Mannheim - Na první pohled to byl jeden z tisíce špinavých opilců, kterým se člověk raději obloukem vyhne.
Čecha Pavla L. ale měli v Mannheimu rádi. A když se bezdomovec původem z Vimperka ve svých Kristových letech nedávno u své oblíbené plakátovací plochy na náměstí Willyho Brandta upil k smrti, přátelé mu tam udělali malý pomníček.
"Pavel byl víc než vágus. Měl způsoby, humor - a velké srdce," řekla serveru Spiegel Online sociální pracovnice Verena Nikuschová, která s Pavlem trávila mnoho času.
Ahoj policie, kamarádi...
A v dobrém na českého bezdomovce vzpomínají i policisté. "Mouše by neublížil. Když jsme procházeli kolem, vždycky na nás volal - Ahoj policie, kamarádi. I když je fakt, že každý cent dal do alkoholu a děsně pil," svěřil se serveru šéf policejního okrsku Guntram Smetz.
Jeho příběh přitom začal téměř učebnicovou nouzí. Pavel přišel jako zedník o práci, neměl na alimenty, a tak před vězením uprchl. Živil se příležitostnou prací, ale litry vodky ho začaly rychle ničit.
Podle Nikuschové stačily tři roky, aby se ze spořádaného nezaměstnaného stala troska.
Pavlův osud není ani nikterak jedinečný. Německo stále platí v Česku i v sousedním Polsku za zemi relativního blahobytu - i pro bezdomovce.
Osmnáct tisíc lidí žijících v Německu na ulici ale nemá o nic lehčí osud než kdekoliv jinde v Evropě.
