Toronto (od naší zvláštní zpravodajky) - Oranžová, modrá, červená, občas zelená. Cedule na podporu politických stran se v okrsku Junction v západní části Toronta na předzahrádkách rodinných domů střídají celkem pravidelně. Těžko říct, jestli spolu sousedi - vzhledem k opačným politickým názorům - vůbec mluví. Místy je vidět, že hlavně s těmi červenými plakáty - patřícími vládním liberálům Justina Trudeaua - si to někdo přišel vyřídit pár ranami.
Kanadská volební kampaň je vyrovnanější, než se čekalo. Vítězství ve volbách, které právě probíhají, měl ještě před sedmi měsíci premiér Trudeau prakticky jisté. Série skandálů ale nahrála opoziční Konzervativní straně a jejímu nenápadnému lídrovi Andrew Scheerovi. Volební místnosti se v Kanadě zavřou v noci na úterý středoevropského času.
Poslední průzkumy předpovídají Trudeauovým liberálům 31,8 procenta hlasů, konzervativcům 31,4 procenta a levicové Nové demokratické straně (NDP) okolo 18 procent. Na většinu tak nejspíš nedosáhne nikdo (v moderní kanadské historii na federální úrovni nikdy koaliční kabinet nevládl, pozn. red.).
"Pokud bych si musel vsadit buď na Trudeaua, nebo Scheera, řekl bych, že Trudeau zůstane premiérem i po volbách. I proto, že v případě menšinové vlády bude mít v parlamentu mnohem víc potenciálních partnerů," vysvětluje pro Aktuálně.cz Paul Adams, profesor politické žurnalistiky na Carleton University v Ottawě, který léta vedl předvolební průzkumy pro hlavní kanadská média.
Naznačuje tím, že Trudeau může být předsedou vlády, i pokud nevyhraje. Vzhledem k volebnímu programu má větší šanci než Scheer, že se dohodne s NDP nebo Zelenými, aby jeho kabinet tolerovali.
Trudeaumanie II aneb premiérem po tátovi
V záři reflektorů Justin Trudeau žije déle než Donald Trump. Narodil se v době, kdy byl jeho otec Pierre poprvé kanadským premiérem. Pierre Elliot Trudeau pak zemi vládl 15 let, dodnes je jednou z legend tamní politiky.
Justin se do jeho šlépějí nehrnul. V mládí střídal zaměstnání - byl vyhazovač v baru, snowboardingový instruktor, nakonec učitel. Po smrti otce v roce 2000 tvrdil, že se o politiku nezajímá, že nesleduje zprávy a spoléhá na to, že vše důležité mu řeknou ostatní. Byl to ale právě otcův pohřeb, kdy se o Justinových politických ambicích začalo spekulovat.
Tehdy 28letý Trudeau na něm přednesl dramatickou řeč. Na závěr dodal: "Miluji tě, tati," položil hlavu na jeho rakev a plakal. Dodnes je to jeden z nejčastěji přehrávaných zpravodajských záběrů v kanadské historii. O sedm let později poprvé kandidoval do parlamentu.
Pierre Elliott Trudeau
Pierre Elliott Trudeau (1919-2000) byl kanadským liberálním premiérem v letech 1968 až 1979 a poté znovu mezi roky 1980 a1984. Při jeho prvním volebním vítězství ho Kanaďané vnímali jako čerstvý vítr v politice a těšil se v té době až neobvyklé popularitě, často se fotil i po boku celebrit. Neustálé přítomnosti jeho obdivovatelek a fanynek se brzy vžil termín Trudeaumanie.
Politicky je Trudeau starší spojovaný hlavně s politikou multikulturalismu a prosazením principu dvojjazyčnosti. Čelil ale také řadě skandálů, mimo jiné kvůli relativně blízkému vztahu s kubánským diktátorem Fidelem Castrem nebo nepatřičnému chování k britské královně Alžbětě II. - i kvůli sjíždění zábradlí přímo v Buckinghamském paláci nebo pitvoření se za jejími zády.
Ve Sněmovně reprezentantů mladý politik nijak nevyčníval a mnozí mu vyčítali, že jen využívá slávy svého otce. Obrat přišel v roce 2012, kdy svého politického oponenta vyzval na boxerský zápas, samozřejmě před davy novinářů. Vyhrál a jeho popularita rostla a za rok už byl lídrem Liberální strany. Zároveň se ale poprvé začaly objevovat poznámky, že mu jde víc o show než o skutečnou politiku. Konzervativci poprvé použili slogan "Justin Trudeau není tím, za koho se vydává".
V roce 2015 vsadil na podobnou strategii jako před ním Barack Obama. Pasoval se do symbolu změny, naděje a nové krve, která pohne systémem.
"Byla to kombinace jeho vzhledu a uvolněnosti mezi lidmi, kteří jsou jiní než on. To kolem něj vytvořilo jakousi auru a charisma. V kombinaci s progresivním idealismem zaměřeným na inkluzi žen a menšin, legalizací marihuany, vizí pro volební reformu to lidem učarovalo," vysvětluje expert na politickou žurnalistiku Adams a připomíná, že Trudeauovi ve velké míře pomohli mladí voliči, kterých v roce 2015 přišlo hlasovat výrazně víc než v předchozích letech.
