chybu, kvůli níž centrální počítač část výsledků nezpracoval. Naštěstí se daly původní záznamy znovu vytáhnout z paměťových karet jednotlivých volicích přístrojů.
Možnost kupování hlasů
Někteří odborníci proto doporučují, aby volicí přístroje vydaly voliči ještě záznam o jeho volbě na dvojitém papíře s kódovým číslem. Člověk jeden papír pro kontrolu ještě vhodí do urny a druhý si odnese s sebou. Na internetu, kde budou zveřejněny výsledky voleb, se pak bude moci díky kódovému označení svého volebního lístku přesvědčit, jestli jeho hlas byl započítán správně. Pokud ne, může hned napadnout regulérnost voleb.
Jiní teoretikové zase nedoporučují, aby voliči směli z volební místnosti odnášet záznam o svém hlasování. Umožnilo by se tak obchodování s hlasy: za takovýto doklad by člověk mohl dostat zaplaceno od politika, který si voliče kupuje.
Představa, že by volby mohly být jednoduché a jejich výsledky snadno kontrolovatelné, tedy evidentně neplatí.
