Tunis (od našeho zpravodaje) - Vlády jedné strany v arabském světě po revolucích mizí jedna po druhé a přináší to opačný extrém.
V Egyptě i Tunisku vzniklo více než sto politických stran a hnutí. V Tunisku se nedělních voleb zúčastnily desítky stran, zhruba čtyřicet procent voličů podpořilo vítěznou islámskou stranu An-Nahda (Obnova).
Za měsíc se očekává vítězství islámské strany Právo a spravedlnost v Egyptě.
I komunistické strany se ale po letech útlaku a pak i ztráty vlivu po rozpadu Sovětského svazu a východního bloku hlásí s arabským jarem znovu o slovo. Těžko někde vyhrají, ale chtějí existovat a dokázat, že na severu Afriky a na Blízkém východě ideály Marxe a Lenina ještě úplně mrtvé nejsou.
Nezbytné symboly
Sídlo Strany tuniských dělnických komunistů je naproti supermarketu Carrefour ve druhém patře. Z balkónů visí nápisy s nezaměnitelnými symboly: srpem, kladivem a hvězdou.
Partaj vystupuje také pod francouzskou zkratkou PCOT (Parti communiste des ouvriers tunisiens.)
Před budovou parkuje dodávka, na které je kromě zmíněných symbolů na dveřích u spolujezdce tvář Che Guevary. Uvnitř probíhá úklid po volební kampani. Štosují se letáky, samolepky.
Mladá aktivistka strany Suhajl rozhodně nesplňuje představy o zapálené levicové bojovnici. Má totiž vlasy zahalené muslimským šátkem. Nečeká však na dotaz a rovnou vysvětluje, že to je tak v pořádku.
"Někteří lidé k nám mají odpor, protože se domnívají, že chceme prosazovat ateismus, jako byl kdysi v Rusku. Tak to ale není, strana respektuje intelektuální a náboženskou svobodu," vysvětluje.
Jako oheň a voda
Komunisté a islamisté se obvykle v muslimských zemích snášejí jako oheň a voda. Nenávidí se. V Tunisku tomu není jinak. I Suhajl, ač sama vypadá spíše jako devótní muslimka, nasazuje na islámskou stranu An-Nahda.
"Neustále na nás útočí a napadají nás, že chceme potlačovat islám. Zejména na našeho předsedu Hammu Hammamího. Ano, máme s nimi problém, i když v některých věcech můžeme spolupracovat a jejich vítězství ve volbách uznáváme."
V řadě arabských zemí byli komunisté dlouhodobě pronásledováni. Saddám Husajn nechal předáky Komunistické strany Iráku popravit, podobně jako íránský vůdce Ajatolláh Chomejní.
Po svržení Saddáma se komunisté pokusili na iráckou politickou scénu vrátit, ale kvůli malé podpoře se nakonec stali jen součástí většího bloku centristických a sekulárních stran.
Proti levici tvrdě zasahoval i marocký král, egyptský režim netoleroval komunisty v žádné formě od počátku sedmdesátých let. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí nepovolil nikdy žádnou opoziční stranu, natož pak komunistickou.
Ani v Tunisku to neměli jednoduché. Zakázáni byli v letech 1963 až 1981, i potom mohli ale působit velmi omezeně. Vůdce Strany tuniských dělnických komunistů Hammamí strávil několik let ve vězení, propustili jej v roce 2002.
Přitom komunisté měli své bašty, kde s nimi dost lidí sympatizovalo, a i nyní tam dostali hlasy. Především v centrální oblasti země a zejména ve městě Gafsa, v jehož okolí jsou doly. Právě v této hornické oblasti komunisté sbírají hlasy.
"V programu máme jasně stanoveno, že se zaměřujeme především na ekonomické problémy. Na vytváření pracovních příležitostí a na vyšší mzdy. To samozřejmě v dnešním Tunisku dost lidí oslovuje," říká Suhajl.
Na námitku, že komunismus zkrachoval v zemích východní Evropy i jinde, mává rukou. "Tady je to něco jiného. Každá země má své podmínky a těm je třeba se přizpůsobit."
Před branami parlamentu
Strana si před volbami stanovila jako cíl deset procent, zůstala ale hluboko pod ním a do nového parlamentu se nedostala.
Suhajl ale dodává, že výsledky nejsou zase tak velkým neúspěchem. "Všichni vědí, že strana existuje, že jsme určitou alternativou. To je dobré pro budoucnost."
Islámské straně An-Nahda ale bude v novém parlamentu za levici konkurovat hlavně strana Ettakatol, která sama sebe označuje za sociálnědemokratickou.
Egyptští komunisté se do parlamentu pokoušejí dostat jinou cestou než tuniští. Se třemi dalšími levicovými stranami vytvořili společný blok s názvem Koalice socialistických sil.
