Praha - "Už od dětství jsem věděla, kdo jsem," začíná svoji hodinu a půl trvající zpověď Chorvatka Ana. "Nevěděla jsem ale, jak by na to reagovala matka, a proto jsem mlčela," vysvětluje v dokumentu, který má na programu letošní ročník festivalu Jeden svět.
To vše se změnilo, když bylo Aně 16 let.
Tehdy se odhodlala rodičům říct pravdu. "Řekla jsem jim, že jsem se zamilovala do Natji. To je ale šokovalo."
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
Rodiče začali Anu nenávidět. "Matka se na mě dívala s nenávistí v očích," vzpomíná dívka s tím, že ještě nikdy neviděla, aby matka pociťovala takovou nenávist ke svému dítěti.
Rodiče se začali vyhýbat společnosti i svým přátelům. Obviňovali Anu, že jim dělá ostudu. I proto přišli se lží – okolí namluvili, že Ana je drogově závislá.
To pro ně nebyla taková ostuda jako veřejně přiznat, že je lesba.
"Napravování" v léčebně
U toho ale rodiče nezůstali. Brzy našli způsob, jak Anu "vyléčit".
Našli lékařku Mirjanu Vulinovou, která tehdy vedla psychiatrickou léčebnu.
Tam se Ana dostala pod obrovský tlak - Vulinová se ji snažila "napravit". Po nějaké době se Aně podařilo přesvědčit lékařku, že se "změnila".
Po návratu domů pak rodiče přemlouvala, aby ji nechali žít svůj život. "Jak jste mi to mohli udělat? Přijměte mě takovou, jaká jsem. Přestaňte mě mučit," prosila tehdy Ana.
Rodiče ale zůstali neoblomní – Ana se musela vrátit do léčebny. "Tehdy se z nich stali moji nepřátelé. Už jsem jim nevěřila. Nevěděla jsem, co udělají," vypráví v dokumentu Nemocná třesoucím se hlasem.
Život v ústraní a strachu
Zavřená v nevlídném prostředí mezi bílými zdmi a obklopena nepřátelským personálem strávila Ana celkem pět let.
S dlouhodobým pobytem v léčebně se mladá dívka dosud vyrovnává jen těžko. Ve snímku režiséra Hrvoje Mabiće popisuje, jak se straní lidí. Že má dodnes strach.
Nedokáže se oprostit od své minulosti, do které se neustále vrací.
"Byla jsem zdravé dítě. Teď ale potřebuji terapii," svěřuje se v dokumentu, kde se prolínají obrázky z léčebny a přírody. "Někdy si přeji, abych tu už nebyla. Jen ležím a představuji si, že jsem mrtvá."
Sick (Nemocná). Hrvoje Mabic. I v Evropě 21. století se odehrávají příběhy, na které jsme zvyklí už jen z obskurní hororové fikce. Když se šestnáctiletá Chorvatka Ana svěří rodičům s tím, že má přítelkyni, nechají ji umístit do psychiatrické léčebny, kde je nucena podrobit se "léčbě drogové závislosti". Tak zní oficiální diagnóza, kterou lékařka Mirjana Vulinová stanovila, aby mohla dívku celých pět let intenzivně "léčit" z homosexuality. Film podle Anina vyprávění rekonstruuje absurdní terapii, která měla podle doktorky i rodičů být "pro její vlastní dobro". Jak se na Aně psychiatrická léčebna podepíše? A dokáže někdy svým rodičům odpustit?
