Na první pohled idylický příběh však otevřel jednu z nejostudnějších kapitol americké historie. Mladý pár patřil do dvacítky prvních zaznamenaných otroků dovezených z Afriky na území USA. Psal se rok 1619 a místem činu byl Jamestown ve Virginii.
Otroctví existovalo už před Kolumbem
Otroctví v Americe sice existovalo již před příchodem Kryštofa Kolumba, nemělo však takový význam jako po příchodu Španělů, Portugalců a dalších Evropanů.
Prvními oběťmi se stali indiáni, kteří se však brzy ukázali jako málo odolní. Otrokáři se tak zaměřili na černé Afričany, zvyklé na horké podnebí.
V USA se otroctví nakonec stalo jednou z rozbušek občanské války a jeho definitivní zákaz přinesl až třináctý dodatek ústavy, který se součástí základního zákona stal před 140 lety, 18. prosince 1865.
Do této doby americká ústava otroctví neřešila, ale díky desátému dodatku z roku 1790 se mohly některé státy řídit vlastními otrokářskými kodexy. Od roku 1808 začal platit zákaz dovozu otroků.
Na jihu, hlavně v souvislosti s rozvojem pěstování bavlny na počátku 19. století, se však otrokářství rozvíjelo a stalo se pilířem zemědělského sektoru.
Stále více lidí, hlavně na severu země, si ale uvědomovalo, že otroctví je neudržitelné a na síle získávalo hnutí za jeho zrušení. Vzpoury a útěky organizovali také sami otroci. Na politické scéně byla existence otroků předmětem sporů už od konce 18. století kvůli posouvání hranice, oddělující otrokářský jih od severu.
Začal to Abraham Lincoln
Problém eskaloval poté, co byl na podzim 1861 prezidentem zvolen republikán Abraham Lincoln. Ten vydal v září 1862 předběžné Prohlášení o zrovnoprávnění otroků, vyhlašující, že počínaje 1. lednem 1863 budou všichni otroci v konfederovaných státech nebo oblastech dosud aktivně zapojených do vzpoury "nadále a po všechny časy svobodní".
V té době již zuřila občanská válka, během níž se 13 jižních států (Konfederace) postupně odtrhlo od USA. V předvečer občanské války, která skončila v dubnu 1865 vítězstvím Unie, žily na území USA čtyři miliony otroků a Lincolnovo prohlášení se také stalo signálem k náboru černochů do armády Unie, kde jich sloužilo více než 180 000.
Právní svobody se otroci dočkali v prosinci 1865, kdy se třináctý dodatek o zákazu otroctví stal součástí ústavy. Stát Mississippi jej však ratifikoval až v roce 1995.
Konec otroctví nesli mnozí Jižané nelibě a odpor vyvolávalo i chování států vítězné Unie k poražené Konfederaci. V této napjaté době například vznikla nechvalně známá rasistická organizace Ku Klux Klan.
Největší násilná migrace v dějinách
Obchod s otroky přes Atlantický oceán představoval jednu z největších násilných migrací v dějinách. Během tisíce let trvání novodobého otrokářství bylo podle UNESCO z Afriky násilím vyvezeno 24 milionů lidí.
V Africe žilo v polovině 19. století 100 milionů lidí, podle počítačových modelů by však, nebýt otrokářství, mohlo v Africe v té době žít dvojnásobné množství lidí.
Obchod z počátku kontrolovali Portugalci, kteří většinu otroků prodávali v Evropě a na ostrovech v Atlantiku. Od poloviny 16. století se stala hlavním odbytištěm otroků Amerika.
Za největší obchodníky s otroky jsou považovány evropské koloniální mocnosti: Britové, Portugalci, Francouzi a Nizozemci. Největším trhem se postupně stala Brazílie, kde se prodala třetina všech otroků mířících do Ameriky.
Co to byl trojúhelníkový obchod
V rámci "trojúhelníkového obchodu" putovaly z Evropy do Afriky šperky a zlato, z Afriky do Ameriky otroci a z Ameriky se do Evropy vracely komodity jako například cukr, káva, bavlna a tabák.
Jako první zrušila definitivně v roce 1833 otroctví Británie, v roce 1848 ji ve svých državách následovala Francie, o patnáct let později následovalo Nizozemsko a v Brazílii zrušili otroctví v roce 1888.
Část osvobozených otroků stála v roce 1847 za vznikem Libérie, která se stala první nezávislou republikou v Africe. Až v roce 1980 zrušila otroctví Mauritánie. V různých podobách však podle organizací zabývajících se lidskými právy přežívá otroctví v mnoha zemích dodnes.
