Na lesy už pravidelně neprší kyselé deště jako v 70. a 80. letech. Zdravotní stav porostů se však stále nezlepšuje, spíše naopak. České lesy patří k nejvíce "nemocným" v Evropě.
Přes sedmdesát procent jehličnanů a asi třetina listnáčů starších šedesáti let přišla o více než čtvrtinu jehličí respektive listí. Takzvaná defoliace (ztráta jehlic či listů) je přitom základním parametrem při zjišťování zdravotního stavu porostů.
Skupina významných českých vědců a dalších odborníků je přesvědčena o tom, že se na chřadnutí českých lesů výrazně podepisuje i současné nezdravé lesnické hospodaření. Lesy jsou oslabené, málo odolné vůči škodlivinám, hůře odolávají extrémnímu počasí, chorobám či škůdcům.
Vědci proto navrhli konkrétní kroky k tomu, jak porosty uzdravit.
Za poslední čtyři roky žádný posun
Několikastránkové stanovisko, které doposud podepsalo více než 230 vědců z různých odborných pracovišť včetně čtyř ředitelů ústavů Akademie věd, teď posílají ministerstvům zemědělství a životního prostředí, poslancům a senátorům. Doufají, že se jejich názory promítnou do připravovaného Národního lesnického programu a do novely lesního zákona.
"Už jsme byli přizváni k přípravě nového Národního lesnického programu. To beru jako pozitivní krok," řekl náměstek České geologické služby Jakub Hruška, ketrý je je jedním z těch, kdo stáli u zrodu expertního stanoviska o českých lesích.
Hruška byl přitom už před čtyřmi lety vedoucím týmu, který pro vládu vypracoval podrobnou analýzu toho, proč české lesy stále chřadnou, a jak tomu zabránit. "Za tu dobu žádný posun nevidím," dodal Hruška.
Les není jen továrna na dřevo
Podle signatářů expertního stanoviska je základním problém v tom, že mnozí lesníci stále vidí les především jako továrnu na dřevo.
"Zdá se, že český lesník je nepoučitelný," tvrdí profesor Josef Fanta, který působí na holandských univerzitách ve Wageningenu a Amsterdamu. Dodává, že evropským trendem je lesní hospodaření blízké přírodě, protože neprodukční funkce lesa - ekologické či rekreační - mají mnohonásobně vyšší hodnotu než produkce dřeva.
České lesnictví podle vědců stále konzervativně trvá na hospodářském modelu, kdy se pěstují stejně staré stromy, které se všechny po určité době pokácí, takže vznikne paseka, na které se vysází malé stromky.
"Na takových holosečných pasekách naprosto uhyne půdní fauna. A bez půdních organismů je půda mrtvým substrátem," upozorňuje Josef Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd. Podle Ruska trvá až stovky let, než se do odlesněné půdy tyto pouhým okem neviditelné organismy opět vrátí.
Vědci proto navrhují, aby se velkoplošné kácení stromů výrazně omezilo, nebo úplně vyloučilo. "Preferovány by měly být maloplošné a výběrové metody hospodaření," stojí v dokumentu.
Zároveň by při těžbě dřeva měly některé stromy zůstat v lese k dožití a zetlení. Tím se zachovají podmínky pro život mnoha organismů a zároveň zůstane v lese část živin.
Dubů a buků je málo, smrků moc
Dalším problémem je, že v českých lesích nadále převažují jehličnany, především smrky, které lesníkům přinášejí největší výnosy. Podle ředitele Botanického ústavu Akademie věd Jana Kirschnera jsou však nejpřirozenějšími lesy listnáče nebo smíšené porosty.
"Současný stav je tomu velmi vzdálený," říká Kirschner, podle kterého patří smrk například jen do vyšších poloh v horách.
Podle vědců by nejčastějšími druhy stromů měly být duby a buky. Podíl smrku by měl být jen jedenáct procent.
"Z nově vysázených stromků ovšem smrk tvoří 44 procent," upozorňují vědci ve své zprávě. "Zvlášť alarmující je masivní pěstování smrkových monokultur i ve velmi cenných oblastech listnatých lesů, například na Křivoklátsku."
Za klíčové proto vědci považují postupné obnovování přírodě blízké skladby lesů. "Proměna bude trvat přinejmenším sto let. Je však nezbytně nutné s ní důsledně začít," uvádějí vědci. Doporučují státu, aby zastavil jakékoli dotace na vysazování smrku ve středních polohách.
