Migdalii je 62 let, přemýšlí ale jako malé dítě. Stejně jako řada dalších i ona byla kdysi chovankou Willowbrookské státní školy. Rodiče se o dívku, které lékaři diagnostikovali mentální retardaci, tehdy popisovanou jako "idiocii", nezvládli společně s jejími 13 sourozenci postarat. V roce 1964 ji proto jako sedmiletou poslali do Willowbrooku.
Trvalo více než deset let, než se zprávy o otřesných podmínkách v instituci dostaly na veřejnost a než soud jejím obyvatelům přiznal nárok na ochranu a patřičnou péči. Odstěhovat je z budovy na Staten Islandu trvalo další dekádu. Migdalia tam nakonec strávila 16 let.
Po propuštění se nejprve vrátila domů. Záznamy, které má k dispozici list New York Times, dokazují, že se jí dařilo dobře. Jenže poté jí zemřela matka a dnes dvaašedesátiletá žena skončila v jednom z takzvaných skupinových domů v newyorském Bronxu.
Právě tady, stejně jako v dalších podobných státem zřizovaných pečovatelských centrech, se podle slibu amerických úřadů měli chovanci z Willowbrooku konečně dočkat důstojného zacházení. Místo toho ale Migdaliino trápení pokračovalo. Vyšetřování, které začalo poté, co se rozhodl promluvit jeden ze zaměstnanců, odhalilo, že jsou zde klienti běžně biti a jinak týráni.
Sama Migdalia si odnesla modřiny a podlitiny na hrudi a nohou. Na břiše jí při vyšetřování objevili něco, co ze všeho nejvíc připomínalo otisk boty. Žena se nikdy nenaučila mluvit, proti napadání se tedy nemohla ani slovně bránit. Případů podobných tomu, co se stalo Migdalii, tedy fyzického ubližování, v těchto zařízeních zaznamenaly úřady podle listu New York Times jen v loňském roce celkem 97.
Další tři desítky případů zahrnovaly psychické týrání a stovky případů pak zanedbání péče a špatného zacházení, včetně neoprávněného poutání, uzavírání na izolaci, odepření lékařské péče nebo naopak nevhodného dávkování léků. Celá řada případů se týká bývalých klientů Willowbrooku a chování 13 zaměstnanců podle vyšetřovatelů do značné míry připomíná přístup známý z desítky let uzavřené nechvalně proslulé školy.
"Ten systém se hroutí," říká Antonia Fergusonová, zástupkyně jedné z organizací, jež se ve jménu klientů skupinových domů, kteří jsou zároveň někdejšími klienty Willowbrooku, snaží domoci spravedlnosti. "Nikdo by neměl být nucen prožívat znovu ty hrůzy," je přesvědčená.
Třem pacientům, kteří ve Willowbrooku nebyli, se to již podařilo. U soudu státu New York vysoudili za týrání odškodné v celkové výši šest milionů dolarů (138 milionů korun) a domohli se toho, že nad centrem v Bronxu bude nově dohlížet nezávislá nezisková organizace.
Podle státní zástupkyně pro Bronx Darcel D. Clarkové jsou ale důkazy v dalších případech nedostatečné. Oběti nemohou mluvit samy za sebe a svědci nejsou k dispozici. "Nejde o to, jestli se to stalo nebo ne. Jde o to, co můžeme prokázat," řekla listu New York Times.
Po interním prošetřování někteří pečovatelé zařízení v Bronxu, kde Migdalia stále žije, opustili. Podle Úřadu pro péči o postižené státu New York, který skupinové domy provozuje, podstoupili školení a jsou pod zvýšeným dohledem. Devět ze 13 ale pro úřad dále pracuje, z toho sedm v pečovatelských domech.
