Praha - List Los Angeles Time popisuje venezuelského starostu Leopolda Lópeze jako „nesmírně populárního“ mladého politika (nar. 1971) stojícího v opozici vůči současnému venezuelskému prezidentovi Hugo Chávezovi. Venezuelský deník El Nacional ho zvolil osobností roku 2003.
López se stal známým jako starosta okrsku Chacao, jednoho z pěti, do kterých je rozděleno hlavní město Caracas. Zvolen byl roku 2000, kdy pro něj hlasovalo 51 procent voličů, o čtyři roky později to už bylo 81 procent.
Letos mu funkční období končí a úřady mu vystavily politický distanc – podobně jako dalším 400 politikům, kteří se chtěli zúčastnit listopadových regionálních voleb. Byl nařčen z korupce, López však namítá, že podle zákona mu jsou politické aktivity zakázány pouze v případě, že by byl obviněn.
V rozhovoru s Aktuálně.cz mluvil o znárodňování, venezuelském ekonomickém modelu, nutnosti změn ve vztahu Latinské Ameriky a USA a případné spolupráci opozice s prezidentem Chávezem.
Do Prahy přijel na konferenci Forum 2000.
Aktuálně.cz: Současnou ekonomickou krizi považuje venezuelský prezident Hugo Chávez za svého druhu politické vítězství. Objevily se už názory, že jde o další ránu liberalismu a rozvojové země se nyní budou obracet s radami raději na Venezuelu nebo Čínu, spíše než na USA. Co si o tom myslíte?
Je nutné zdůraznit, že Hugo Chávez nezavedl ve Venezuele nějaký nový ekonomický model, ale pokračoval v tom, jaký jsme měli předtím – ve státním kapitalismu, který vládl v naší zemi po většinu dvacátého století. Hugo Chávez pouze přišel s iniciativami, které jdou proti produktivitě společnosti.
Důležitou je pro tento model cena ropy. Fakt, že vláda znárodňuje cementárny, telekomunikační společnosti, potravinové řetězce, dopravu, je způsoben tím, že na to má peníze - právě kvůli vysokým cenám ropy, které se ještě nedávno pohybovaly okolo 140 dolarů za barel.
Když odhlédneme od politiky, jedná se o model, kdy stát kontroluje prostředky produkce. Myslím, že v případě Venezuely má mít stát kapacity na to, aby řídil energetický sektor, ale není zde absolutně žádná potřeba řídit banky, telekomunikace, dopravu, potravinové řetězce, protože jsou zde cesty, jak je může stát regulovat, aniž by je řídil.
Tímto způsobem jdou investice pryč z pro Venezuelu klíčových odvětví – vzdělání, zdravotnictví, infrastruktury a veřejné bezpečnosti.
A.cz: Venezuelská opozice tedy obecně není proti znárodňování...
Není proti některým druhům znárodňování, jak už jsem řekl - třeba energetika. Pokud mluvím za sebe, jsem proti arbitrárnímu znárodňování, které ohrožuje soukromý majetek a které nepřineslo Venezuelcům žádné výhody, jako znárodnění telekomunikací, elektrárenských společností nebo cementáren. Jediným rozdílem je, že předtím bylo cementu dostatek a teď ho je málo.
A.cz: Hugo Chávez je jedním z nejpopulárnějších latinskoamerických politiků i po deseti letech u moci, což je po tak dlouhé době ve funkci velmi neobvyklé. Proč ho Venezuelci tak podporují?
Je opravdu ve Venezuele populární a myslím, že pro to jsou dva důvody. Zaprvé je zde přímé spojení mezi cenou ropy a popularitou, protože to dává vládě mnoho zdrojů, aniž by se musely upravovat daně. Vláda je vlastně autonomní ve smyslu rozvoje svých výdajových kapacit.
Ve vaší zemi musíte ke zvýšení výdajových kapacit zvýšit daně, to ale není případ ropné ekonomiky.
Druhým důvodem je, že po mnoho let zde nebyla žádná skutečná nabídka alternativy k Hugo Chávezovi. Opozice byla prostě opozicí. Opozice je negativní, alternativa je o naději, budoucnosti. Je to velmi důležitý rozdíl. Nebyla tu alternativa k tomu, jak rozumět vztahu mezi státem, společností, jednotlivci a záležitostmi, které se nás týkají.
A.cz: Co tedy nabízíte Venezuele osobně vy?
Nabízíme výsledky. Stali jsme se nejbezpečnější městskou oblastí ve Venezuele, rozvinuli jsme sociální programy, které jsou uznávány nejen u nás, ale v celém městě. Vzdělání, zdravotnictví, péče o staré lidi. Propagujeme velmi silnou sociální agendu spojující bohatství Venezuely – ropu - a lidi a sociální zabezpečení.
A.cz: Po desetiletích vlády pravicových režimů se nyní celá Jižní Amerika obrací doleva. Jaký je důvod tohoto obratu?
Myslím, že obrat doleva je způsoben zejména tím, že chudoba a sociální rozdíly zůstávají hlavními problémy Latinské Ameriky. Ale nedomnívám se, že přístup současné venezuelské vlády tento problém vyřeší. Také si ale nemyslím, že je nutné vrátit se k pravicové vládě. Věřím ve středo-levicovou, středově progresivní vládu pro Latinskou Ameriku.
A.cz: Můžete přirovnat svůj přístup k některé z jiných levicových jihoamerických vlád?
Například k Chile, Brazílii, Kostarice, kde existují otevřené společnosti a otevřené demokracie.
A.cz: Jak vidí stoupenci prezidenta Cháveze jeho štědrou zahraniční pomoc spojencům jako je Kuba, když v samotné Venezuele žije mnoho lidí pod hranicí chudoby?
To je jednou z nejvíce kritizovaných věcí. I mezi jeho stoupenci.
A.cz: Opoziční kandidát Manuel Rosales šel do voleb roku 2006 s heslem ¡Ni el imperio, ni el barbudo! (ani impérium – narážka na USA, ani vousáč – narážka na Fidela Castra). Jaký je vztah venezuelské opozice ke Spojeným státům?
Spojené státy si musí vůči Latinské Americe vytvořit novou agendu. Agenda USA vůči Latinské Americe jsou nyní drogy, terorismus a obchod, to ale lidem v regionu nic neříká. Nová agenda by se měla týkat hlavně propagace lidských práv a demokracie. S tím by šla i agenda propagující skoncování s chudobou.
A.cz: Podle bolivijské vlády se USA skrze velvyslance snaží ovlivňovat situaci v zemi. Jak to vypadá ve Venezuele, která společně s Bolívií amerického velvyslance nedávno vykázala?
Nevím, jak je to v Bolívii, ale ve Venezuele to tak není. Jde o nutný přízrak, který vláda používá. Máme vládu, která potřebuje vnějšího nepřítele.
A.cz: Kde a jak může opozice s Hugo Chávezem spolupracovat?
Jsem si jistý, že to je u iniciativ týkajících se sociální agendy nebo zlepšení života lidí. Nebude to však u iniciativ, které dávají bez omezení jiným zemím peníze, u iniciativ, které vedou k ideologizaci vzdělání a militarizaci společnosti, iniciativ posilujících centralizaci vlády.
