Jedenačtyřicetiletý rodák z Topoĺčan Robert Fico dosáhl cíle, který mu před čtyřmi lety přes slibné preference unikl: vyhrál. Zda splní další cíl - být premiérem a zrušit reformy dosavadní pravicové vlády premiéra Mikuláše Dzurindy - zatím jisté není.
Mírnější verze Mečiara ?
Fico Slováky rozděluje podobně jako je kdysi rozděloval Mečiar. Pro jedny je garantem sociálních jistot, pro jiné populistou.
Maďarsky psaný slovenský deník Új Szó například napsal, že Fico je mírnější verzí Mečiara, jakýmsi "Mečiarem light."
Předseda strany Směr - sociální demokracie ale přirovnávání k bývalému premiérovi a lídrovi Hnutí za demokratické Slovensko odmítá. Nechce s ním ani jít do koalice a prohlásil, že za jeho vlády se na Slovensku kradlo.
Infobox
KARIÉRA ROBERTA FICA
- Narozen 1964 v Topolčanech
- Vystudoval práva, od roku 1988 soudcem
- Poslancem parlamentu od roku 1992
- V letech 1994 až 2000 zástupcem Slovenska u Evropského soudu pro lidská práva
- Od roku 1999 předsedou strany Směr
- V roce 2002 až třetí místo v parlametních volbách
- V posledních letech podle průzkumů nejoblíbenější politik Slovenska
- Vítězství ve volbách 2006
A v řadách Ficovy strany je mnoho "přeběhlíků," kteří v minulosti nosili stranický dres HZDS.
Koalici dosud odmítal i s Mikulášem Dzurindou, byť si i před kamerami tykají a v jedné z posledních televizních diskusí před volbami se oslovovali "Robert" a "Miki."
Sám Fico zahájil politickou kariéru ještě za bývalého režimu. Vstoupil do Komunistické strany Slovenska. Jeho kritici rádi připomínají větu, kterou řekl před šesti lety v rozhovoru pro týdeník Domino Fórum. Na otázku, jaký podle něj byl komunistický režim, odpověděl: "Nevnímal jsem ho nijak detailně. Měl jsem práci a té jsem se věnoval. Když se dívám zpět, nemyslím si, že rok 1989 byl v mém životě nějakým zásadním přelomem," uvedl Fico.
Odborník na trest smrti
Čerstvý vítěz slovenských voleb byl expertem na trestní právo, zaměřoval se zejména na problematiku trestu smrti. Ve druhé polovině devadesátých let zastupoval Slovensko u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Poslancem slovenského parlamentu se stal hned po volbách v roce 1992, v pouhých osmadvaceti letech. Mandát získal za Stranu demokratické levice (SDL), která byla nástupkyní Komunistické strany Slovenska.
O šest let později SDL vstoupila do vlády Mikuláše Dzurindy a Fico měl ambici stát se ministrem spravedlnosti nebo generálním prokurátorem. Ani na jeden post nedosáhl.
Rok 1999 je už rokem vzniku strany Směr, která je jednoznačně spjatá s Ficovou tváří. Jeho rétorika, tvrdě kritizující pravicové reformy a hájící sociální stát, mu vynesla na jedné straně velkou podporu ana straně druhé mnoho nepřátel.
Průzkumy ho pasovaly na nejoblíbenějšího politika, ale volby v roce 2002 skončily velkým zklamáním. Směr skončil až třetí. Zato se mu ale loni vydařily místní volby: v pěti z osmi krajů obsadil místa županů (předsedů).
Vzorem jsou britští labouristé a německá SPD
Fico sám prezentuje svoji stranu jako slovenskou obdobu britských labouristů nebo německé SPD. Na rozdíl od většiny evropských politiků je smířlivější vůči běloruskému režimu Alexandera Lukašenka v Bratislavě navštívil recepci, pořádanou běloruským velvyslanectvím.
Z českých politiků je mu nejbližší Jiří Paroubek, kterého podpořil v české předvolební kampani.
Před volbami sliboval, že pokud sestaví vládu, co nejrychleji stáhne slovenské vojáky z Iráku.
Fico je proti platbám u lékaře i proti školnému. Dzurinda ale na něj při jedné z předvolebních debat "vytáhl" fakt, že přesto svého syna Michala přihlásil do soukromé školy.
O soukromí se nehovoří
Lídr strany Směr je ženatý, o svém soukromí však odmítá veřejně hovořit. Bulvární média naznačovala, že jeho asistentka je možná víc než jen asistentkou poté, co byli oba vyfotografováni v těsném objetí na vídeňském letišti.
Pokud Fico vládu sestaví, stane se teprve čtvrtým premiérem samostatného Slovenska. Za čtrnáct let se ve funkci předsedy vlády vystřídali jen tři politici: Vladimír Mečiar (v letech 1992 až 1998), Mikuláš Dzurinda (od roku 1998 dodnes) a krátce v roce 1994 Jozef Moravčík.
