Praha - Pohlédněme jen jediné desetiletí nazpátek. Co uvidíme?
Mobilní telefony se tehdy teprve začínaly stávat součástí života i úplně běžných lidí. V roce 2000 byl nejprodávanějším modelem telefon Nokia 5110. Měl grafický displej a podsvětlenou klávesnici. Umožňoval odesílat SMS, vizitky, měl asi 30 typů vyzvánění, hodiny, budík, kalkulačku a k dispozici hry jako Pexeso, Had, Logika. Neuměl fotografovat, ani se připojit na internet.
Televizory vypadaly jako velké bedny s vypouklým zadkem, nejčastěji prodávané měly úhlopříčku 55 centimetrů, a v českých domácnostech jich ještě osm procent zůstávalo černobílých. Přístroje s plochou plazmovou obrazovkou stály až 400 000 korun a považovaly se za technicky nespolehlivé.
Hudbu do uší jsme si při chůzi pouštěli z přehrávačů kompaktních disků, takzvaných diskmanů. Miniaturní přehrávače MP3 se sice začínaly objevovat, ale podstatnější zájem o ně vyvolal až Apple díky přehrávači IPod v roce 2001.
Tak vypadala spotřební elektrotechnika v našem životě před pouhými deseti lety. A jaké změny v technice můžeme asi tak čekat za dalších deset let, zhruba do roku 2020?
| Napište, co podle vás dominovalo v technice v roce 2000 a dnes už mizí z našeho života. | Napište, co byste chtěli, aby za vás dělaly stroje v roce 2020. |
Video už není
"Před deseti lety jsme ještě kupovali videopřehrávače. Kde je jim dnes konec?" zamýšlí se Vladimír Mařík, profesor kybernetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.
"Vypalovačky CD a DVD médií byly tehdy velmi vzácné," dodává Jan Mikeš ze stejné fakulty. "A to, že dnes budou zcela běžné digitální fotoaparáty a digitální kamery, tehdy jen málokdo z běžných spotřebitelů vůbec odhadoval. A jen kolik druhů záznamu obrazu a zvuku se za jedno desetiletí vystřídalo..."
Jak připomíná profesor Mařík, slušnější palubní počítač měly před deseti lety jen luxusní automobily. A elektronické bankovnictví bylo v plenkách.
"Za deset let budou i běžné automobily schopny zaparkovat automaticky, budou vybaveny kamerami, které čtou dopravní značky a napovídají řidiči, technika je bude zcela spolehlivě navádět a ještě varovat před dopravními problémy na cestě," nepochybuje Vladimír Mařík.
Dvacet let ve dvou sms/2000-2010-2020
| Zkuste s námi zmapovat dvě desetiletí - to uplynulé, 2000-2010, i to, co máme před sebou, 2010-2020. Jak jsme mluvili a budeme mluvit za deset let? Čím jsme platili a budeme platit v budoucnu? Jak se proměňuje příroda, technologie, jak lidé? Připojte se k autorům unikátní projektu Aktuálně.cz, který tvoříte spolu s námi. Stačí poslat SMS a my z vašich tipů sestavíme obraz desetiletí. |
Flešky místo disket
Také inženýr Mikeš zdůrazňuje velký rozmach informačních technologií. "Internet byl před deseti lety mnohem pomalejší a data skladovaná v počítačích kapacitně menší. Posun velmi jasně vidíte na tom, jak se rozvíjely přenosné paměti - před deseti lety byly běžné diskety s kapacitou 1,44 megabajtu. Na dnešní flashdisky si uložíte data až o velikosti několika desítek gigabajtů. Disketovou mechaniku už v počítači ani nenajdete."
Jako velký problém příštího desetiletí pak oba jednoznačně vidí počítačovou bezpečnost, tedy schopnost zajištění databází a internetové komunikace před napadením zvenčí.
Pádlo v kapse u košile
"Pamatujete si ještě na mobil, kterému se říkalo pádlo, protože byl robustní a měl velkou anténu?" připomíná Jan Mikeš.
