Brusel - Příběh dvaašedesátiletého Vláma Hermana Van Rompuye dokazuje, že nikdy nevíme, jaká osudová klička nás čeká za nejbližším rohem.
Neznámý belgický premiér s tváří připomínající mimozemšťana E.T. se namísto odchodu do důchodu vyšvihl na nejvyšší post Evropské unie. Otázkou zůstává, jakým prezidentem EU, jehož popisem práce je řídit členské země, nakonec bude?
Podle francouzských médií je Van Rompuy "prezidentem pro dekoraci". Proto jak velké tak malé země zvolily do čela Unie jej a nikoli britského expremiéra Tonyho Blaira. Čím méně zkušený tím je pro nás lépe ovladatelný, převládla politická úvaha.
Podotknete-li ale před obyčejnými Belgičany cosi o slabém prezidentovi, obvykle nesouhlasí. "Nemyslím, že bude slabý prezident. Je diskrétní, tichý, ale ne slabý. Ještě všechny překvapí, jako překvapil nás," říká Belgičanka Isabelle Van de Gejuchteová.
Diskrétnost především
Politika světového formátu ve Van Rompuyovi objevuje nejen sama Evropa ale i obyvatelé jeho rodné země. Díky němu politicky, jazykově i kulturně rozdělená Belgie získala poměrně stabilní vládu. Zároveň o něm nebylo donedávna příliš slyšet. "Když se stal premiérem, všechno se uklidnilo. Lidé už přestali věřit, že tato země má budoucnost. On to změnil a nastal konečně klid," říká Van de Gejuchteová.
Za pětatřicet let své politické kariéry si vybudoval pověst trpělivého hledače konsensu ovšem i za tu cenu, ze palčivé otázky tykající se uspořádání země odsunul na vedlejší kolej. "Díky zkušenosti z belgické politiky má vlastně nejlepší předpoklady kočírovat i sedmadvacet členských států Unie. Jsem na něho pyšná," poznamenává další Belgičanka Christine Pollefoortová.
Emoce příliš nevyvolává. Když poprvé předstoupil po svém zvolení před novináře: monotónním hlasem "cosi" přednášel nejprve ve francouzštině, pak v angličtině a nakonec v jeho rodné holandštině. Pak dodal, že chce zůstat především "diskrétní". Ostatně takový byl celý života. Skandální zprávy špinící jeho reputaci budete hledat marně.
Básně o plešatění
Van Rompuy vystudoval filozofii a ekonomii na katolické univerzitě v Lovani. Počátkem sedmdesátých let pracoval v belgické centrální bance a začal se aktivně zapojovat do politiky. Do roku 1993 byl pět let předsedou vlámských křesťanských demokratů.
Uznání se vysloužil jako odhodlaný ministr financí, který v devadesátých letech dokázal srazit vysoký deficit rozpočtu tak, aby Belgie mohla přejít na společnou měnu euro. Jako šéf parlamentu loni doslova zabránil poslancům hlasovat v podstatě o rozpadu země tím, že nechal vyměnit zámky od jednacího sálu a zamkl.
Je devótním katolíkem, který pravidelně opouští světský svět a uchyluje se do starobylého kláštera Affligem. Napsal šest knih o ekonomii a politice. V posledních třech týdnech prosluly jeho japonské básně zvané haiku, v kterých si utahuje ze svého pokračujícího plešatění.
Turky do EU nechce
Premiérem své země se stal loni v prosinci. Nechtěl. Král Albert II. ho musel přemlouvat devadesát minut, aby se ujal rozpadající se země. Sotva ho asi napadlo, že tento krok ho nakonec vynese do nečekaných výšin.
Jaké má ale názory na široké spektrum politických témat, to zatím příliš nevíme. Říká se o něm, že je eurofederalista a příznivce jedné evropské daně. Nicméně je přeci jen umírněnější než někdejší belgický expremiér Guy Verhofstadt volající po Spojených státech evropských.
Dosud se van Rompuy vyjádřil jen k málo tématům. Jako křesťanský demokrat mimo jiné sdílí postoj, že Turecko nikdy do EU nevstoupí. Na rozdíl od mnoha jiných západoevropských politiků netrpí odtažitostí vůči USA. Víc toho o jeho názorech na Evropu a svět zatím nevíme.
Unie si odbyla historický moment volby prvního prezidenta Evropské unie. Paradoxně tím, kdo příliš neslaví, je Belgie. Lidé se obávají nového chaosu. Tím spíš, že jediným kandidátem, který by mohl van Rompuye nahradit, se jeví expremiér Ives Leterme, který odstoupil kvůli skandálu spojenému s odprodejem banky Fortis do Francie.
"Van Rompuy není žádný ranař, ale neměli bychom ho podceňovat. Tato země byla v příšerném stavu a on dokázal zajistiti mír a stabilitu. Teď se všichni bojí toho, co nastane, až odejde," říká Liesbeth Van Impeová, novinářka deníku Het Niewsblad.
