Patřil mezi vynikající české znalce meteoritů a meziplanetární hmoty, zabýval se studiem sopečné činnosti a měsíčních hornin.
V Národním úřadu pro letectví a vesmír (NASA) strávil několik let svého života. Poprvé studoval měsíční horniny, které z Měsíce přiváželi američtí astronauti, při stáži v letech 1971 a 1972.
Do NASA se pak podíval ještě jednou - pobýval tam v letech 1990 až 1992 a byl tak snad jediným Čechem, který pro NASA kdy pracoval. Připravoval sondy, které přistály na Marsu a zkoumaly jeho povrch.
Mezi kolegy byl oceňován jako skvělý popularizátor oboru, skvělý pedagog a byl také znám jeho velký smysl pro humor. Lidský přístup u něj přitahoval i studenty.
Jeho žák Jakub Haloda, který působí na pražské Štefánikově hvězdárně, pro agenturu ČTk uvedl, že 11 let spolupráce s Jakešem na výzkumu meziplanetární hmoty a meteoritů ovlivnilo celý jeho profesní život a mnohá osobní rozhodnutí.
"Doktora Jakeše jsem měl možnost poznat nejen jako vynikajícího odborníka a popularizátora přírodních věd, ale i jako laskavého člověka s pevnými postoji vycházejícími z jeho neobyčejného charakteru a bohatých životních zkušeností," dodal.
Jakeš publikoval desítky vědeckých prací v zahraničních časopisech a napsal řadu knih o sopkách v Pacifiku, tektonice zemských desek, o planetě Zemi a vesmíru.
O jeho smrti informovali jeho kolegové z Přírodovědecké fakulty University Karlovy.
#reklama