"Teď mobil nosím v kapsičce u košile," navazuje prorektor ČVUT František Vejražka. A přitom se už v souvislosti s mobily, které obsahují diář, umožňují satelitní navigaci a připojení k internetu, začíná spíše než o telefonech mluvit o kapesních počítačích, PDA či palmtopech.
Miniaturizace součástek založená na nových materiálech a technologiích a související snížení spotřeby energie umožňuje podle něj i třeba zmenšení robotů - pokud budou sloužit v domácnosti, nebudou rozměrné, při nečinnosti se vejdou někam do kouta.
Vrtulník poháněný bonbónem
"Vnukovi jsem dal k Vánocům model jen asi dvacet centimetrů dlouhého vrtulníku. Je schopný létat déle než půl hodiny na akumulátor o velikosti malého bonbonu," vypráví profesor Vejražka.
To vše je umožněno právě neustálým vývojem nepatrných elektrochemických zdrojů, tedy baterií a akumulátorů, které jsou schopny dodat velký výkon.
Ne vždy ale může vývoj pokračovat donekonečna. "Třeba u satelitní navigace zjišťujeme, že vyčerpala své dosavadní fyzikální možnosti a pro navigaci v zastavěných oblastech, v budovách a podobně není dost spolehlivá. Možná se vrátíme k pozemským majákům, ovšem s kvalitativně jinými signály," soudí profesor Vejražka.
Technika začíná být nesrozumitelná
Žádný z oslovených odborníků v nejmenším nepochyboval, že raketový vývoj techniky, její miniaturizace a rozšiřování nabídky služeb bude pokračovat i v příštím desetiletí.
"Mám ovšem pocit, že dnešní spotřební elektronika, od mobilů přes dévédéčka a televizory po počítače, dosáhla stavu, kdy jí většina běžných uživatelů neumí dobře ovládat. Přístroje nabízejí spoustu funkcí, které uživatelé ani neznají," zdůrazňuje Vladimír Mařík.
"Myslím, že v příštích letech se bude muset zlepšovat celý systém ovládání elektronických přístrojů, aby se přiblížil obyčejným lidem. Hodně se dá čekat třeba od intuitivního ovládání pomocí dotykových obrazovek nebo i od ovládání hlasem."
Robot jako člověk
"Když se bavím s kolegy kybernetiky, shodujeme se, že velký vývoj bude pokračovat v robotice," shrnuje profesor Mařík.
"Robot je kromě člověka jediný, kdo je schopen žít ve virtuálním světě komunikace a současně i v reálném světě," říká a vysvětluje podrobněji: "Komunikační sítě umějí přenést informaci, posunou třeba obrázek na obrazovce, ale samy o sobě nepohnou židlí v reálném světě. Kdežto robot dokáže fungovat ve světě informací a přitom vykonávat fyzickou činnost."
Před deseti lety vědci učili roboty rozpoznávat neznámé prostředí a pohybovat se v něm. Dnes se roboti umějí dorozumívat mezi sebou a dělit si úkoly. Pro příští léta profesor Mařík čeká, že roboti budou přebírat a samostatně vykonávat další práci, kterou zatím musí dělat nebo aspoň řídit lidé, jako může být třeba hledání lidí zasypaných při neštěstí nebo třeba částečná péče o nemocné.
Zpohodlnělý mozek
Jan Mikeš však připomíná i stinnou stránku rozvoje techniky: "Na jednu stranu nám ulehčuje život - vezměte si třeba počítačové překladače cizích jazyků. Jsou stále dokonalejší, mnohé pracují již se syntaxí a sémantikou jazyka. Ti, kdo cizí jazyk neovládají, je určitě rádi využijí. Na druhou stranu ale pak lidé nerozvíjejí a netrénují svou vlastní paměť a postupně si zmenšují rozsah svých získaných dovedností."
Ještě horší podle něj je, že snadná dostupnost informací nevede k samostatné práci. "Nemusíte složitě hledat a posuzovat fakta a vytvářet si na ně vlastní názor, natož jej obhajovat. Stačí udělat pár kliků na internetu, najít tam a přijmout názor cizí. Dnes už nikomu ani nepřijde zvláštní, že více jak polovina informací na internetu není nikým věrohodným autorizována a že postrádá jakoukoliv citační etiku."