Roli hrálo i to, že tehdejší konzervativní premiér Stephen Harper byl u moci devět let a Kanaďané si k němu nikdy větší osobní vztah nevytvořili. V závěru kampaně ho navíc nespravedlivě spojovali s tragédií okolo utopeného syrského chlapce Alana Kurdiho, čehož tým Liberální strany dokázal politicky využít. Okolo Trudeaua po jmenování premiérem vzniklo podobné šílenství jako kolem jeho otce na konci šedesátých let. I tentokrát se této obsesi začalo říkat Trudeaumanie, přelila se navíc i do zahraničí - Trudeau se například objevil na obálce časopisu Rolling Stones.
Premiér s nálepkou pokrytce
První měsíce a roky zažíval Trudeau politické líbánky. Po zvolení Donalda Trumpa byl často nálepkován jako jeho protiklad a obhájce liberálního světa, který vytáhne Kanadu mezi hlavní světové hráče. Při vyjednávání cel se navíc několikrát Trumpovi veřejně postavil.
První pokles popularity přišel, když se mu nepodařilo prosadit volební reformu, druhý, když se při státní návštěvě Indie převlékl do bollywoodského oblečení a byl částečně ignorován místními politiky. Zdánlivá maličkost se dramaticky podepsala na poklesu popularity, Kanaďané se začali obávat, že svou roli nebere vážně.
"Konzervativcům se v předchozích volbách podařilo do hlav Kanaďanů zasadit semínko pochybností o Trudeauově osobnosti a charakteru. Když ho porovnáte s Barackem Obamou, i u něj časem z růže opadaly okvětní lístky, ale vždycky působil autenticky, nechoval se jinak během kampaně a pak jako prezident," tvrdí Adams. "Po eskapádě v Indii ale lidé začali přemýšlet nad tím, jestli si opravdu Trudeau na veřejnosti nehraje na někoho jiného," dodává. To se opakovalo znovu, když podpořil výstavbu ropovodu v Britské Kolumbii, přestože hlásal progresivní enviromentální politiku.
Letos v dubnu pak přišla nejtvrdší rána. Aféra kolem stavební společnosti SNC Lavalin zničila Trudeauovy šance na pohodlné znovuzvolení. Premiérův tým se snažil přesvědčit teď už bývalou ministryni spravedlnosti, aby firma nemusela stanout před soudem kvůli údajnému uplácení libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. Údajně se bál, že firma kvůli stopce na veřejné zakázky v případě odsouzení odejde ze země a tisíce Kanaďanů přijdou o pracovní místa. Aura čestného politika padla.
Poslední pád preferencí, ze kterého se stihla částečně vzpamatovat jeho strana, ale ne on sám, zažil Trudeau v září. Média zveřejnila několik fotografií a videí (první z roku 2001) z večírku, na kterých má ztmavený obličej make-upem. Nošení takzvaného blackface je v Severní Americe vnímáno velmi rasisticky. V historii byl používán k zesměšňování a ponižování Afroameričanů. Trudeau se sice omluvil, aféra ale jen dál prohloubila spekulace o jeho politické přetvářce.
"Celou svou mediální osobnost postavil na inkluzi menšin, ať už šlo o ženy, nebo o lidi různé barvy pleti. Když se ukáže, že člověk, který neustále mluví o otevřenosti a potřebě diverzity, tyto národy veřejně zesměšňoval a ne jednou, ale opakovaně, podrývá to jeho charakter," vysvětluje profesor Adams.
Greta jako nová krize
Na Trudeauových chybách postavili opoziční konzervativci celou svou kampaň. Slova o tom, že není takový, jak se prodává, jsou slyšet ze všech rádií a televizních stanic.
Kanadského premiéra podle politických komentátorů může zachránit jen to, že lidé budou hlasovat proti konzervativcům. I proto se jeho strana v posledních týdnech snaží více akcentovat téma klimatické změny, které před tím kampaní nijak nehýbalo.
Změna nastala po projevu švédské aktivistky Grety Thunbergové v OSN a následných statisícových demonstracích napříč Kanadou. Teď jde o jeden z nejčastěji medializovaných sporů mezi stranami. Zelenou politiku ve velkém prosazují liberálové, NDP a samozřejmě Zelení a díky tomu je mezi těmito stranami šance na povolební spolupráci. Konzervativci mají naopak enviromentální program vágní a neambiciózní, historicky mají navíc blízko k ropným společnostem v Albertě.
Pro Trudeaua se tak životní prostředí může stát tím, co pro něj v roce 2015 byla uprchlická krize, na kterou dokázal včas politicky reagovat. Jisté ale je, že i v případě jeho výhry bude jeho postavení slabší a jeho pověst mnohem pošramocenější.
