Praha - Před šedesáti lety museli mít Edmund Hillary a Tenzing Norgay jako první lidé na Mount Everestu pocit dokonalé izolace od civilizace.
Byli tam, kde nikdo živý před nimi nikdy nebyl a odkud nebylo možné vidět pražádnou stopu lidského osídlení.
Svět se ale od 29. května 1953 hodně změnil a nejvyšší hora světa s ním.
Dnes tady pocit odloučenosti a izolace od světa už zažít nelze. V květnu, kdy je nejlepší doba na pokoření Mount Everestu, zde každoročně čekají ve frontách stovky lidí, aby se dostaly nahoru.
Čeká se často mnoho hodin v některých úsecích před vrcholem. Pomalejší a slabší horolezci zdržují ty rychlejší, čekání zvyšuje riziko zranění a nehody.
Hliníkové žebříky
Největší "štrúdl" se obvykle tvoří u zhruba dvanáct metrů dlouhé skály, které se říká Hillaryho výšvih či Hillaryho schod. Je to místo, kde si Edmund Hillary před šedesáti lety nejvíce sáhl na dno sil a které je nejobtížnější pasáží v závěrečném úseku výstupu.
Pod vrcholem by měly vzniknout dva hliníkové žebříky, které by měly zamezit dlouhému čekání ve frontách, snížit riziko neštěstí vyplývajících z hloupého čekání a pomoci horolezcům na cestě zpět z vrcholu do táborů.
Informaci přinesl jako první deník The Guardian. Citoval z návrhu Nepálského svazu organizátorů vysokohorských expedicí. Nápad vyvolal velké spory ve světové horolezecké komunitě.
"Určitě tam být nemá. To je stejné, jako kdybychom chtěli do hlubin Mariánského příkopu stavět tunely, aby se tam mohli jezdit dívat dobrodruzi, kteří zase tak velkými dobrodruhy nejsou, ale chtěli by si na ně chviličku hrát," řekl Aktuálně.cz bývalý pražský primátor Pavel Bém.
"Na Everest není možné vytvořit pěšinku jako v Tatrách nebo v Krkonoších. Je to nesmysl, tu horu to dehonestuje a bere jí to její majestát a výjimečnost. S tím málem, co já odsud z České republiky zmohu - mám v Nepálu přátele -, proti tomu budu veřejně vystupovat a bojovat," dodal politik, který na Everest vylezl před šesti lety.
Přelidněnost, kam se podíváte
Loni i letos dosáhlo vrcholu více než pět stovek lidí. Letos byl největší provoz 19. května, kdy v rozmezí několika hodin vystoupalo 150 horolezců.
Zatímco problémy s vršícími se odpadky kolem hory i v táborech pod ní se podle svědků zlepšily a úklidová kampaň má výsledky, s "přelidněností" je to u nejvýše položeného bodu na zeměkouli horší.
Radek Jaroš vylezl na 8848 vysokou horu v roce 1998. "V případě výstupů touto cestou a tím stylem, jakým se to vyvíjí, tak se v podstatě už nebavíme o horolezectví. Bavíme se o komerční snaze dostat nahoru co největší počet lidí. Ti, kteří tam lezou, tak většinou už nejsou horolezci. To jsou bohatí lidé, kteří doma už mají porsche, manželku, milenku a potřebují se chlubit tím, že byli na Everestu," míní.
"Drtivá většina z nich tam leze s pomocí Šerpů, někdy i několika desítek Šerpů. Z tohoto hlediska je to jedno, jestli tam postaví žebříky. Na Mont Blanc si před sto lety nikdo nedokázal představit, že by tam mohl někdy nějaký člověk vylézt. Teď tam chodí tisíce lidí a nikdo se nad tím nepozastavuje. S Everestem to dopadne stejně, " doplnil pro Aktuálně.cz.
Schod na hranici vědomí
Loni při dobývání Everestu zahynulo deset lidí, letos zatím devět. Nejznámějším případem z poslední doby je smrt třiatřicetileté Kanaďanky, která na horu vystoupila, ale krátce po zahájení sestupu zemřela na vyčerpání a problémy s dýcháním.
Podle Jaroše jen takzvaný Hillaryho výšvih či schod složitý hlavně tím, že leží tak vysoko a těsně pod vrcholem.
"Hillaryho výšvih je náročný v té výšce. Je v nějakých osmi a půl tisíce metrech, lidé už jsou tam na hranici svého vědomí. Žebřík by jim jistě pomohl, i když tam už jsou k dispozici natažená fixní lana," domnívá se.
Sám po žebříku na Everest lezl. Ale po tom, který je umístěný z čínské strany od roku 1975, která je mnohem méně frekventovaná.
"Je tam nějakých deset metrů vysoká kolmá skála, lezl jsem to bez Šerpů a bez kyslíku, takže jsem už byl trochu mimo. Hillaryho výšvih není tak kolmý, je více položený. Jak říkám, obtížné jsou tyto výstupy hlavně kvůli skoro devítikilometrové výšce, ve které se nacházejí."
O tom, že na střeše světa začíná být opravdu těsno, svědčí incident z minulého měsíce. Tři evropští horolezci se dostali do konfliktu se skupinou místních Šerpů kvůli zvolené trase. Šlo o život, protože v souboji se objevily nejen pěsti, ale i kameny, kusy ledu a dokonce nože a cepíny. To se dosud u Everestu nestalo.
