Záhřeb - Bezmála čtyřicet let ostrov Goli Otok v Jadranském moři sloužil jako vězení, kde přebývali pouze vězňové a zaměstnanci věznice. Dnes, dvacet let po pádu Jugoslávie, chorvatská vláda stále neví, jakým způsobem tento kus panenské přírody využít.
Kolem ostrova se rozprostírají turisty nedotčené pláže a ostrov samotný unikl divokému urbanistickému rozvoji, který nastal v některých jiných částech země v naději přilákání co nejvíce turistů.
Jedinou stavbou na ostrově s rozlohou 4,7 kilometrů čtverečních jsou opuštěné a polorozpadlé budovy vězení a bunkry. Návštěvníci sice na ostrov přístup mají, ale jen na půl dne. K ostrovu však nejsou k dispozici žádné turistické příručky či vyškolení průvodci.
Jugoslávský gulag
Na ostrově není ani žádný památník, jenž by sklonil poklonu asi 30 000 politických vězňů, kteří v době vlády jugoslávského vůdce Tita ostrovem prošli.
Podle holandského deníku Trouw ale nová budoucnost Pustého ostrova, jak zní překlad jména Goli Otok, začíná pomalu dostávat konkrétnější rysy. Na robinsonovsky opuštěném ostrově by ve spolupráci záhřebské architektonické asociace s chorvatskou organizací bývalých vězňů a nizozemským institutem Ante Zemljar měl být postaven památník a dokumentační centrum.
„Goli Otok byl jugoslávský gulag, kde končili stalinisté a Titovi oponenti na převýchovu," říká historik Tvrtko Jakobina ze záhřebské univerzity.
Komerční tip: Leťte na dovolenou do slunné Itálie! |
„Když tam ale jedete teď, nic se o této historii ostrova nedozvíte," připomíná zanedbaný stav ostrova jeden z autorů projektu na výstavbu památníku Sacha Zanko z rotterdamského institutu Berlage.
Do roku 1956 v ostrovním vězení končili oponenti "otce zakladatele, Josipa Broze Tita. V dalších letech bylo vězení určené i pro nepolitické vězně, převážně odsouzené za nejtěžší zločiny.
Mýtus a nostalgie
Bývalí političtí vězňové nyní doufají, že s medializací ostrova a přilákáním lidí na místo, kde jich mnoho z nich nepřežilo, zboří mýtus o progresívní a neškodné jugoslávské vládě a zmírní nostalgii některých lidí po bývalé socialistické republice.
Osmdesátiletý Dmitar Kastratovič stále trpí nočními můrami, ve kterých se mu vrací scény z dob, kdy byl na ostrově coby osmnáctiletý mladík vězněn.
„Někdy nám dali pouze čtyři fazole za celý den, a když si někdo z nás stěžoval, všechny do jednoho nás potrestali," cituje holandský deník Trouw Dmitara Kastratoviče, který v důsledku mučení přišel o ledvinu. Měl ale to štěstí, že přežil. Někteří jeho kamarádi kruté podmínky vězení nezvládli a svůj život ukončili skokem ze skály. Kastratovič pak jejich těla spolu s ostatními vězni musel vlastníma rukama pohřbívat.
Od umění po porno
V roce 1989 bylo vězení uzavřeno. „Stále se přesně neví, kolik vězňů v táboře bylo a kteří z nich jsou dnes ještě naživu," cituje server Pressup historik Berislav Jandrić, který pracuje pro chorvatský Historický ústav v Záhřebu. Odhaduje se, že jich bylo mezi 15 až 50 tisíci.
Od roku 1989 se o ostrov ucházely různé neziskové organizace, místní samosprávy i soukromé společnosti.
Mezi návrhy byl i nápad mladých chorvatských umělců „věnovat" ostrov umělcům z východní Evropy či vytvořit hotel ve stylu vězení, kde by pracovali falešní dozorci a dovolenkáři by se mohli ubytovat i na samotce. Tento návrh byl ale chorvatskou vládou šmahem zamítnut.
Na ostrově se svého času nelegálně natáčely i porno filmy.
Napravení reputace
Chorvatská Asociace politických vězňů se dlouhá léta snaží o očištění jmen politických vězňů. Zatím ale bez velkého úspěchu.
Skutečnost, že nikdo z dozorců nebyl zatím postaven před soud, boj o napravení pověsti a finanční kompenzaci podle nich ztěžuje. Pravdou zůstává, že když v 90. letech socialistická Jugoslávie zanikla, rozprchli se bývalí političtí vězňové i zaměstnanci vězení po celém území rozpadlého federativního státu. A to už tak nejednoduchou situaci ještě více ztížilo.
Kromě památníku a střediska projekt počítá i s přilákáním turistů. Podle Sachy Zanka má ostrov podobný úděl jako jihoafrický ostrov Robben Island s nechvalně proslulým vězením, kde strávil značnou část svého života Nelson Mandela.
„Chceme sem přilákat turisty a zároveň zachovat úctu ke zde vězněným lidem," říká Sacha Zanko.
