Vztahy mezi židovským státem a Ruskem se v posledních desetiletích řídily pragmatismem. Izrael akceptoval ruský vliv a vojenskou přítomnost v Sýrii, Kreml toleroval občasné izraelské útoky na sklady a pozice libanonského šíitského hnutí Hizballáh na syrském území. Podmínkou bylo, že se Rusové a Izraelci nebudou ostřelovat navzájem.
Útok radikálů na Izrael, při kterém zavraždili na 1400 lidí, ale základem dohody otřásl. Ruský prezident Vladimir Putin nedal najevo žádnou empatii vůči izraelským civilním obětem a v projevu po říjnovém útoku prohlásil, že Rusko podporuje vytvoření samostatného palestinského státu. Tamní ministr zahraničí Sergej Lavrov také před několika dny uvedl, že izraelské bombardování Pásma Gazy je v rozporu s mezinárodním právem.
Izraelští politici od počátku konfliktu dávají najevo, že jim vadí reakce Ruska a Číny. Moskva a Peking shodně obviňují z rozpoutání krize Spojené státy a nekritizují Hamás, alespoň ne veřejně.
Rusko navíc úzce spolupracuje s Íránem, izraelským úhlavním nepřítelem. Írán dodává ruské armádě drony k ostřelování Ukrajiny, kde Rusko loni v únoru rozpoutalo válku. Udržuje také vztahy s Hamásem.
Cestu představitelů Hamásu do Moskvy z minulého týdne označilo izraelské ministerstvo zahraničí "za legitimizaci terorismu proti Izraelcům".
Vývoj vztahů
V minulosti Moskva svůj postoj k Izraeli měnila podle situace. Sovětský diktátor Josif Stalin zpočátku vznik židovského státu podporoval v naději, že stát bude prosovětský a komunistický. S jeho souhlasem proto československá, v té době již komunistická vláda dodávala Izraeli zbraně a munici.
V dalších letech se Sovětský svaz od Izraele odvrátil a podporoval Palestince. To po rozpadu Sovětského svazu platilo i pro Ruskou federaci. Putin po nástupu k moci na přelomu milénia tento trend korigoval. Země začala vystupovat vůči Izraeli jako přítel. V roce 2008 se obě země dohodly na bezvízovém styku. Před třemi lety také Putin s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem v Jeruzalémě slavnostně odhalil památník obětem blokády Leningradu.
Když Rusko napadlo Ukrajinu, Izrael se nepřipojil k evropským a americkým protiruským sankcím a Netanjahu vyloučil, že by mohl Ukrajině poskytnout zbraně. Židovský stát také nabídl azyl například miliardáři Romanu Abramovičovi poté, co ho Londýn zařadil na sankční seznam ruských proputinovských oligarchů.
Neohrozit početnou diasporu
Izraelští analytici někdy jako jeden z důvodu izraelské "opatrnosti" ve vztazích s Ruskem zmiňují snahu neohrozit stále početnou židovskou diasporu v Rusku. Podle údajů listu The Jerusalem Post z roku 2022 jich v zemi žije asi 150 tisíc.
"Přijetím delegace Hamásu Rusko překročilo všechny hranice. Pokud budeme nadále mlčet o jeho spolupráci s Íránem, Hizballáhem a Hamásem, vymstí se nám to," míní izraelský vojenský historik Jagil Henkin, se kterým Aktuálně.cz mluvilo po říjnovém napadení Izraele.
"Nikdo v Kremlu se rozhodně nepřetrhne, aby dal najevo sympatie k izraelským obětem. Mnozí zastánci ruského režimu vidí v konfliktu mezi Hamásem a Izraelem hlavně šanci, že se Spojené státy budou méně soustředit na Ukrajinu," citoval list New York Times ruského analytika Alexandera Gabueva z výzkumného střediska Carnegie Russia Eurasia Center.
Hosté v diskusním pořadu státní ruské televize také napadali spoluzakladatele technologické firmy Jandex, podnikatele Arkadij Volože, který kritizoval agresi proti Ukrajině a přestěhoval se do Izraele. "Teď jsem na něj zvědavý, jak půjde s puškou v ruce do Gazy," prohlásil jeden z diskutujících.
Video: "Izrael na to nemá právo." Analytik řekl, kde židovský stát překračuje pravidla války (30. 10. 2023)
