Kyjev/Praha - "Ukrajinské speciální zásahové jednotky Berkut nakládají s našimi muži hůř než gestapo v letech druhé světové války," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Ukrajinka a bohemistka Halyna Kličaková, která pomáhá demonstrantům na kyjevském Majdanu od samého počátku. Tedy přes tří měsíce.
Aktuálně.cz: To je dost silné konstatování.
Halyna Kličaková: Myslíte? Ani nacisté nesešívali našim mužům rty obuvnickými nitěmi. A když to udělají, tak nám je pro výstrahu pošlou na ukázku. Do Berkutu byli v posledních letech najímáni úplní psychopati. Slušní chlapi z této jednotky - a to i z policie - odešli již dávno.
Ani gestapo se podle mě nepovažovalo za lovce a nás pak za pouhou zvěř, kterou je možné beztrestně štvát, lovit a týrat. A ti z Berkutu o sobě dokonce hrdě prohlašují, že si do Kyjeva přišli "zalovit". Prý jsme zajíci a oni nás budou střílet.
A.cz: Jak jste se na Majdanu ocitla vy?
Nemohla jsem jinak... jen tak přihlížet. Stejně jako stovky dalších Ukrajinek. Dělám vše, co je zrovna třeba. Jestli je nutné vypomoci v polní kuchyni, tak pracuji tam. Je potřeba shánět léky, potraviny, kupovat boty či prát oblečení... tak sháním, kupuji a peru.
Vozím navíc naše chlapce ke mně domů, aby se umyli a trochu prospali. Na Majdanu odpočívají improvizovaně v nejrůznějších bednách, ve vodě a v blátě. Právě jsem jednoho takového k sobě přivezla. Nevím, odkud je, co dělá... vím jen to, že se jmenuje Olexandr.
A.cz: A co zrovna dělá?
Je třicet hodin na nohou, celý černý od kouře, zraněný na hlavě a nemá sílu se najíst ani polévky. Jen sedí a mlčí. Jediné, co z něj dostanu, že chce znovu na Majdan, jen co se prý umyje a něco zhltne. Vůbec nevím, co si mám tímhle chlapcem počít. Je umíněný jako beran. Kdyby tu zůstal alespoň do večera. Tihle kluci jsou všichni stejní: jen se trochu otřepou a zpět na barikádu. Takhle jim tu ale pomáhá spousta žen.
A.cz: Večer se tedy vracíte znovu na Majdan?
Musím být stále k dispozici. Euromajdan na Facebooku funguje perfektně. Nevím, co budu dělat zítra. Ale Olexandra na Majdan večer odvezu. A pokud dají vědět z nedaleké nemocnice, poběžím mezitím tam.
Přesně vždy víme, kdo koho a co potřebuje. Buď pomáháme se zraněnými, anebo dobrovolníkům, kteří hlídají před nemocnicí. Ti z Berkutu či z titušek (provokatéři, kteří s boxery, noži, tyčemi a Molotovovými koktejly řádí v Kyjevě a policie je toleruje - pozn. red.) se totiž pokoušejí raněné z nemocnic unášet, takže je vždy při takové hrozbě schováváme či odvážíme jinam.
Berkut bere při těchto svých akcích všechny a mlátí je... i kdyby byli polomrtví. Odvážejí je a my nevíme kam. Ale lékaři v nemocnicích - ti se v posledních týdnech chovají až obdivuhodně statečně a obětavě.
A.cz: Možná naivní otázka - odkud se bere v lidech síla a vytrvalost postavit se zkorumpovanému režimu prezidenta Janukovyče?
Máme jen dvě varianty: buď se nás všech zbaví a zničí - což říkám bez špetky patosu -, anebo se konečně staneme normální zemí.
Janukovyč, jak už jsem zmínila, zničil za velmi krátkou dobu policii. Normální, silní a stateční muži z ní dávnou odešli. A ti, co v ní zůstali, se chovají jako zvířata. Dělají si, co chtějí.
Skupina policistů tak před nedávnem brutálně znásilnila jedno děvče. Ale to jim nestačilo - potom ji ještě řezali a pálili cigaretami. Soud se nakonec zabýval hlavně tím, že toto děvče mělo policisty napadnout. A takových příkladů bych mohla uvést desítky.
A.cz: Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov však v souvislosti s událostmi na Ukrajině hovoří o ozbrojených a zdivočelých bandách na straně opozice, provokatérech a nepřípustném vměšování Evropské unie... Promiňte, ale čemu se smějete?
Nemohu jinak... proto se směju. Jestli totiž Moskva říká, že je na Ukrajině něco černé, tak si můžete být jist o opaku. Nikdo s námi nemanipuluje, nepodporuje ani nesponzoruje. Vybíráme z bank své těžce nabyté úspory, abychom podpořili chlapce na Majdanu. Chlapce krmíme ty tři měsíce z našich peněz. Nosíme jim prádlo, oblečení, boty, léky. Takhle jsem přišla téměř o všechno, ale nelituji toho. Každý dává i z domu vše, co má. Tohle jsou ty naše zdroje.
