Bern - Vítězství tradičních švýcarských hodnot, smyslu pro svobodu a obranu vlasti.
Tak hodnotí sdělovací prostředky výsledky nedělního celonárodního referenda o zachování stávajícího systému, kdy mají vojáci v záloze doma kromě uniformy také služební zbraně.
Výsledek byl nicméně, podle očekávání, poměrně těsný. Pro zachování tradice hlasovalo něco přes 56 procent Švýcarů.
Téměř 44 procent obyvatel této alpské země tedy naopak hlasovalo pro návrh koalice neziskových organizací a politické levice, zřídit centrální zbrojní arzenály a zavést povinou registraci všech zbraní.
Těch v této osmimilionové konfederaci koluje asi 2,3 milionu.
Zbraní je v zemi obrovské množství, protože kromě toho, že se v útrobách každého třetího švýcarského obydlí skrývá malá armádní zbrojnice, Švýcaři holdují sportovní střelbě. Střelecký klub je v každé větší obci.
Zrušení modelu, ojedinělého v Evropě i zbytku světa, předkladatelé obhajovali tím, že jsou zbraně v domácnostech často nástrojem k zastrašování členů rodiny. Množí se i případy, kdy je držitelé obracejí proti sobě.
"Pokud zajistíme, aby nebyly střelné zbraně tak snadno dostupné, klesne počet sebevražd. Ano, je to takhle jednoduché," cituje agentura AFP Elsu Kurzovou z organizace Stop sebevraždám.
Švýcarský kriminolog Martin Killias ve své studii tvrdí, že doma držené vojenské zbraně mají ročně na svědomí až tři stovky lidských životů. Švýcarsko navíc patří k zemím s největším počtem sebevražd v Evropě. Ročně si přivodí smrt asi 1300 Švýcarů. Ve čtvrtině případů střelnou zbraní.
Odpůrci novely zbrojního zákona ale kontrovali stejně jednoduchým argumentem: Kdo se bude chtít zabít, zabije se i bez armádní pušky.
Neberte zbraně těm, kteří Vás mají bránit
Podle těch, kteří jsou proti uskladnění zbraní v domácnostech, jde o zbytečný přežitek a nebezpečný hazard. V dnešní době, kdy lidé pracují daleko od domova, už je navíc jedno, zda si vojáci v záloze pojedou pro zbraně do zbrojnice nebo domů.
Druhý tábor zase tvrdí, že by novela podkopala bojeschopnost švýcarské armády, omezila svobodu občanů a pošlapala dlouhou tradici.
"Chtějí sebrat zbraně těm, kteří byli vycvičeni k obraně vlasti. Zločincům je naopak nechávají," rozčiluje se například střelecký instruktor Erich Sutter.
Tradice skladování osobního vybavení vojáků sáhá až do roku 1870. Od roku 1940, pod vlivem událostí druhé světové války, pak mohou mít vojáci doma i ostrou munici.
Diskuze o změně zbrojního zákona se ve Švýcarsku rozhořela poté, co v roce 2001 muž jménem Friedrich Leibacher na schůzi zastupitelstva města Zug postřílel čtrnáct lidí. Použil přitom komerční verzi automatické pušky SG 550, kterou má většina vojáků doma.
Jazykový paradox
Švýcaři se v této zásadní otázce rozdělili zhruba na polovinu.
Levice a ženy byly spíše pro stažení výzbroje z domovů, muži a politická pravice naopak hlasovali pro zachování tradice.
Zajímavé je ale i rozdělení voličů podle mateřštiny. Zatímco německy mluvící obyvatelé, kterých je ve Švýcarsku téměř 64 procent, hlasovali proti návrhu. Ve francouzských kantonech byli lidé poměrně jednoznačně pro změnu zbrojního zákona. Například v Ženevě souhlasilo s omezením práva vlastnit zbraň 61 procent oprávněných voličů.
Švýcarská armáda je založena na vojácích v záloze. Muži nastupují povinný vojenský výcvik v devatenácti letech a pokračují v něm až do svých čtyřiatřiceti. Jeho součástí jsou právě i ostré střelby. Pro ženy je členství v armádě dobrovolné.
Švýcarská referenda
Všeobecná referenda jsou ve švýcarském politickém systému pevně zakotvena. V případě změn ústavy se koná referendum vždy, pokud jde o běžné zákony. Stačí, aby se k žádosti o vypsání referenda během sta dní připojilo osm kantonů nebo 50 tisíc občanů.
Právě referendum rozhodlo například o tom, že Švýcarsko nevstoupilo do Evropské unie, zakázalo výstavbu minaretů nebo uzákonilo vyhošťování cizinců, kteří se dopustí trestného činu.
