Mnichov - Kousek od bavorského Berchtesgadenu, u frekventované silnice B 20, stojí malá kaple. Postavili jí tu, aby "dohlížela" na projíždějící řidiče.
Třináct let starý svatostánek dnes z doslechu zná snad každý člověk v Bavorsku. Motoristé jej sice roky lhostejně míjeli, zato však přitahuje jiné lidi.
Místní obyvatelé tvrdí, že se tu scházejí skinheadi v kožených bundách a kanadách.
Do dřevěného trámu prý dokonce kdosi vyryl hákový kříž. Důvod? Podlahu kaple tvoří desky z červeného mramoru. Desky, které zřejmě dřív patřily Adolfu Hitlerovi.
Terasa, symbol zla
Na neobvyklou stavební "zajímavost" upozornil v rozhovoru pro list International Herald Tribune německý historik Florian Beierl.
Tytéž kusy červeného mramoru podle něj zdobily proslulou terasu Hitlerova horského sídla Berghofu, které stálo - než ho v dubnu 1945 vybombardovali spojenci - na hoře Obersalzberg, nedaleko odtud.
Vůdce nacistického Německa se na terase často nechával fotografovat. "Tou dobou se na ní v plavkách vyhřívala Hitlerova přítelkyně Eva Braunová, diktátor tu hladil děti a psy a vítal se se svými společníky Himmlerem a Bormannem," připomíná týdeník Der Spiegel.
Sám Hitler se dal několikrát slyšet, že v Berghofu vymyslel "všechny své velké plány". V chatě, kterou nechal později přestavět ve skutečnou alpskou pevnost, diktoval ostatně již v roce 1925 druhou část Mein Kampfu. Chystal tu Druhou světovou válku i vyvraždění milionů evropských židů.
Nezničitelné ruiny
Právě proto se v Bavorsku místa zvaného Berghof dodnes tolik bojí. Už v roce 1952 bylo srovnáno se zemí.
V polovině devadesátých let se pak definitivní likvidace toho, co z Berghofu zbylo, ujala bavorská vláda. Nechtěla nic ponechat náhodě, a tak nařídila, aby těžká technika odstranila kromě mechem porostlých zbytků zdí i to, co zůstalo v zemi, včetně základů.
Každý kámen měl být rozdrcen a trosky odvezeny pryč. "Stavbu hlídala ochranka s vlčáky," píše německý týdeník Der Spiegel.
Berghof se ze světa přesto zprovodit nepodařilo. "Suvenýry" si postupně odnášeli jak turisté, tak dělníci a místní obyvatelé.
Červený mramor z Hitlerovy terasy se podle Spiegelu zalíbil šéfovi stavebního úřadu Matthiasovi Ferwagnerovi. Místo na skládku ho nechal odvézt na dvůr úřadu, aby ho následně použil při stavbě už zmiňované kaple.
Rozpačité zacházení s minulostí
Likvidace trosek Berghofu měla region kolem Berchtesgadenu definitivně zbavit jeho špatné, "hnědé" pověsti. Namísto přesvědčených nacistů měl Obersalzberg lákat turisty ze všech koutů světa, zejména pak movitou klientelu.
Právě pro ni nechala bavorská vláda - nadohled od místa, kde kdysi Berghof stál - v letech 1995 až 2008 za 100 milionů eur vystavět luxusní pětihvězdičkový hotel. V prezidenském apartmá stojí jedna noc přes 1000 eur, k dispozici je i parkovací stání pro vlastní helikoptéru.
Nacistickou minulost Obersalzbergu připomíná muzeum, které tu otevřeli v roce 1999. I když patří k nejlepším svého druhu, podle mnoha expertů to nestačí.
"Němci jsou mistry v zacházení s místy, kde trpěly oběti nacismu, jako jsou Dachau, Buchenwald nebo Sachsenhausen," stojí v komentáři listu New York Times, jehož spoluautorem je "objevitel" Hitlerových kamenů Florian Beierl. Zatímco koncentrační tábory citlivě zakonzervovali, s budovami, kde nacisté sídlili a kde se rodily nejhorší zločiny v historii, si nevědí rady.
Podobný osud jako Berghof potkal i bunkr, v němž Adolf Hitler spáchal sebevraždu. Z obav před nájezdy pravicových extremistů byl zcela zničen.
V Berlíně se o místě, kde bunkr stál, dlouho systematicky mlčelo. A i teď ho průvodci turistům ukazují jen na požádání.
