Praha - Přechod na zimní čas většině lidí nedělá problémy. Naopak letním časem "ukradenou" hodinu spánku mnoho z nich postrádá.
Jaký vliv však má změna času na fungování lidského organismu? Představuje hrozbu, nebo pomoc? Nejen tyto otázky zazněly v průběhu tiskové konference s tématem "Narušují změny času spánkový biorytmus?", která se tento týden konala v Praze.
Rytmus spánku není jediným rytmem, kterým se tělo řídí. Ve skutečnosti jsou tělesných rytmů stovky: tělesnou teplotou počínaje a zapínáním či vypínáním genů konče. "Zásadní je, že tyto rytmy přetrvávají i v neperiodickém prostředí, tedy v tomto případě tehdy, když organismus nemá šanci rozeznat den a noc," vysvětluje Helena Illnerová, členka Vědecké rady Akademie věd České republiky.
Nezávislé vnitřní hodiny
Organismy v sobě mají vnitřní hodiny, které tělesné procesy řídí. "U člověka je perioda těchto procesů o něco málo delší než 24 hodin. Zjistilo se, že lidé, kteří nevnímají světlo, mají tendenci ke zpožďování," vysvětluje Illnerová. Pro správnou synchronizaci je proto nutné střídání světla a tmy.
Jak se tedy projevuje časový posun? Platí, že světlo z večera a v první polovině noci lidské hodiny zpožďuje, díky světlu z rána a ve druhé polovině noci se tyto hodiny naopak předbíhají.
Přeprogramování organismu však nenastane ze dne na den, trvá řádově dny, navíc se se změnou vyrovnávají různé orgány různě dlouho. Pokud by lidé časem svých budíčků kopírovali zkracování a prodlužování noci postupně, bylo by to přirozené, letní čas však přenastavujeme ze dne na den. Člověk se tak v březnu začne najednou probouzet do tmy, což přirozené není, naopak: sluneční paprsky po ránu dávají tělu signál k probuzení.
Nespavost a sezonní deprese
Posun o hodinu však není až tak drastický. "Lidé, kteří přes týden vstávají v půl sedmé, si také o víkendu bez problému přispí třeba do devíti," hodnotí psychiatr Ján Praško.
Přesto se na podzim a na jaře mohou dostavit deprese nebo nespavost. Vážnou nespavostí trpí v Česku deset až patnáct procent lidí, z toho 80 procent má problémy více než rok.
Sezonní deprese se podle Praška projevují přejídáním, pospáváním přes den, přibíráním na váze a únavou. "Objevují se většinou koncem října a vrcholí na jaře, když se však den začíná prodlužovat, stav se zlepšuje," dodává.
Jak se těmto stavům bránit? Na nespavost se někdy předepisují hypnotika, podle Praška je však častým problémem to, že se na nich lidé stávají závislými a překračují týdenní dávky. Velmi důležité je posílit denní rytmus, například ráno pravidelně cvičit a chodit pravidelně spát.
Ukázalo se, že čím více pravidelných činností člověk vykonává, tím lépe, neboť pravidelnost hraje velice důležitou roli při prevenci metabolických nebo i onkologických chorob. Kromě pravidelných rituálů a ranních slunečních paprsků je velice důležitá ještě jedna věc: hormon melatonin.
Hormon a světlo
Melatonin se přirozeně vylučuje v noci a dává tělu signál k přechodu na noční režim. Jeho produkce prudce klesá ráno právě při působení slunečních paprsků.
U člověka je pokles tvorby velmi citelný, pokud dojde k rozdílu v záření zhruba o pět set luxů. Melatonin si tělo samo přirozeně vyrábí, s přibývajícím věkem však produkce klesá, proto se tato látka stává velice důležitým prostředkem při léčbě nespavosti, kdy spolu s fototerapií pomáhá tělu synchronizovat se se správným denním režimem.
Je tedy probouzení do tmy spojené se skokem letního času důvodem zrušit střídání časů? "Posun o hodinu není zas tak mnoho, i babička Boženy Němcové vstávala v létě ve čtyři hodiny a v zimě v pět. V Británii se letnímu času říká Daylight saving time, tedy čas, který dává člověku možnost užít si denní světlo, které je pro organismus důležité. Jsem však pro to posunout přechod na letní čas na později, aby měl člověk možnost vstávat za světla," uzavírá Illnerová.
