Washington, Islámábád - Ještě nikdy nebyly vztahy mezi Spojenými státy a Pákistánem tak špatné jako teď.
Americké vlajky a portréty či loutky prezidenta Baracka Obamy letos Pákistánci v ulicích pálí mnohem častěji než třeba v Íránu, který je obecně považován za jednoho z nejradikálnějších odpůrců Spojených států.
Napětí v americko-pákistánských vztazích kulminovalo minulou sobotu, kdy americké speciální jednotky na afghánsko-pákistánském pomezí z helikoptér omylem rozstřílely stanoviště pákistánské armády, v kterém zahynulo 24 vojáků.
Islámábád reagoval zablokováním hraničních přechodů, přes něž Američané dopravují zásoby a vojenský materiál pro jednotky NATO, jež pod jejich vedením bojují v Afghánistánu proti Tálibánu a Al-Káidě.
Pákistánská vláda následně odvolala svou účast na konferenci o poválečném uspořádání Afghánistánu, která začne v pondělí v německém Bonnu.
Pákistánci, mimořádně rozhořčení sobotním incidentem, nejhorším svého druhu za celých deset let trvání afghánské války, navíc hrozí úplným přerušením spolupráce s USA ve válce proti teroru. Bez aktivní účasti Pákistánu se přitom jen stěží povede zajistit mír v Afghánistánu.
Proč se Pákistán postavil Spojeným státům? Z čeho jeho zášť pramení? A co na to říká Amerika? Odpovědi vám nabízíme v následujícím přehledu.
Proč Pákistán reaguje tak ostře, když šlo "jen" o nehodu?
Pákistánci fakticky nereagují na jednu, ale na celou sérii vážných krizí, které devastují pákistánsko-americké vztahy od začátku roku. Sobotní incident je pouze poslední kapkou.
První z nich byla aféra s kontraktorem CIA Raymondem Davisem, který v lednu zastřelil za nevyjasněných okolností v Láhauru dva Pákistánce.
Davis tak v Pákistánu vyvolal výbuch antiamerických nálad, který Washington ještě zhoršil svým trváním na jeho okamžitém vydání do USA s odůvodněním, že se jedná o zaměstnance americké ambasády s diplomatickou imunitou.
V květnu přišla - pro Pákistánce zřejmě největší - rána v dosavadních americko-pákistánských vztazích: úspěšný zásah amerických speciálních jednotek proti teroristovi Usámovi bin Ládinovi, který se skrýval v pákistánském Abbottábádu.
Pro Pákistánce tato operace, o které nebyli předem informováni, znamenala políček do tváře před celým světem.
Tím dalším, co vztahy mezi Islámábádem a Washingtonem zhoršilo, jsou útoky amerických bezpilotních letounů na pákistánská kmenová území a skutečnost, že při nich podle Pákistánců často zahynou nevinní civilisté.
Pákistán pobuřuje, že v souvislosti s údery a cíli bezpilotních letadel nemá právo veta, což považuje za útok na svou suverenitu.
Jak se zhoršení vztahů projevuje?
Kromě zmíněného bojkotu konference v Bonnu a uzavření hranic s Afghánistánem je to především omezování spolupráce mezi tajnými službami obou zemí, neustálé narůstání vzájemné nedůvěry a snaha obou stran připravit se na případnou úplnou roztržku, což zvyšuje její pravděpodobnost.
Mezi CIA a mocnou pákistánskou tajnou službou ISI vládla vždy nedůvěra. Po událostech s Davisem, a samozřejmě především s Usámou bin Ládinem, nařídil Pákistán Spojeným státům, aby snížily počet amerických vojenských instruktorů v Pákistánu na minimum.
Omezil také sdílení informací mezi ISI a CIA. Spolupráce mezi těmito dvěma tajnými službami byla přitom už tak velmi problematická, protože američtí agenti vždy podezírali ISI z toho, že hraje dvojí hru a podporuje islámské radikály v Pákistánu i Afghánistánu.
ISI zase pobuřovalo, že CIA v Pákistánu buduje tajně síť vlastních agentů, aby na ní mohla být nezávislá.
Co bude s vojenskou pomocí, kterou USA Pákistánu poskytují?
USA poskytly Pákistánu od začátku války v Afghánistánu v roce 2001 vojenskou a finanční pomoc přibližně ve výši 22 miliard dolarů, tedy přes dvě miliardy dolarů ročně.
V této částce jsou zahrnuty i finanční "kompenzace" za to, že Pákistán udržuje na své hranici s Afghánistánem asi 100 000 vojáků, což by jinak znamenalo neúnosné břemeno pro jeho státní pokladnu.
Negativní vývoj ve vzájemných vztazích však vede u řady amerických politiků k názoru, že tato pomoc by se měla omezit, nebo přímo zastavit.
Pokud však bude Pákistán odříznut od amerických finančních zdrojů, nebude mít pákistánská vláda už nic, čím by mohla před vlastním obyvatelstvem ospravedlnit účast ve válce proti teroru.
Může za krizi ve vztazích USA a Pákistánu jen letošní "nešťastný" rok?
Nikoli, je to vývoj daný nejen zmíněnými incidenty, ale celou řadou širších okolností. Pákistán například vždy hledal silného spojence proti Indům.
Sbližování USA s Indií, touto novou asijskou velmocí, motivované obavou z prudce narůstající ekonomické a vojenské moci Číny, v Pákistánu mnozí vnímají jako další doklad nespolehlivosti USA.
Islámábád se proto ostentativně přiklání k Číně a zřejmě se bude snažit zlepšit vztahy i s Ruskem, dalším velkým regionálním hráčem, které mělo zase tradičně blíž k Indii.
Poslední rok však dokonale "obnažil" všechna slabá místa v americko-pákistánských vztazích. Navíc jasně ukázal zásadní divergenci v názorech USA a Pákistánu na to, jaký by měl být vývoj v této části Asie po roce 2014, až americké jednotky odejdou z Afghánistánu.
