Batumi (Od našeho zpravodaje) - Několik s mořem paralelně jdoucích chodníků z drobných kachliček je zcela vylidněných. Jen tu a tam se kolem prožene běžec v teplákové soupravě. Je květen a černomořské letovisko Batumi zeje prázdnotou.
V zatím ještě stále studené vodě není kromě zvědavých delfínů nikdo. Skupinka pěti těchto kytovců skotačí a zlobí zhruba desetinásobný počet rybářů na břehu, protože jim proplouvají pod udicemi, a odhánějí tak ryby.
Rybáři na břehu, kteří se zde scházejí každé ráno, však zřídkakdy uloví něco většího než malou rybku o velikosti několika centimetrů. Jde spíše o jakousi společenskou interakci, než komerční rybolov.
Na nekonečných oblázkových plážích se jen tu a tam povaluje skupinka mladých, zatímco starší hrají opodál volejbal nebo šachy.
Nedaleko stojí obří přístav, který zpracovává ropu z Ázerbajdžánu a Kazachstánu. Klíčový je také pro obchod mezi Tureckem a Arménií, jejichž hranice jsou neprodyšně uzavřeny.
Stavební šílenství
Klid na pláži poněkud zastírá skutečnost, že se celé hlavní město autonomní republiky Adžárie, kterou na rozdíl od zbytku silně křesťanské Gruzie obývají převážně muslimové, chystá na letní invazi návštěvníků. A po hubených letech souvisejících s vnitřním napětím v zemi si slibuje opravdové žně.
Jen několik kilometrů za městem lze spatřit nádherný nový terminál malého letiště, které má do gruzínského města přivést ještě více turistů. Desítky dělníků pracují na prodloužení přistávací dráhy a také na nové příjezdové cestě k letišti.
Mnoho silnic v centru města dostává nový asfalt. Nový barevný kabát dostávají také domy - alespoň ty podél hlavních cest. Dokončují se stavby hotelů a restaurací. Byl spuštěn nový vlakový terminál. Je tak nový, že v něm není zhola nic.
Nejnovějším projektem, který by se měl brzy začít realizovat, je stavba luxusního megahotelu "amerického stylu", který bude stavět rakousko-gruzínská společnost. Podle autorů projektu by měl mít všechno to, co západní hotelové komplexy mívají.
Hrozba války je pryč
Zdá se téměř nepředstavitelé, že před pouhými třemi lety byla tato oblast téměř zahnaná do občanské války s mateřskou Gruzií poté, co se místní vládce Aslan Abašidze odmítl podřídit novému prezidentu Michailu Saakašvilimu. Ten se k moci dostal po tzv. růžové revoluci.
Éra vládce malé Adžárie se tím chýlila ke konci. Muž, který si vytvoříl vlastní armádu, nařkl Saakašviliho ze zosnování převratu, vyhlásil v Adžárii výjimečný stav a požádal o pomoc Rusko.
Pomoc od Ruska nepřišla, ovšem gruzínské jednotky ano. Saakašvili nechal zničit všechny příjezdové cesty a mosty, které spojovaly neposlušnou republiku s Gruzií. Abašidze dostal ultimátum, aby se podřídil centrální vládě.
Pod mezinárodním nátlakem nakonec Abašidze v květnu 2004 odstoupil a emigroval do Ruska. Letos na konci ledna byl tento bez pochyby charismatický vůdce v nepřítomnosti odsouzen na 15 let za zneužívání funkce a zpronevěru téměř sta milionu dolarů ze státních fondů.
Místní dávají přednost Turecku
I když v této oblasti vždy žili převážně sunnité, po rozpadu Sovětského svazu se Gruzie pokoušela celou oblast christianizovat. To se jí do jisté míry dařilo převážně u mladých lidí. S rozvojem Turecka však místní mládež se slovy blahobyt a spokojený život spojuje spíše Istanbul než Tbilisi.
"Žiji v Istanbulu. Pracuji tam jako natěrač. Sice načerno, ale jim to nevadí. Potřebují levnou pracovní sílu," vypráví mi během pohodlné jízdy nočním vlakem z Tbilisi do Batumi jedenadvacetiletý mladík se kterým sdílím kupé.
Do svého rodného Batumi se vrací jen na chvíli. Vyřídit nutné dokumenty, pozdravit rodinu a přátele, kteří ještě v tomto cípu Gruzie zůstali a pak vyrazit autobusem zpět do téměř tři dny vzdálené turecké megapole.
"V Tbilisi nevidím budoucnost. Není práce a když je, tak špatně placená. Je to tam sice trochu lepší než Batumi, ale Istanbulu se to rozhodně nevyrovná," dodává.
Potvrzuje tak současný přistěhovalecký trend z oblastí východního Turecka a Kavkazu, se kterým si už tak přeplněný Istanbul jen těžko ví rady.
Více o Turecku a Arménii
Redaktor Aktuálně.cz se vydal do Arménie a na východ Turecka, aby zjistil, jaké jsou vztahy mezi těmito zeměmi 92 let po arménské genocidě. Při té zahynulo přes milion lidí a je dodnes živým problémem ve vztazích mezi Tureckem a Západem a také jednou z překážek vstupu Turecka do Evropské unie.
Pokud kliknete na infokolečko v mapě, objeví se vám informace o místu, o kterém si můžete přečíst reportáž. Stačí kliknout na následující seznam a budete přesměrováni na příslušný článek:
ARARAT
