Londýn (od našeho spolupracovníka) - Světová ekonomika je i nadále těžce závislá na průchodnosti několika nervových uzlů, kterými se přepravuje ropa a plyn. Pokud by došlo k ucpání byť jen jediného z těchto míst, dojde k jejímu kolapsu.
Právě tím přitom hrozí Teherán v případě, že na něj bude svět i nadále tlačit.
I když by podobný krok byl pro samotný Írán smrtelný, nelze vyloučit, že se o něj pokusí, varuje analytik londýnského Centra pro globální energetická studia Julian Lee. Poté, co počátkem července začalo platit embargo na dovoz íránské ropy, je zablokování klíčových dopravních tepen ještě pravděpodobnější než dřív.
Aktuálně.cz: Západ stále nezvládá najít s Íránem společnou řeč. Možnost, že se věci vymknou z rukou a Teherán se pokusí zablokovat Hormuzskou úžinu, je tak stále ve hře. Co to znamená?
Kdyby se Íránu skutečně povedlo zablokovat úžinu, nastal by naprostý chaos. Tím místem totiž prochází 17 milionů barelů ropy denně.
Alternativ je přitom málo - odhadoval bych to na nějakých 5 milionů barelů denně. To znamená, že i kdyby tyto alternativy nebyly teď vůbec využívány - a tak tomu není -, hrozil by stále výpadek nějakých 12 až 15 milionů barelů denně. Ty by se prostě z globálních trhů ztratily.
Tento katastrofický scénář je ale nutné zasadit do kontextu. Je třeba se ptát, zda by Írán dokázal Hormuz zablokovat; a pokud ano, co by to pro něj znamenalo. Všechna ropa, kterou vyváží, jde totiž do světa právě přes Hormuz. Pokud by ho zavřel, bylo by to i pro samotný Írán hodně tvrdé.
A.cz: Řekněme, že se i přesto Teherán o něco podobného pokusí. Jak to udělá?
Tou nejpravděpodobnější variantou je asi zablokování úžiny s pomocí min. Možná by se dokonce rozhodli zaútočit na lodě proplouvající úžinou. To by ale bylo nepochybně považováno za vyhlášení války. No a Spojené státy, které mají v oblasti Perského zálivu hodně vojáků i techniky, by nepochybně útok opětovaly. Proto jsem přesvědčen, že sázky jsou hodně vysoké jak z pohledu světa, světové ekonomiky, tak i z pohledu Íránu.
Grafika: Hormuzem putuje ropa
A.cz: V polovině osmdesátých let k pokusu zablokovat úžinu došlo. Jde o varování?
Tehdy to opravdu v důsledku íránsko-irácké války vypadalo tak, že by k zablokování Hormuzu mohlo dojít. Zřejmě proto, že chtěli, aby tam byl menší provoz. Objevily se tak útoky na proplouvající lodi, a to jak ze strany Íránu, tak Iráku.
Na to Američané velmi rychle zareagovali nabídkou, že se kterákoli loď na cestu úžinou může "převlajkovat" na loď americkou. To by znamenalo, že by útok na tanker byl útokem na Spojené státy. Napětí v regionu se rychle vystupňovalo a Írán velmi rychle ustoupil. No a podle mě by se tento scénář opakoval. Americká reakce na zablokování Hormuzu by byla rychlá a důrazná.
A.cz: Spojené státy a Evropa odmítají íránskou ropu a zároveň se snaží přiškrtit poptávku po ní i ze strany dalších zemí. Zatlačily na Japonsko i Čínu. Co to pro trh znamená?
Určitě to může mít výrazný vliv na dostupnost ropy a na její cenu. Írán vyváží 2,5 až 3 miliony barelů denně. Jistě, ostatní producenti by to mohli do značné míry nahradit. Ale podobný krok by měl své politické důsledky.
Podle mě je zajímavé, že sankce byly oznámeny hodně dopředu, což beru jako jasný signál, že světu došla trpělivost s odmítavým postojem Íránu k řádné inspekci míst, kde se obohacuje uran.
Prodleva snad vytvoří prostor pro to, aby Teherán tento signál dokázal vstřebat. Zároveň otevírá prostor pro hledání diplomatického řešení. Přiznám se nicméně, že já příliš nevěřím tomu, že by k vylepšení vztahů se Západem došlo. Bohužel, tato otázka je v samotném Íránu hodně zpolitizovaná.
A.cz: Spor s Íránem není jediným ohniskem konfliktu v Perském zálivu. Bouří to i v okolních zemích, zejména v Sýrii. Jak vysoká je pravděpodobnost, že se situace vymkne kontrole?
Existují velké obavy z toho, že se nebude dařit mít věci, řekněme, plně pod kontrolou. Ale tak tomu je v podobných případech jen málokdy.
Sýrie má přitom podle mě potenciál destabilizovat celý Blízký východ. Objevilo se napětí mezi některými členy Ligy arabských států a Sýrii. A to přispívá i k pnutí mezi některými arabskými zeměmi a Íránem. To bychom měli velmi pozorně a možná i s obavami sledovat.
Podle mě totiž existuje možnost, že se Írán a Amerika nakonec střetnou. Rétorika byla na obou stranách od počátku roku několikrát vyhrocená. Mluvilo se hodně o tom, že jsou země připravené na konflikt. No a jen čas ukáže, jestli šlo pouze o slova, anebo jestli šlo skutečně o předehru války.