Ukrajina má hodně problémů, a proto si ani neděláme iluze, že do Evropské unie vstoupíme někdy v dohledné době. Ale teď chceme jen to, aby v naší zemi fungovaly normální soudy, normální policie a lidé byli normálně placeni a ne vykořisťováni. Chceme jen slušně žít. Ve vlastní zemi nás ale drží jako otroky a my jím máme ještě děkovat!?
Na Ukrajině to chodí tak: Chceš dát dítě do mateřské školky? Dej úplatek. Chceš mít dítě v normální základní škole? Zaplať. A na vysokou? V tom případě počítej s tím, že musíš dát obrovskou částku. Bez úplatku neuspěješ ani u soudu a stejně tak v nemocnici. Můžeš tam leda umřít.
Když prezident Janukovyč oznámil, že nepodepíše asociační smlouvu s Unií, tak před jeho sídlem stáli či seděli mladí lidé a často i děti - zcela pokojně. Hrálo se na kytary a zpívalo. A jak jim odpověděl Janukovyč? Dal je surově zmlátit. Režim se k nám chová jako k otrokům. Výsledkem toho je, že podle nedávného průzkumu veřejného mínění se téměř osmdesát procent lidí bojí víc policie než kriminálníků a zločinců.
A.cz: Co je pravdy na tom, že lidé, kteří žijí na levém břehu Dněpru, začínají organizovat domobranu, která je má chránit před nájezdy titušek?
Je to pravda. Muži, kteří nejsou na Majdanu, hlídají naše domy a sídliště. Na policii se už nemůžeme spolehnout. Skupiny titušek se objevily, když ale spatřily naše do krajnosti rozezlené muže, tak někam raději zalezly.
A.cz: Máte dojem, že evropští politici dělají v těchto chvílích pro Ukrajinu dost?
Ne. Ukrajině pomáhají jen Polsko, pobaltské země a Česká republika. Zvláště Češi nás svou humanitární pomocí, ale i morální podporou velmi překvapili. Nečekali jsme to. V těchto, pro nás těžkých chvílích, jde o příjemný a velmi povzbudivý dárek. Ani nemohu vyjádřit vděk za to, že k nám nejste lhostejní.
A.cz: Zatímco spolu hovoříme, prezident Janukovyč podepsal s opozičními předáky dohodu o ukončení politické krize, kterou pomohla sjednat Evropská unie. Následovat by měly předčasné volby hlavy státu, vytvoření vlády národní jednoty a návrat k ústavě z roku 2004. Věříte Janukovyčovi, že dohodu dodrží?
Zní to krásně, ale já mu nevěřím. Janukovyč vás ráno ujišťuje, že je všude klid a mír, ale už večer jeho ´berkuťáci´ odstřelují a vraždí lidi. Takový je ukrajinský prezident.
A.cz: Ovšem i na vaší straně se objevily lovecké kulovnice. I policie utrpěla ztráty na životech.
Berkut si dělá s našimi chlapci doslova, co chce. O zašívání úst jsem se zmínila a nepřeji vám vidět znetvořená těla našich umučených mužů. Berkut se dokonce, stejně jako nacisté, se svými oběťmi fotografuje a natáčí si to. Naši chlapci stáli přitom na Majdanu tři měsíce v klidu, nic neničili. Jenomže Berkut je celou tu dobu lovil a pak začal i odstřelovat ze střech. Měli tam snad dál stát jako ovce? Začali se bránit.
A.cz: Rodiny ukrajinských politických lídrů opouštějí podle všeho Kyjev. Není to snad už občanská válka?
Ve spěchu odjíždějí manželky a děti politiků. Avšak nejde o občanskou válku, nýbrž válku hrdého národa milujícího svou zem s politiky. Na Majdanu se sešli lidé z celé Ukrajiny. Na Facebook jsme napsali žádost o jeden nedostatkový lék a za necelou půl hodinu nám ho nabízely dvě stovky Ukrajinců, nejen z Kyjeva. Nejde o občanskou válku. My jen bojujeme proti tomu, co s námi dělá naše vláda.
A.cz: Je za těchto okolností vůbec ještě možný mír, nezašla nenávist a vraždění až příliš daleko? A nehrozí tedy nakonec rozpad Ukrajiny?
Rozpadem země, aby nás zpacifikovali, nám hrozili už v dobách Sovětského svazu. A ještě dříve se Ukrajina porcovala za Stalina. Podobný scénář dnes už nikdo nechce. Pravdou ale je, že východní část Ukrajiny je vystrašená až přes míru. Vládne tam mimochodem až neuvěřitelně vysoká kriminalita. A pokud se na východě naší země postavíte místním vládcům či oligarchům, můžete jednoho dne snadno zmizet. U nás se proto říká: pět set lidí demonstrujících proti Janukovyčovi v Doněcku vydá za pět set tisíc lidí v Kyjevě.
A.cz: Tři měsíce se staráte o jiné. A kdo se postará o vás?
Kdo by - přátelé a blízcí přece.
