Praha - Běloruský Minsk neoplývá pamětihodnostmi, město zdevastovala druhá světová válka.
Na břehu řeky Svisloč ale stojí čtyřpatrový dům, který měl pozoruhodného nájemníka. Na adrese Komunistická ulice číslo 4 bydlel v letech 1960 a 1961 Lee Harvey Oswald. Vrah prezidenta Johna F. Kennedyho.
Sám Oswald by ho patrně dnes nepoznal. Má novou fasádu, okna, viditelně je to jedno z nejdražších a nejlepších bydlení v centru Minsku, což ale bylo i tehdy, před více než padesáti lety.
V přízemí je luxusní butik Dolce Vita, nabízející zboží za ceny, které si opravdu mnoho Bělorusů dovolit nemůže.
Oswald tady měl k dispozici byt s balkonem, s výhledem na řeku a park na druhém břehu. Američan na začátku šedesátých let v Minsku, to byla kuriozita.
Sovětský Výbor pro státní bezpečnost (KGB) Oswalda sledoval. Byt byl odposlouchávaný štěnicemi a minská rezidentura měla z Moskvy nařízeno sledovat všechny jeho kroky a hlásit cokoliv podezřelého.
To vyplynulo později z výpovědi důstojníka KGB Jurije Nosenka, který pracoval v sekci, která sledovala Američany pobývající v Sovětském svazu. Nosenko sám pak utekl přes Ženevu do Spojených států a sdělil Američanům některé podrobnosti, týkající se Oswaldova dvouapůlletého pobytu v Sovětském svazu.
Jedno řekl jasně. Popíral, že by Oswald byl agentem, že by ho KGB někdy lanařila ke spolupráci, a že by ho dokonce pověřila úkolem zabít amerického prezidenta.
Z jeho výpovědí vyplývalo, že si Sověti naopak oddechli, když se svojí běloruskou manželkou Marinou požádal o návrat do Spojených států a na konci roku 1962 odjel.
Ani slavný zběh Vasilij Mitrochin, jehož archívy KGB vyšly na Západě, nenašel nikdy nic, co by ukazovalo na podíl kohokoliv vlivného ze Sovětského svazu na střelbě v Dallasu.
Ti, kteří tvrdí opak, se neopírají o důkazy. Bývalý britský diplomat Robert Holmes, působící za studené války i v Moskvě, loni vydal knihu s názvem Špion jako žádný jiný.
Dochází v ní k závěru, že ve vedení Komunistické strany Sovětského svazu a KGB existovala konzervativní stalinistická frakce, která chtěla Američany potrestat za Kubánskou krizi roku 1962. Její výsledek - stažení sovětských raket z Kuby - byl vítězstvím Kennedyho a porážkou sovětského vůdce Nikity Chruščova.
Zosnovala tak za zády Chruščova tajný plán na vraždu prezidenta, postavený právě na Oswaldovi. Znalci sovětských poměrů ovšem považují existenci nějaké utajené frakce, která by konala nezávisle na Kremlu a nebyla by nikdy odhalena, za krajně nepravděpodobnou.
Lee Harvey Oswald přijel do SSSR vlakem z Finska v roce 1959 jako idealista a přesvědčený komunista. Chtěl se podílet na systému, který podle něj představoval budoucnost.
Předtím sloužil v americké armádě u námořnictva a byl nasazen na základně Acugi v Japonsku.
Do Sovětského svazu přicestoval na turistické vízum, zajištěné turistickou kanceláří Inturist (jezdit do země jako individuální turista nebylo v té době pro cizince možné).
Netajil se však tím, že chce zůstat navždy a být sovětským občanem. KGB ho vyslýchala, ale jeho informace pro Sověty neměly valný význam. Spíše vůbec žádný, tak dostal nařízeno, že se musí vrátit.
V hotelu se pokusil o sebevraždu a převezli jej do nemocnice. Patrně kvůli tomu, aby se vyhnuly zbytečným mezinárodním komplikacím, úřady povolily Oswaldovi zůstat. Ale ne v Moskvě, nýbrž v provinčním Minsku.
Dostal přidělený byt a pracoval v továrně na rádia a televize. Ale jak se zdokonaloval v ruštině, zjišťoval, že řada věcí není taková, jak si ji vysnil. V denících si také stěžoval na nudu a na to, že vydělané peníze není za co utratit.
Oženil se a požádal o návrat do USA. V červnu 1962 Sovětský svaz, který dříve tolik obdivoval, opouští. Sedmnáct měsíců poté střílí v Dallasu a stává se jedním z nejznámějších a tajemstvím nejvíce opředených atentátníků historie.
Co přesně ho k činu vedlo a zda na jeho rozhodnutí měl vliv pobyt v Minsku, se kvůli vraždě Oswalda dva dny po jeho střelbě na JFK nedozvíme.