A.cz: Co by ozbrojený konflikt v Perském zálivu znamenal?
Důsledky by to mělo nepochybně kolosální. Zejména pokud by se Írán pokusil situaci vyhrotit tím, že by do války zatáhnul i některé další arabské producenty ropy. To by byl podle mě scénář, který by na světovou ekonomiku měl doslova devastující dopad.
A.cz: Potvrzuje tak současné napětí, že Perský záliv je prostě nadále srdcem globální ekonomiky, anebo přinejmenším trhů s energií - že bez něj proto v podstatě nemůžeme žít?
V jistém střednědobém výhledu to určitě platí. Záliv je pořád největším producentem ropy na světě. Navíc jsou to arabské země, zejména Saúdská Arábie, kdo drží v rukou dosud nevyužívané zásoby ropy. No a v případě jakýchkoli problémů je to vlastně jen a pouze Saúdská Arábie, kdo může efektivně zasáhnout a trhy oživit.
Jistě, země mimo Záliv mají strategické zásoby, které by mohly být v případě ozbrojeného konfliktu v Zálivu použity. A mimo Záliv existují i jisté nevyužité kapacity. Jenomže k tomu je třeba dodat i to, že i když existují poměrně velké zásoby, není možné je začít čerpat dostatečně rychle. Určitě tak nepokryjí výpadek všeho, o co přijdeme v případě, že dojde na nejhorší možný scénář.
A.cz: Diskuse o dopadech zablokování Hormuzské úžiny dobře ilustruje, jak zranitelný je svět v případě, že se jeden jeho nervový uzel zaškrtí. Je jich víc, nebo jde jen o toto místo?
Co se energetických zdrojů týče, na světě je hned několik míst, která by mohla způsobit světu velké problémy. A to platí dvojnásob, pokud se zaměříme na ropu a plyn.
Jde o velmi malá, řekněme stísněná místa, kudy se přepravuje obrovské množství těchto surovin. Hormuzská úžina je zřejmě tím nejdůležitějším z nich. I proto, že se tudy přepravuje vedle ropy i významné množství zkapalněného zemního plynu.
Malacká úžina je dalším nervovým uzlem, který by mohl světovou ekonomiku poslat do kolen. Toto místo, v jehož okolí to v poslední době čím dál tím častěji jiskří, je totiž velmi důležitým přepravištěm jak ropy, tak plynu, který pohání asijské ekonomiky; zejména jihovýchod a severovýchod Asie.
A.cz: Která místa - vedle už zmíněného Hormuzu - jsou ještě důležitá z pohledu Evropy?
Důležitá je jistě turecká úžina, Bospor a Dardanely. Tam působí problémy zejména nepříznivé počasí, kvůli kterému často dochází ke zdržení. Nejde tedy o násilí jako v případě Hormuzu nebo Malacké úžiny.
Ještě důležitější jsou pak z pohledu Evropy a její energetické bezpečnosti Rudé moře a Suezský kanál, kde je teď hodně dusno. V případě Suezu to přitom platí jak o jeho severním, tak i jižním konci. Obavy vyvolávají bouře v Egyptě. Ty sice zatím lodní přepravu nijak neovlivnily. Obavy, že by k tomu nakonec mohlo dojít, ale panují.
Na druhém břehu Rudého moře zase nervozitu způsobují piráti a únosci lodí. Ti řádí už nějakých pět let a několikrát unesli i ropné tankery.
Fotky z ostrova Hormoz:
A.cz: Dopravní uzly jsou tedy pod tlakem. Navíc poptávka po ropě a plynu se kvůli spotřebě Číny a dalších velkých rozvíjejících se zemí zvyšuje. Nehrozí, že se globální cesty prostě ucpou?
Řeknu to tak: Svým způsobem platí, že se věci horší. Prostě proto, že každým dnem narůstá už tak obrovské množství ropy, která se přepravuje z místa na místo. Což platí i o ropě, která pochází z Perského zálivu a přepravuje se přes Hormuzskou úžinu. I této ropy bude čím dál tím víc. Zejména pokud se naplní současná očekávání a Irák nastartuje svůj ropný průmysl.
Většina irácké ropy by pak proudila přes Basru do Perského zálivu a odtud se bude muset dostat přes Hormuz. Jinými slovy, protože je v Perském zálivu podstatná část zbývajících ložisek ropy na světě a protože těžba v této oblasti zejména kvůli Iráku poroste, bude objem ropy přepravované přes Hormuz růst. A s tím bude růst i význam tohoto místa.
A.cz: To vzhledem k tomu, co zde bylo řečeno, nezní příliš povzbudivě. Co je ta dobrá zpráva?
Pokud se rozhlédneme kolem, je jasné, že produkce výrazně narůstá. A to platí zejména o západní polokouli, o Severní a Jižní Americe. To může vést k tomu, že Američané budou dovážet méně ropy ze severní Afriky.
Tato ropa by pak byla k dispozici Evropě, jejíž závislost na ropě z Perského zálivu by tak do jisté míry poklesla. Tím by se snížila zranitelnost spojená s děním v Rudém moři a Suezském průplavu. I přesto se ale význam nervových uzlů, o kterých tu mluvíme, jen tak nesníží. Nic tomu alespoň teď nenasvědčuje.
