Foto: Z vězně "otcem demokracie". Příběh Nelsona Mandely na historických snímcích

1/40 Přehled fotografií
V průběhu 50. a 60. let se Nelson Mandela intenzivně politicky angažoval a bojoval s restriktivní politikou apartheidu, kterou nastolila v roce 1948 Národní strana.
Zemřel Nelson Mandela, jeden z hlavních bojovníků proti apartheidu a první černošský prezident JAR. Narodil se v roce 1918 ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei.
Mandela se stal členem a později i lídrem Afrického národního kongresu (ANC).
V roce 1952 ANC v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a o tři roky později sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody přijaté Lidovým kongresem.
Během svého angažmá v ANC také cestoval do zahraničí. Objevil se například v Londýně, kde pronesl několik projevů.
V roce 1955 byl zatčen a spolu se svými spolupracovníky obviněn z vlastizrady. Soud ho ale nakonec osvobodil.
O rok později se proto Mandela stal velitelem ozbrojeného křídla ANC, které se jmenovalo "Kopí národa". Tuto organizaci vláda JAR považovala za teroristickou skupinu.
V 1962 byl zatčen policií a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí. Rok poté v tzv.Rivonijském procesu dostal doživotí za plánování ozbrojeného povstání.
Doživotní žalář pro Mandelu vyvolal v JAR masové demonstrace.
Těch se účastnila také jeho manželka Winnie.
Vlna solidarity s požadavkem na propuštění Mandely byla patrná i v zahraničí. Graffiti na zdi univerzity v Cambridge.
Bilboardy za Mandelovo propuštění se objevovaly i na Kubě.
Vlna tuzemské i mezinárodní podpory ovšem vládní garnituru nezlomila. Mandela byl nekompromisně izolován od politiky a okolního světa ve vězení Robben Island.
Manželka ani lid JAR ovšem na Mandelu nezapomněli. Hlasy volající po jeho propuštění neutichly.
Velká část jihoafrické společnosti považovala uvězněného Mandelu za lídra národa.
Mandelova choť Winnie bojovala i skrze média.
Tady Mandela strávil přes 27 let.
Těžká práce v kamenolomu ovšem natrvalo podlomila jeho zdraví.
V 1985 Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. ANC a hlasy ze zahraničí postupně stupňovaly tlak za jeho propuštění.
V roce 1989 byl do prezidentského úřadu JAR zvolen Frederik Willem de Klerk, který byl nakloněn Mandelovu propuštění a ukončení apartheidu.
11. února 1990 se Nelson Mandela podíval na svobodu.
Statisíce lidí to bouřilvě oslavovaly.
Radovali se "černí"...
Spolu s prezidentem JAR Clarkem Mandela podnikl nezbytné kroky ke zrušení rasové diskriminace a sjednocení společnosti.
Za nenásilný průběh změn dostali oba v roce 1993 Nobelovu cenu míru.
O rok později Nelson Mandela vyslyšel volání lidu a kandidoval na úřad prezidenta JAR.
Jedno z Mandelových slavných gest - ruce zdvižené nad hlavou.
... a Nelson Mandela se stal prvním jihoafrickými prezidentem tmavé pleti.
Jeho úsilí o národní usmíření vyvrcholilo v květnu 1995 přijetím nové ústavy, která, mimo jiné, zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů.
Kromě usmiřování společnosti a boji za lidská práva se Mandela zasazoval i za lepší přístup v léčbě AIDS.
Britská královna Alžběta II. mu udělila vysoké státní vyznamenání - Řád sv. Jana.
Manželství s Winnie s příchodem politické moci postupně ochladlo a skončilo rozvodem. V roce 1996 si Nelson Mandela vzal za ženu Graçu Machelovou.
V roce 1999 ukončil Nelson Mandela svůj politický mandát na postu prezidenta JAR a stáhl se z aktivní politiky.
Po skončení prezidentského mandátu se Mandela stal zástupcem řady sociálních spolků a spolků bojujících za lidská práva.
Výrazným způsobem se zasadil o to, aby se v JAR v roce 2006 pořádalo fotbalové mistrovství světa.
Lide k nemocnici, kde "otec demokracie" sváděl svůj poslední boj, nosili projevy své lásky a úcty.
Na věčný odpočinek se tak odebral jeden z největších státníků a bojovníků za svobodu. Bylo mu 95 let.
Nelson Mandela.