Lesní zvěř je přemnožená
Přirozené obnově lesa brání i přemnožená zvěř, především jelení a srnčí. "Přemnožená zvěř poškozuje a ničí zejména mladé listnaté stromky a jedle," upozorňují vědci, podle nichž je nutné počet lesní zvěře výrazně snížit.
Na přemnoženou zvěř si stěžují i mnozí lesníci, například Jan Ferkl, ředitel teplického inspektorátu státních Lesů. "Podle našich odhahů je únosný stav zvěře překročen pětkrát až desetkrát," řekl vloni v Hospodářských novinách Ferkl.
Vědci navrhují i další opatření, jak české lesy ozdravit. Například výrazně omezit vápnění a hnojení, které více škodí, než pomáhá.
"Mnohé oblasti zejména Krušných a Orlických hor byly od 70. let povápněny již několikrát. Přesto dnes znovu vykazují podobné znaky poškození jako v minulosti," uvádí se v expertní zprávě.
Ústav: vědci nejsou kompetentní...
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, který spadá pod ministerstvo zemědělství, se proti stanovisku vědecké obce ohradil.
"Míjí se účinkem, protože je založeno na nedostatečných informacích. Řada podkladů je použita účelově, vytržena z kontextu nebo i zcela mylně interpretovaných," stojí ve zprávě ústavu, kterou podepsal jeho ředitel Petr Zahradník.
Zpochybnil i vědeckou erudici autorů a signatáůřů stanoviska. "Je patrná téměř stoprocentní absence lidí, kteří v oblasti lesního hospodářství vědecky pracují," napsal Zahradník a přirovnal vědce k občanským aktivistům.
Jenže ze záznamů v mezinárodně uznávané, celosvětové databázi vědeckých prací (Web of Science) vyplývá, že autoři vědeckého stanoviska zde mají mnohonásobně více "položek" než ředitel Zahradník.
Ten má v databázi dva záznamy, ovšem například Jakub Hruška z České geologické služby 29 záznamů, profesor Karel Prach z Biologické fakulty Jihočeské univerzity 35 a profesor Josef Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd dokonce 41 záznamů.
...a naše lesnictví je na evropské úrovni
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti se ohradil například proti tvrzení, že české lesnické hospodářství zaostává za evropskými trendy. "Lesnictví v České republice je na evropské úrovni," uvedl Zahradník, i když souhlasí s tím, že české lesy nejsou zdravé.
"Stav českých lesů není v současné době nijak příznivý, ale zároveň ani dramatický," napsal Zahradník.
- Celé stanovisko výzkumného ústavu - čtěte ZDE
Výzkumný ústav nesouhlasí ani s názorem, že lesům uškodilo vápnění.
"Lokality vápněné v 70. a 80. letech v Krušných horáchm Jizerských a Orlických horách vykazují dodnes lepší půdně chemické vlastnosti, než lokality, které vápněny nebyly," uvedl Zahradník. "Žloutnutí smrkových porostů se projevilo pouze v české části Krušných hor; v Sasku, kde jsou lesy pravidelně vápněny, se neobjevilo."
K některým názorů vědců se ovšem Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti hlásí, například k tomu, že lesní zvěř je silně přemnožená. Ústav souhlasí i s tím, že je potřeba vrátit do českých lesů více listnáčů.
"Pěstování smrku v nižších nadmořskýh výškách může být do jisté míry vnímáno jako ekologický problém," uvedl ředitel ústavu Zahradník, podle něhož ovšem není pravdou, že by tyto porosty odumítraly.
"Důvodem jejich pěstování je naopak vysoká produkce, která by v případě "churavějících porostů" neexistovala," napsal Zahradník.
Ministr Ambrozek s vědci souhlasí
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) považuje stanovisko vědců za důležitý podklad k práci na rozsáhlé novele lesního zákona či reformě lesnických opatření.
"Je to zásadní varování před problémem, který už řadu let čeká na řešení. Zdravotní stav českých lesů je skutečně špatný a do velké míry to způsobuje současné hospodaření," okomentoval vědecké stanovisko Ambrozek, který souhlasí s tím, aby se do budoucna vyloučilo velkoplošné kácení stromů, takzvané holoseče, aby se více vysazovaly listnáče a výrazně se omezila přemnožená zvěř.
"Blízké je mi i doporučení, aby alespoň část lesů v národních přírodních rezervacích a národních parcích byla ponechána přírodě," řekl ministr.
Právě Ambrozek ovšem zabrzdil zásadní reformu národního parku Šumava. Pod tlakem šumavských starostů zastavil veškeré správní kroky, jejichž cílem bylo výrazně rozšířit území národního parku, kde by bylo zakázáno kácení stromů napadených kůrovcem.
