Edinburgh - V Arktidě se stále častěji vyskytují rostliny, které jsou mnohem vyšší, než bylo pro tuto oblast typické. Vinu na tom nese podle vědců globální oteplování.
O vyšším porostu v Arktidě hovoří studie, kterou ve středu publikoval britský odborný časopis Nature. Výzkum, v jehož čele stáli vědci z Edinburské univerzity, trval celkem třicet let.
Během té doby odborníci zaznamenali 60 tisíc dat ze stovek míst. Měření se provádělo na Aljašce, Islandu, v Kanadě, Skandinávii a Rusku.
Taller plants moving into warmer Arctic https://t.co/m2YbtTGtr8
— BBC Science News (@BBCScienceNews) September 27, 2018
Jedna z autorek studie, Isla Myersová-Smithová, předpovídá, že arktická flóra, která nyní dorůstá do výšky několika centimetrů, může svůj vzrůst do konce století zdvojnásobit. "To se možná nezdá jako tak dramatické navýšení. Pokud to ale přirovnáte k ekosystému v okolí vašeho domu (například k nejblíže vzdálenému lesu) a představíte si, že by les byl dvakrát tak vysoký, je to docela dramatická změna," cituje britský server BBC Myersovou-Smithovou.
Extrémní zahřívání Arktidy
Dříve bylo na dálném severu i ve vysokých polohách Alp běžné, že se dařilo hlavně nízkým rostlinám, které se držely při zemi. Jenže i Arktida se rychle mění. V několika posledních desetiletích se tato oblast zahřívala vůbec nejrychleji na planetě.
Rostliny, jež tam rostly dříve, svůj vzrůst moc nemění. Pronikají tam ale druhy, které se v této oblasti nikdy ve velkém množství neobjevovaly.
Příkladem může být tomka vonná. Jde o typ trávy, který se běžně vyskytuje v evropských nížinách, kde dorůstá do výšky 15 až 50 centimetrů. Jak ale ukázal výzkum, nyní se čím dál častěji objevuje ve Švédsku a na Islandu.
Výška porostu přitom může citelně ovlivnit celý ekosystém, a právě proto je tři desítky let trvající výzkum tak důležitý.
"Rychlý proces globálního oteplování v Arktidě a alpských regionech vede ke změnám struktury a skladby rostlinných společenstev. To vše má závažné dopady na to, jak tento obrovský a citlivý ekosystém funguje," vysvětluje Anne Bjorkmanová, která pracuje v Senckenbergově výzkumném centru pro biodiverzitu a klima ve Frankfurtu. Jde o jednu z hlavních autorek výzkumu, na kterém se jinak podílelo přes 100 odborníků z různých koutů světa.
Od cílů klimatické dohody jsme daleko
Vyšší rostliny kolem sebe zachytí více sněhu, který odizoluje zemi od velmi chladného vzduchu a zabrání jejímu promrzání. Půda pak v létě snáz roztaje a do atmosféry uvolní uhlík, což přispěje k dalšímu oteplení.
"I přes přetrvávající nejistotu to vypadá, že vyšší porost v tundře může podpořit klimatické změny v Arktidě a na celé planetě," dodává Bjorkmanová.
Vědci se plánují na stanice stále vracet a provádět další měření. Sledují nejenom výšku porostu, ale třeba i velikost a složení listů nebo rozměry semen. "Jedním z našich cílů je výsledky zpřístupnit, aby si vědci po nás mohli položit otázky, o nichž my dnes ještě nevíme," říká Myersová-Smithová.
Globální oteplování má mimo jiné korigovat Pařížská dohoda o změně klimatu, kterou v roce 2015 uzavřeli zástupci 196 zemí OSN (Spojené státy od ní později odstoupily). Hlavním bodem, ke kterému se signatáři zavázali, je udržet globální oteplení na hranici 1,5 stupně Celsia. Ve čtvrtek ale britský deník The Guardian informoval o chystané zprávě OSN, podle které nehrozí, že by se k tomuto číslu státy vůbec přiblížily.
"Nejsme tomu ani trochu blízko," píše spoluautor studie Drew Shindell z Dukeovy univerzity v USA. Dohodu z Paříže podepsaly i Čína a Indie, které spolu s USA produkují nejvíce emisí skleníkových plynů.
